12 Cmo 78/2024-407 — Vrchní soud v Praze

1. Citovaným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o odvolání žalobkyně proti rozsudku ze dne 5. 12. 2023, č. j. 77 Cm 247/2015-371 (bod I. výroku), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (bod II. výroku), žalobkyni vrátil soudní poplatek za odvolání ve výši 2 000 Kč (bod III. výroku) a uložil žalobkyni povinnost sdělit údaje nezbytné k vrácení soudního poplatku (boce IV. výroku). V odůvodnění uvedl, že rozsudkem ze dne 5. 12. 2023, č. j. 77 Cm 247/2015-371 byla žaloba zamítnuta a žalovaným přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně podala proti rozsudku včasné odvolání, čímž jí vznikla podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZoSP“) poplatková povinnost; soudní poplatek se stal splatným vznikem této povinnosti (§ 7 odst. 1 ZoSP). Protože žalobkyně nezaplatila soudní poplatek spolu s odvoláním, vyzval ji soud k jeho zaplacení usnesením ze dne 19. 2. 2024, č. j. 77 Cm 247/2015-384 ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení. Usnesení bylo doručeno žalobkyni dne 20. 2. 2024 prostřednictvím datové schránky jejího právního zástupce. Lhůta k zaplacení soudního poplatku začala běžet dne 21. 2. 2024 a skončila dnem 6. 3. 2024 (§ 57 odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně zaplatila soudní poplatek až dne 7. 3. 2024, kdy byla platba připsána na účet soudu, stalo se tak po marném uplynutí stanovené lhůty a k jeho zaplacení se nepřihlíží. Odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3616/2016 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 10. 2013, sp. zn. I. ÚS 3931/12). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 2 o. s. ř. a o vrácení soudního poplatku podle § 10 odst. 3 ZoSP.2. Žalobkyně napadla usnesení včasným odvoláním, v němž navrhla jeho zrušení. Zdůraznila, že soudní poplatek zaplatila včas, když příkaz k úhradě zadala dne 6. 3. 2024 a toho dne odešla platba na účet soudu. Platí, že stejný den je odchozí platba připsána na účet příjemce. Ostatně takovou informaci obdržela žalobkyně i od své banky. Je přesvědčena, že platba byla na účet soudu připsána dne 6. 3. 2024, tj. ve lhůtě splatnosti.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.4. Z obsahu spisu soud zjistil, že žalobkyně podala včasné odvolání proti rozsudku ze dne 5. 12. 2023, č. j. 77 Cm 247/2015-371. Usnesením ze dne 19. 2. 2024, č. j. 77 Cm 247/2015-384 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 2 000 Kč, za současného poučení o zastavení řízení v případě nezaplacení soudního poplatku ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení. Usnesení bylo žalobkyni, resp. jejímu právnímu zástupci doručeno dne 20. 2. 2024. Soudní poplatek byl na účet soudu dle záznamu o složení připsán dne 7. 3. 2024. Z oznámení o provedení příkazu k úhradě, předloženého žalobkyní, vyplývá, že částka 2 000 Kč byla odepsána z účtu dne 6. 3. 2024.5. Poplatková povinnost, jde-li o poplatek za řízení, vzniká podáním odvolání, přičemž poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§ 4 odst. 1 písm. b) a § 7 odst. 1 ZoSP). Z citovaných ustanovení pro žalobkyni vyplývala povinnost zaplatit soudní poplatek za odvolání již v okamžiku, kdy odvolání proti rozsudku podala, tj. dne 14. 2. 2024. Vzhledem k tomu, že svou poplatkovou povinnost nesplnila, byla soudem usnesením ze dne 19. 2. 2024 vyzvána k úhradě soudního poplatku za odvolání ve výši 2 000 Kč ve lhůtě patnácti dnů od jeho doručení za současného poučení o následcích nesplnění výzvy spočívající v zastavení odvolacího řízení. Touto výzvou tak byla žalobkyni v podstatě poskytnuta další lhůta k zaplacení soudního poplatku, která jí začala běžet dnem následujícím od doručení usnesení, tj. dnem 21. 2. 2024 a skončila dne 6. 3. 2024 (§ 57 odst. 1 o. s. ř.) Žalobkyně ani v této dodatečné lhůtě soudní poplatek nezaplatila a vyvolala tak nedostatek podmínky řízení, které bylo poté soudem prvního stupně v souladu se zákonem zastaveno (§ 9 odst. 1 ZoSP).6. Při placení soudního poplatku formou bezhotovostního převodu je soudní poplatek zaplacen včas, pokud je poslední den lhůty k zaplacení fakticky připsán na účet soudu; nepostačuje, je-li poslední den lhůty zadán příkaz k jeho úhradě (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3616/2016, na něž odkázal i soud prvního stupně). K připsání částky 2 000 Kč, odpovídající soudnímu poplatku za odvolání, na účet soudu došlo až dne 7. 3. 2024, nikoliv dne 6. 3. 2024, jak tvrdila žalobkyně. Z jí předloženého oznámení o provedení příkazu k úhradě vyplývá pouze tolik, že příkaz k úhradě soudního poplatku ve výši 2 000 Kč byl zadán dne 6. 3. 2024. To však neznamená, že částka byla připsána na účet příjemce, tj. účet soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že Česká národní banka (kód banky 0710), která je bankou příjemce, není podporovatelem okamžité platby, nemohla žalobkyně předpokládat provedení okamžité platby (tu lze poslat pouze příjemci, jehož banka takovou platbu podporuje). Očekávání žalobkyně, že soudní poplatek, k jehož úhradě dala dne 6. 3. 2024 příkaz, bude připsán na účet příjemce týž den, pak nemá oporu ani v zákoně, neboť banka odesílatele má na doručení platby do banky příjemce jeden den (§ 169 odst. 1 zákona č. 370/2017 Sb. o platebním styku), ani v praxi popsané , právnická osoba, (bankou odesílatele) na webových stránkách ohledně délky převodu platby (peníze na účet v jiné bance jsou připsány nejpozději v následující pracovní den po tom, co byla zadána platba). Lhůtu jednoho dne banka odesílatele soudního poplatku dodržela (platba byla zadána ve středu a ve čtvrtek byla připsána na účet příjemce).7. S ohledem na shora uvedené shledal odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně věcně správným a podle ustanovení § 219 o. s. ř. jej potvrdil. Správné jsou i výroky závislé (nákladový výrok a výrok o vrácení soudního poplatku).8. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a žádnému z účastníků jejich náhradu nepřiznal, když žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná a úspěšným žalovaným žádné náklady nevznikly.