12 Cmo 53/2024-398 — Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zrušil jím vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 13. 1. 2020, č. j. 49 Cm 119/2019-18 a uložil žalobkyni zaplatit žalované 1) náhradu nákladů řízení ve výši 169 550 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se domáhala proti žalované a proti , Anonymizováno, (vůči níž již bylo řízení pravomocně skončeno) zaplacení částky 121 854 Kč se 6 % úrokem od 8. 11. 2019 do zaplacení a odměnou ve výši 406 Kč. Soud žalobě vyhověl směnečným platebním rozkazem, proti němuž podala žalovaná 1) včasné námitky. Uvedla v nich, že se v roce 2014 obrátila na společnost , právnická osoba, (dále jen „společnost , Anonymizováno, “) s žádostí o možnost stavby typového rodinného domu. Společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, byla ujišťována o její možnosti dům postavit a prostřednictvím svých obchodních partnerů zajistit financování výstavby. Součástí společných ujednání byl závazek žalované 1) zaplatit zálohu na přípravné a projektové práce ve výši 170 000 Kč. Tuto částku žalovaná 1) uhradila prostřednictvím smlouvy o půjčce uzavřené se žalobkyní dne 5. 3. 2014. Již při podpisu smlouvy o dílo bylo společnosti , Anonymizováno, známo, že žalovaná 1) nedisponuje pozemkem ani příjmy k výstavbě domu a bylo tak zřejmé, že provádění jakýchkoli inženýrských a projekčních činností je předčasné. Žalovaná 1) zmínila společné zájmy zúčastněných společností, o čemž svědčí jejich společná mateřská společnost , právnická osoba, ., společný statutární orgán, společná sídla obou společností, aj. a v kontextu zmíněných smluvních vztahů jako vztahů spotřebitelských označila smlouvu o půjčce a z ní vyplývající dohodu o vyplnění blankosměnky za neplatnou. Namítla dále, že výše smluvní pokuty (0,25 % z dlužné částky denně) je nemravná a navrhla, aby ji soud podle ust. § 2051 o. z. moderoval. Na předmětnou půjčku bylo od 6. 5. 2014 do 4. 11. 2019 uhrazeno celkem 170 850 Kč. Blankosměnkou zajištěný závazek se nejpozději 27. 10. 2019 promlčel.2. Žalobkyně namítla, že kauzou projednávané věci je poskytnutí půjčky, nikoliv plnění ze vztahu žalované a společnosti , Anonymizováno, . Žalovaná 1) neměla dostatek vlastních finančních prostředků k úhradě zálohy ve výši 170 000 Kč společnosti , Anonymizováno, jako budoucímu zhotoviteli stavby, proto požádala žalobkyni o poskytnutí půjčky. Žalobkyně byla v žádosti o poskytnutí půjčky i ve smlouvě o půjčce ubezpečena o tom, že žalovaná má zajištěn dostatek finančních prostředků nebo jiných zdrojů k vrácení půjčky a že je schopna dostát svým závazkům vyplývajícím z této smlouvy. Smlouvu o půjčce nelze považovat za jednoznačně nevýhodnou pro jakoukoli ze stran. Sjednaná smluvní pokuta se nijak nevymyká ze situací, které běžně a v souladu se svou ustálenou rozhodovací praxí považuje Nejvyšší soud za přiměřenou a odpovídající dobrým mravům a pravidlům slušnosti. Zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. se podle § 2 písm. c) nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou finanční službu poskytnutou bez úroku a jakékoli úplaty. Sjednání smluvní pokuty jako prostředku zajištění nelze považovat za obcházení zákona. S poukazem na závěry rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 12 Cmo 94/2017 žalobkyně uzavřela, že smlouvu o půjčce nelze podřadit pod režim spotřebitelských úvěrů.3. Soud prvního stupně z provedeného dokazování (smlouvou o půjčce ze dne 5. 3. 2014, č. 2631401, dodatkem č. 1 ke smlouvě o půjčce ze dne 25. 10. 2016, předžalobními upomínkami, směnkou, výpisem z účtu žalobkyně, žádostí o poskytnutí půjčky, smlouvou o budoucí smlouvě o dílo č. 263/14, smlouvou o dílo na projektovou dokumentaci č. 263/14 a smlouvou příkazní ze dne 263/14, e-mailovou korespondencí ze dne 26. 11. 2018, 16. 10. 2019, 30. 9. 2019 a 20. 2. 2014, odstoupením společnosti , Anonymizováno, od smlouvy o dílo č. , Anonymizováno, , finančním dotazníkem žalované, protokolem o projednání a odsouhlasení projektové dokumentace, smlouvou o dílo č. , Anonymizováno, ze dne 23. 10. 2014) zjistil, že žalovaná 1) se zavázala zaplatit společnosti , Anonymizováno, do 30 dnů od podpisu smlouvy o budoucí smlouvě o dílo č. , Anonymizováno, , smlouvy o dílo na projektovou dokumentaci č. , Anonymizováno, a smlouvy příkazní č. , Anonymizováno, zálohu na úhradu přípravných a projektových prací ve výši 170 000 Kč. Podle e-mailové zprávy ze dne 26. 11. 2018 bylo žalované 1) sděleno paní , Anonymizováno, ze společnosti , Anonymizováno, , že uvedené společnosti je známo, že „financování u žalované je složité, že , Anonymizováno, jsou rády, že si na pozemek našetřila. Se změnou pozemku a projektováním nového domu jsou spojené vícenáklady za tyto práce a je nutné část z nich uhradit.“ E-mailovou zprávou od paní , Anonymizováno, ze dne 16. 10. 2019 bylo žalované 1) sděleno, že výše smluvní pokuty dle smlouvy o půjčce ze dne 5. 3. 2014 činí 24 478 Kč. Soud dále vyšel ze zjištění, že společnost , Anonymizováno, odstoupila od smlouvy o dílo č. , Anonymizováno, ze dne 21. 11. 2016 z důvodu prodlení žalované 1) s úhradou peněžitého závazku o více než 30 dní, s tím, že nedoplatek činí 132 827 Kč. E-mailovou zprávou ze dne 30. 9. 2019 požádala žalovaná 1) společnost , Anonymizováno, o doložení všem podkladů a listin, zejména o projektovou dokumentaci, geometrické zaměření, předávací protokoly, štítky atd. Z finančního dotazníku ze dne 26. 2. 2014 soud zjistil, že žalovaná 1) má jedno dítě ve věku 14 měsíců, pracovala jako servírka a byla zaměstnána od května do září roku 2013 s příjmem 1 100 EURO měsíčně a v současnosti, v době vyplnění, pobírala mateřský příspěvek 11 500 Kč. Dále vlastnila byt v hodnotě 650 000 Kč. Z protokolu o projednání a odsouhlasení projektové dokumentace soud zjistil, že projekt byl zpracován v březnu 2014 a žalovaná 1) s ním byla seznámena. Ze Smlouvy o dílo č. , Anonymizováno, ze dne 23. 10. 2014 soud zjistil, že žalovaná 1) a společnost , Anonymizováno, uzavřely smlouvu o dílo na stavbu rodinného domu v ceně 2 963 940 Kč, a to na pozemkové parcele č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, . E-mailovou zprávou ze dne 20. 2. 2014 sdělila paní , Anonymizováno, ze společnosti , Anonymizováno, žalované 1), že je manažerka financí a bude žalovanou „provázet cestou financování.“ Žalovaná 1) si zvolila program Pozemkový servis, tzn. že klienti nemají ve vlastnictví pozemek a záloha dle smlouvy ve výši 170 000 Kč a úhrada kupní ceny pozemku se bude řešit přes úvěr. Manažerka financí sdělila žalované 1), že zálohu ve výši 170 000 Kč může zaplatit dvěma možnostmi, a to bankovním či nebankovním úvěrem. Nebankovní úvěr poskytuje společnost , právnická osoba, , když společnost poskytuje krátkodobé překlenovací půjčky pro klienty , Anonymizováno, . Půjčka se dá kdykoliv splatit a první dva měsíce je půjčka poskytnuta bez jakýchkoliv poplatků a úroků. V případě zájmu o nebankovní úvěr zašle paní , Anonymizováno, vzory smluv a žádost o úvěr. Další provedené důkazy soud prvního stupně nehodnotil z důvodu jejich nadbytečnosti.4. S odkazem na důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. I. ÚS 2337/2021 soud prvního stupně uzavřel, že je důvodná námitka žalované 1), že společnosti , Anonymizováno, bylo již při uzavření smlouvy o dílo známo, že žalovaná 1) nedisponuje pozemkem, na němž by bylo možno rodinný dům postavit ani nedisponuje příjmy k jeho výstavbě, a provádění jakýchkoli inženýrských a projekčních činností bylo tudíž předčasné. Soud uvedl, že ve smlouvě o půjčce uzavřené se žalobkyní žalovaná 1) prohlásila, že má dostatek finančních prostředků nebo jiných zdrojů k řádnému a včasnému plnění svých závazků; žalobkyně však musela vědět, že tomu tak není a žalovaná 1) proto nebude schopna půjčku vrátit. Odkázal přitom na finanční dotazník ze dne 26. 2. 2014, v němž žalovaná 1) uvedla, že je na mateřské dovolené, její příjem v květnu a září předešlého roku činil 1 100 EUR, vlastní pouze byt, její přítel či manžel měl příjem 1 200 EUR a žalovaná pobírala mateřský příspěvek ve výši 11 500 Kč měsíčně. Je tedy zřejmé, že žalobkyně jako osoba, která uzavřela spotřebitelskou smlouvu, musela vědět, že žalovaná 1) nebude mít na vrácení půjčky během dvou měsíců, když její příjem je pouze 11 500 Kč. Žalovaná 1) nemohla žalobkyni garantovat řádné a včasné splacení půjčky, neboť ve lhůtě dvou měsíců do splatnosti půjčky byl její příjem ve výši, která sotva stačí na pokrytí životních nákladů. Žalovaná 1) měla ve vlastnictví byt, žalobkyně však nemohla reálně očekávat, že dojde k jeho prodeji za účelem splacení půjčky. Z uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva o půjčce je smlouvou úplatnou, neboť sjednaná smluvní pokuta je fakticky skrytým úrokem, a tedy se řídí zákonem č. 145/2010 Sb., který v ust. § 18 zakazuje použít ke splacení nebo zajištění spotřebitelského úvěru směnkou nebo šekem. Námitkovou obranu žalované 1) založenou na tvrzení o zákazu zajištění závazku z předmětné smlouvy směnkou, proto vyhodnotil jako důvodnou.5. Soud dále s odkazem na