12 Cmo 76/2024-158 — Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným usnesením soud prvého stupně zastavil řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 9. 5. 2023, č. j. 7 Cm 92/2022-113, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 6. 2023, č. j. 7 Cm 92/2022-120 a rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaný podal odvolání proti shora označenému rozsudku a po výzvě soudu k zaplacení poplatku za odvolání požádal o osvobození od jeho placení. O návrhu rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 18. 9. 2023, č. j. 7 Cm 92/2022-131 tak, že osvobození nebylo žalovanému přiznáno. K odvolání žalovaného bylo toto usnesení potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 11. 2023, č. j. 12 Cmo 165/2023-142. Přípisem ze dne 6. 12. 2023 bylo žalovanému připomenuto, že jeho povinnost k zaplacení poplatku za odvolání trvá za podmínek a ve výši stanovené v původní výzvě k zaplacení poplatku a byla mu stanovena dodatečná lhůta v trvání 15 dnů. Protože žalovaný poplatek za odvolání nezaplatil, postupoval soud podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. a po marném uplynutí určené lhůty odvolací řízení zastavil. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 146 odst. 2 a § 224 odst. 1 o. s. ř.2. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že soud prvního stupně nesprávně zastavil řízení, ač pro tento postup nebyly dány zákonné podmínky. Žalovaný byl nesprávně poučen o možnosti osvobození od soudního poplatku a o toto osvobození znovu žádá. Namítl rovněž nepřezkoumatelnost důvodů, pro které bylo odvolací řízení zastaveno.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o.s.ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.4. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalovaný podal dne 23. 6. 2023 odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2023, č. j. 7 Cm 92/2022-113, aniž současně uhradil poplatek za odvolání ve výši 12 826 Kč. V reakci na výzvu soudu prvního stupně k zaplacení poplatku podal žalovaný dne 21. 8. 2023 žádost o osvobození od této poplatkové povinnosti. Žádost byla zamítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 18. 9. 2023, č. j. 7 Cm 92/2022-131, které bylo k odvolání žalovaného potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 27. 11. 2023, č. j. 12 Cmo 165/2023-142. Jak dále plyne z obsahu spisu, soud prvního stupně následně žalovaného přípisem ze dne 6. 12. 2023 vyrozuměl o tom, že jeho poplatková povinnost nadále trvá a stanovil mu patnáctidenní lhůtu k jejímu splnění. Výzva byla zástupci žalovaného doručena dne 7. 12. 2023, poplatek však ani v nově stanovené lhůtě nebyl uhrazen.5. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaný, který nezaplatil soudní poplatek za odvolání ve lhůtě jeho splatnosti, tedy při podání odvolání (§ 7 odst. 1, § 4 odst., 1 písm. b/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění), byl soudem prvního stupně řádně vyzván k jeho zaplacení v dodatečné lhůtě a poučen o následcích nesplnění této poplatkové povinnosti. Jeho následný návrh na osvobození od soudního poplatku v této věci pak byl pravomocně zamítnut pro naprostý nedostatek součinnosti ze strany žalovaného, který svou žádost ničím neodůvodnil ani nedoložil. Protože ani poté na základě další výzvy soudu žalovaný soudní poplatek nezaplatil, vyvolal tím nedostatek podmínky odvolacího řízení, které tak muselo být podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. zastaveno.6. Výtku odvolatele ohledně nesprávnosti poučení o možnosti žádat osvobození od soudního poplatku neshledal odvolací soud opodstatněnou, neboť z odvolání nevyplývá, v čem měla tvrzená nesprávnost spočívat. Přisvědčit nelze ani námitce, že důvody, na nichž je založeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení, jsou nepřezkoumatelné. Z odůvodnění napadeného usnesení musí být i osobě práva neznalé a nezastoupené advokátem mimo jakoukoli pochybnost zřejmé, že tímto důvodem je skutečnost, že žalovaný ani na základě druhé výzvy soudu nesplnil poplatkovou povinnost, uloženou mu zákonem. Pokud jde o opakovanou žádost o osvobození od soudního poplatku za odvolání, kterou žalovaný podal současně s odvoláním, je nutno uvést, že žádost o moderaci poplatkové povinnosti lze s účinky zabraňujícími zastavení řízení dle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění od 30. 9. 2017, podat nejpozději v poslední den lhůty určené soudem pro zaplacení poplatku, tj. v daném případě do 22. 12. 2023 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 825/2019). Tedy již z důvodu její opožděnosti se nebylo možné touto další žádostí zabývat. Z obsahu spisu je nadto zcela zjevné, že postup žalovaného v odvolacím řízení (podání blanketního odvolání proti rozsudku, podání neodůvodněné žádosti o osvobození od soudního poplatku za odvolání, procesní pasivita žalovaného po doručení výzvy soudu k prokázání jeho poměrů, podání dalšího blanketního odvolání proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, procesní pasivita žalovaného po doručení druhé výzvy k zaplacení poplatku, podání dalšího blanketního odvolání proti usnesení o zastavení odvolacího řízení a podání druhé, rovněž neodůvodněné žádosti o osvobození od soudního poplatku za odvolání) je pouhou sérií procesních obstrukcí, vedenou záměrem maximálně prodloužit délku řízení. Takový zneužívající procesní postup žalovaného ve shodě s § 2 a 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016). Za této situace by se opakovanou žádostí žalovaného o osvobození od soudních poplatků nebylo možné zabývat ani v případě, že by byla podána včas, neboť podle ust. § 41a odst. 3 o. s. ř. k nepřípustným (tedy i zneužívajícím) procesním úkonům nelze přihlížet [srov. Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016].7. Napadené usnesení je tedy věcně správné a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.8. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na to, že úspěšné žalobkyni v tomto řízení žádné náklady nevznikly.