12 Cmo 91/2024-97 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 24. 2. 2023, č. j. 49 Cm 9/2023-18 a v bodě II. výroku uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 42 834 Kč.2. Uvedl, že k návrhu žalobce byl na základě směnky vlastní, vystavené společností , právnická osoba, na řad , Anonymizováno, na směnečnou sumu 141 011 Kč, avalované žalovanou, rubopisované na žalobce, vydán směnečný platební rozkaz. Proti jím uložené platební povinnosti se žalovaná bránila včasnými námitkami, v nichž uvedla, že výstavce směnky byl po nařízené likvidaci vymazán z obchodního rejstříku. Likvidátor zřejmě nezjistil, že výstavce měl závazek vůči , Anonymizováno, a není zřejmé, zda pohledávka, k níž byla směnka vystavena, již byla uhrazena. Směnka zřejmě zajišťovala leasingovou smlouvu. Žalovaná je na směnce uvedena jako aval, a proto není-li platná směnka, není platný ani rukojemský závazek. Žalovaná jako jednatelka výstavce měla za to, že zajištěný dluh již byl uhrazen. Směnka neobsahuje zákonné náležitosti, a to podpis výstavce.3. Žalobce ve vyjádření k námitkám uvedl, že žalovaná jako rukojmí za výstavce připojila na směnku svůj podpis a je zavázána stejně jako výstavce. Uhrazení pohledávky nebylo prokázáno. Žalobce nebyl do likvidace přihlášen, žádný majetek k uspokojení věřitelů nebyl nalezen. Žalovaná nemůže vznášet kauzální námitky vůči dalšímu majiteli směnky.4. Po provedeném dokazování (spornou směnkou, výzvou ze dne 5. 12. 2022, informací o transakcích na účtu č. , Anonymizováno, , oznámením ze dne 22. 1. 2018, protokolem o konečném vyrovnání ze dne 27. 6. 2018 a emailovou korespondencí ze dne 30. 11. 2023) soud uzavřel, že přímým dlužníkem je osoba, která svým podpisem na směnce přejímá závazek směnku proplatit. Stejné postavení mají i rukojmí (avalisté), kteří převzali za tuto osobu rukojemský závazek. Žalovaná směnku podepsala jako jednatelka výstavce a zároveň avalistka. Žalobce jako majitel směnky má právo na její zaplacení a není jeho povinností při vymáhání směnečného nároku tvrdit a prokazovat důvod vystavení směnky a obsah směnečné dohody. Důkazní břemeno v námitkovém řízení je na straně žalované. Zda byla blankosměnka vyplněna v rozporu s vyplňovacím prohlášením, prokazuje dlužník. Nesprávnost vyplnění žalovaná neprokázala, prokázala pouze úhradu určitých splátek ze strany výstavce. Námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu musí být konkrétní a určité a po lhůtě stanovené k podání námitek je nelze rozšiřovat nebo doplňovat. Námitky žalované nejsou dostatečné konkrétní, aby mohly být projednány. V řízení bylo prokázáno, že směnka zajišťovala pohledávku remitenta ze smlouvy o úvěru, který nebyl výstavcem řádně splácen a pro podstatné porušení smlouvy byl zesplatněn. Námitka žalované, že zajišťovaná pohledávka byla výstavcem remitentovi směnky uhrazena, není přípustná.5. Při právním posouzení postupoval soud podle čl. I § 1, čl. I § 10, čl. I § 11 a čl. I § 17 zák. č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen „z. s. š.“).6. Protože námitky byly shledány nekonkrétními a nepřípustnými, a proto byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Náhrada nákladů námitkového řízení byla přiznána úspěšnému žalobci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).7. Žalovaná napadla rozsudek včasným odvoláním a navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že z návrhu vyplývá, že právní předchůdce žalobce uzavřel se společností , právnická osoba, smlouvu o úvěru, kterým byl financován nákup vozidla. Žalovaná byla účastníkem tohoto jednání pouze jako ručitel pohledávky. Společnost , právnická osoba, zanikla likvidací a žalovaná měla za to, že likvidátor veškeré pohledávky přihlášené do likvidace vypořádal. Společnost , Anonymizováno, svou pohledávku do likvidace nepřihlásila. Pohledávka byla dle žalované uhrazena. Pohledávku vůči společnosti , Anonymizováno, řádně splácela. Soud prvního stupně se nevypořádal s námitkou, z jakého důvodu společnost, Anonymizováno, , Anonymizováno, neuplatnila dlužnou částku dříve. Žalovaná předložila veškeré úhrady, které výstavce směnky provedl na úhradu směnou zajištěné pohledávky. Z předložené směnky není zřejmé, že by směnku podepsala skutečně žalovaná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007). V řízení před soudem prvního stupně nastal stav non liquet (objektivní nejistota o její existenci či neexistenci), kdy soud nemůže na základě zjištěného skutkového stavu rozhodnout.8. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl napadený rozsudek potvrdit s tím, že s tvrzeními žalované zásadně nesouhlasí.9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 214 odst. 1 písm. d) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.10. Žalovaná při jednání uvedla, že soud prvního stupně nepřihlédl k tomu, že původní majitel směnky nepřihlásil směnkou zajištěný závazek do likvidace výstavce směnky, což bylo důvodem, že nebyl vypořádán. Likvidace skončila v roce 2020 a směnka byla vyplněna až dva roky poté, což znesnadnilo žalované uplatnit kauzální námitky. To odporuje dobrým mravům. Žalovaná po skončení likvidace nemá k dispozici žádné doklady. Odkázala na rozhodnutí zdejšího soudu sp. zn. 5 Cmo 79/2022 a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1292/2023.11. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování a dospěl spolu s ním ke shodnému závěru, že žalobce, na něhož byla směnka převedena indosamentem, předložil v řízení platnou směnku vlastní (čl. I § 75 z. s. š.), z níž podle čl. I § 78 odst. 1 ve spojení s čl. I § 32 odst. 1 z. s. š. vyplývá vůči žalované jako směnečnému rukojmí přímý nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným úrokem a směnečnou odměnou. Námitka, že směnka neobsahuje veškeré náležitosti, když neobsahuje podpis výstavce, byla vyvrácena obsahem směnečné listiny. Výstavcem směnky byla v posuzované věci právnická osoba a v takovém případě se podpis skládá po formální stránce z více složek (uvedení obchodní firmy právnické osoby, uvedení osob oprávněných za ni jednat a podpis těchto osob). Tomuto požadavku bylo vyhověno, když z obsahu směnky vyplývá, že pod textem „výstavce: , právnická osoba, , IČO: , IČO, , , adresa, , , Jméno žalované, , jednatel“, je připojen nečitelný podpis. Protože připojený podpis, byť nečitelný, má jako grafický projev znaky podpisu, jde z hlediska formálního o podpis platný (materiální vada podpisu namítána nebyla).12. Podle ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. předloží-li žalobce v prvopisu směnku, o jejíž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do 15 dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Podle ustanovení § 175 odst. 3 o. s. ř. nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne.13. Předmětem námitkového řízení mohou být jen námitky včasné a odůvodněné. Za odůvodněné námitky jsou považovány ty, které jednoznačně a nezaměnitelně vymezují skutek, o které se obrana opírá (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 577/2010). Odůvodněnou námitkou by nepochybně byla námitka, že směnkou zajištěný závazek byl zcela uhrazen, případně že na směnkou zajištěný závazek byla zaplacena částka specifikovaná svou výší, a pouze taková námitka by byla předmětem dokazování. Námitku uplatněnou žalovanou („není zřejmé, zda pohledávka, k níž byla směnka vystavena, byla uhrazena či nikoliv, neboť takto uzavřená směnka zřejmě sloužila jako zajišťovací instrument pohledávky, která měla vzniknout smlouvou o leasingu, což už však žalobce ve svém návrhu na vydání směnečného platebního rozsahu neuvádí“) za odůvodněnou považovat nelze, když jejím obsahem je pouze prezentace nevědomosti o tom, zda vůbec k úhradě došlo či nikoliv. Jestliže soud prvního stupně za této situace přistoupil k provedení důkazu informací o transakcích na účtu, kterým měly být prokázány platby na směnkou zajištěnou pohledávku ze strany výstavce směnky právnímu předchůdci žalobce, nelze považovat jeho postup za správný; to platí tím spíše, že sám shledal námitky „nekonkrétními“ (bod 18 odůvodnění napadeného rozsudku). Výhrada žalované, že žalobce nic o případných úhradách na pohledávku směnkou zajištěnou v žalobě neuvedl, je bezpředmětná. Povinnost tvrzení tíží v námitkovém řízení výhradě dlužníka, tj. žalovanou. Žalobce svou povinnost tvrzení splní tím, že popíše směnečnou listinu, na níž svůj nárok na zaplacení postižních práv staví. Odkaz žalované na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007 není případný, když v něm řešenou otázkou bylo, na