12 Cmo 194/2024-125 — Vrchní soud v Praze

1. Citovaným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o návrhu navrhovatelky na určení neplatnosti rozhodnutí spolku ze dne 22. 4. 2023 a 10. 7. 2023 (bod I. výroku), uložil navrhovatelce povinnost zaplatit účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 14 240,64 Kč (bod II. výroku) a rozhodl o vrácení části soudního poplatku (bod III. výroku). V odůvodnění uvedl, že se navrhovatelka domáhala vyslovení neplatnosti rozhodnutí o vyloučení z účastníka. Na jednání před soudem prvního stupně dne 14. 6. 2024 účastník sdělil, že návrh v této věci byl podán dne 10. 10. 2023 zhruba o 2 minuty později než návrh, o němž je vedeno u téhož soudu řízení pod sp. zn. 69 Cm 27/2023. Soud ověřil, že dle systému je dříve zahájené řízení stále aktivní a návrh na zahájení řízení je totožný. Dle § 83 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení. K existenci této překážky soud přihlíží z úřední povinnosti, zkoumá ji k okamžiku vydání usnesení o zastavení řízení, v takovém případě zastavuje později zahájené řízení. Soud proto rozhodl o zastavení tohoto (později zahájeného) řízení. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 146 odst. 2 o. s. ř., když zastavení řízení zavinila navrhovatelka, která podala dva totožné návrhy na zahájení řízení, musela si tak být vědoma, že tím způsobila u později zahájeného řízení překážku věci zahájené. Soud proto přiznal účastníkovi náhradu nákladů řízení sestávající z nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a účast na jednání soudu), za něž náleží odměna ve výši 3 100 Kč za jeden úkon dle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, dále z náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za jeden úkon, z náhrady za ztrátu času za 10 půlhodin po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu, cestovného ve výši 3 040,64 Kč, celkově tak byla účastníkovi přiznána náhrada nákladů ve výši 14 240,64 Kč.2. Proti usnesení, konkrétně bodu II. výroku, podala navrhovatelka prostřednictvím právní zástupkyně včasné odvolání, v němž navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, případně přiznal účastníkovi právo na náhradu za dva úkonů právního zastoupení (převzetí věci a vyjádření). Odvolání odůvodnila tím, že Okresní soud v Berouně měl při podání návrhu nejprve posoudit svoji příslušnost, až poté požadovat úhradu soudního poplatku a vyzvat účastníka k vyjádření k návrhu; soud postupoval opačně, což je v rozporu se zásadou procesní ekonomie, a navrhovatelce se tak bez jejího přičinění zvýšily náklady řízení. Účastník sám věděl spisovou značku dalšího řízení vedeného u Městského soudu v Praze, když byl soudem vyzván k vyjádření k návrhu, přesto záměrně tuto skutečnost soudu sdělil až při jednání dne 14. 6. 2024. Navrhovatelka měla k dispozici pouze spisovou značku řízení zahájeného u Okresního soudu v Berouně (11 C 178/2023) a spisovou značku řízení vedeného u Krajského soudu v Praze (79 C 22/2023), kam byla původně druhá žaloba podána. Účastníkovi nic nebránilo skutečnost o dříve zahájeném řízení sdělit soudu před jednáním, aby mohla navrhovatelka učinit příslušné procesní úkony a nezvyšovat tak své náklady. Účastník záměrně přijel na jednání dne 14. 6. 2024 s vědomím, jaké procesní úkony učiní a že tím navrhovatelce zvýší náklady řízení o cestovné a další úkon právního zastoupení.3. Účastník ve vyjádření k odvolání navrhl „jeho zamítnutí“. Uved, že nedostatek podmínky řízení vedoucí k zastavení řízení zavinila sama navrhovatelka, když vědomě podala totožný návrh dvěma různým soudům, z nichž ani jeden nebyl příslušný. Navrhovatelka, která je zastoupena advokátkou, se dovolávala toho, že nevěděla, na jaké jednání a u jakého soudu je předvolána, a že tato věc trpí nedostatkem podmínek řízení. Navrhovatelka si však mohla tyto skutečnosti ověřit, informace byly dostupné na webu InfoSoud i telefonicky. Tak si je zjistil účastník. K tvrzení navrhovatelky, že účastník záměrně namítl překážku litispendence až na jednání, účastník uvedl, že teprve na jednání bylo skutečně prokázáno, že řízení o projednávané věci bylo zahájeno později. Navrhovatelka si neověřila si, zda je její návrh projednatelný, a neučinila nic, aby eliminovala náklady řízení; to nemůže jít k tíži účastníka. Účastník vznik nákladů řízení nezavinil a má právo na jejich náhradu od navrhovatelky.4. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatelky není důvodné.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že navrhovatelka se prostřednictvím právní zástupkyně návrhem podaným dne 10. 10. 2023 u Okresního soudu v Berouně domáhala vyslovení neplatnosti rozhodnutí kárné komise účastníka ze dne 22. 4. 2023 a rozhodnutí výboru o odvolání proti kárnému rozhodnutí ze dne 10. 7. 2023. Okresní soud v Berouně následně předložil věc Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti dne 3. 1. 2024 a o této skutečnosti vyrozuměl účastníky. Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 5. 3. 2024, č. j. Ncp 23/2024-84 o věcné příslušnosti krajských soudů a věc postoupil Městskému soudu v Praze. Dne 14. 6. 2024 se konalo u Městského soudu v Praze (soud prvního stupně) ústní jednání, na němž účastník namítl nedostatek podmínek řízení z důvodu překážky věci zahájené, když u téhož soudu bylo v téže věci dříve zahájeno řízení vedené pod sp. zn. 69 Cm 27/2023.6. Dle § 146 odst. 2 o. s. ř., věty první, jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady.7. V předmětné věci je zřejmé, že překážku věci zahájené způsobila sama navrhovatelka, když dvakrát podala návrh na zahájení řízení v téže věci (původně u dvou různých soudů). Tím způsobila nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, a k němuž soud přihlíží kdykoli za řízení. Soudu prvního stupně tedy dle citovaných ustanovení nezbylo nic jiného než později zahájené řízení zastavit. Není rozhodné, že k tomu došlo až k námitce účastníka vznesené na jednání. Navrhovatelka si musela být vědoma, že podá-li dva totožné návrhy ke dvou různým soudům, což rozhodně nelze považovat za standardní postup, řízení o jednom z nich (tom později podaném) bude muset být zastaveno. Stejně tak si musela být vědoma, že účastníkovi v souvislosti s řízením později zahájeným mohou vzniknout náklady. Sama navrhovatelka, chtěla-li minimalizovat náklady řízení, mohla soudu prvního stupně poté, co jí bylo doručeno předvolání k jednání, sdělit, že v téže věci podala totožný návrh u jiného soudu včetně uvedení času, kdy se tak stalo, což neučinila. Zastavení řízení s ohledem na shora uvedené zavinila svým postupem výhradně navrhovatelka, která je tak povinna nahradit účastníkovi jím vynaložené náklady, které lze všechny považovat za účelně vynaložené. Pokud jde o výpočet konkrétní výše náhrady nákladů řízení, lze odkázat na odvoláním napadené usnesení, bod 7.8. S ohledem na shora uvedené shledal odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně v bodě II. výroku věcně správným a podle § 219 o. s. ř. jej potvrdil.9. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. Navrhovatelce, která neměla ve věci úspěch, uložil povinnost zaplatit účastníkovi náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 850 Kč, sestávající z odměny za jeden úkon právní služby ve výši 1 550 Kč s tím, že úkonem byl sepis vyjádření k odvolání proti nemeritornímu rozhodnutí, podle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu a z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu.