12 Cmo 70/2024-425 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem ponechal v platnosti směnečné platební rozkazy ze dne 21. 12. 2022, č. j. 73 Cm 139/2022-28 a ze dne 23. 6. 2023, č. j. 76 Cm 72/2023-16 (bod II. a IV. výroku), žalovaným č. 1 a č. 2 uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci náhradu nákladů námitkového řízení částku 64 360 Kč (bod III. výroku), žalovaným č. 1, č. 2 a č. 4 uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci náhradu nákladů námitkového řízení částku 49 360 Kč (bod V. výroku) a žalovaným č. 1, č. 2 a č. 4 uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně České republice na účet Krajského soudu v Praze náhradu nákladů řízení, jejichž výše bude určena samostatným usnesením (bod VI. výroku).2. Žalovaní č. 1, č. 2 a č. 4 napadli rozsudek včasným odvoláním.3. Podáním ze dne 21. 3. 2024 vzal žalobce obě žaloby (řízení byla původně vedena pod sp. zn. 73 Cm 139/2022 a sp. zn. 76 Cm 72/2023 a následně spojena a vedena pod sp. zn. 73 Cm 139/2022) zpět z důvodu uzavření dohody o narovnání, jejíž součástí je dohoda o tom, že si každý z účastníků ponese své náklady ze svého.4. Žalovaní č. 1, č. 2 a č. 4 vyslovili podáním ze dne 21. 3. 2024 se zpětvzetím žalob souhlas.5. Odvolací soud postupoval podle ustanovení § 222a odst. 1 o. s. ř., rozhodnutí soudu prvního stupně specifikovaná v bodě I. výroku zrušil a řízení zastavil.6. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými č. 1, č. 2 a č. 4 žádnému z nich právo na jejich náhradu nepřiznal.7. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.8. Citované ustanovení je kogentní a upravuje právo státu na náhradu nákladů, které v řízení vynaložil. Pro závěr, který z účastníků je povinen státu náklady řízení nahradit, je určující výsledek řízení, tj. úspěch ve věci. Jinými slovy účastník, kterému byla uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení druhému účastníkovi, je povinen zaplatit i náklady státu. V případě dílčího úspěchu ve věci hradí náklady státu oba účastníci podle míry neúspěchu ve věci. V daném případě bylo rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými č. 1, č. 2 a č. 4 nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení. Obsah dohody o narovnání se mohl týkat pouze nákladů řízení vynaložených účastníky, nikoliv vynaložených státem, který stranou dohody nebyl. Nebyla-li tedy žádnému z účastníků přiznána náhrada nákladů řízení, je každá ze stran sporu povinna nahradit náklady vzniklé státu rovným dílem. Jestliže stát v souvislosti s řízením vynaložil částku 26 794 Kč, připadá na každou stranu sporu částka 13 397 Kč. Odvolací soud vycházel z toho, že znalci byla přiznána odměna v celkové výši 41 794 Kč, a to usnesením ze dne 28. 7. 2023, č. j. 73 Cm 139/2022-166, které bylo potvrzeno usnesením zdejšího soudu ze dne 11. 7. 2024, č. j. 12 Cmo 118/2024-411, které nabylo právní moci dne 19. 7. 2027, a usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2024, č. j. 73 Cm 139/2022-394, které nabylo právní moci dne 30. 5. 2024. Žalobce složil zálohu na znalecký posudek ve výši 15 000 Kč, z níž bude část odměny znalce uhrazena; tato částka je tak nákladem žalobce, který nese ze svého. Z prostředků státu bude vynaložen rozdíl mezi odměnou a složenou zálohou, tj. částka 26 794 Kč. Odvolací soud přihlédl k tomu, že u žalobce, ani žalovaní č. 1, č. 2 a č. 4 nesplňují předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (žalobce splnění těchto předpokladů ani netvrdil a návrhy žalovaných č. 1, č. 2 a č. 4 na osvobození od soudních poplatků byly zamítnuty usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2024, č. j. 73 Cm 139/2022-359, proti němuž byla podaná odvolání pravomocně odmítnuta).