12 Cmo 93/2024-92 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně ve výrocích I-IV. zamítl žalobu o určení, že žalobci a), b), c) a d) jsou členy žalovaného a v bodě V. výroku uložil žalobcům povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 23 800 Kč.2. Podle odůvodnění určovací žalobu podali žalobci poté, co v řízení, vedeném týmž soudem pod sp. zn. 80 Cm 169/2020 bylo pravomocně rozhodnuto o neplatnosti rozhodnutí členské schůze žalovaného o vyloučení žalobců. Dne 2. 7. 2021 jim však byl doručen dopis výboru žalovaného, v němž jim bylo sděleno, že z důvodu neuhrazení členského příspěvku do dne 15. 3. 2021 zaniklo jejich členství v žalovaném. Žalobcům sice přišel dne 9. 2. 2021 email s informací, že dne 15. 3. 2021 vyprší lhůta pro úhradu členských příspěvků pro rok 2021, avšak žalobci s úhradou členského příspěvku čekali do doby pravomocného rozhodnutí v řízení o neplatnosti jejich vyloučení ze žalovaného. Žalovaný s nimi do té doby nijak nekomunikoval a nepřistupoval k nim jako ke svým členům.3. Žalovaný uvedl, že sám v podání 4. 1. 2021 potvrdil, že žalobci jsou nepochybně stále jeho členy a nikdy jimi ani být nepřestali. Jako se svými členy s nimi také jednal od počátku roku 2021, neboť od nich přijímal podněty a zasílal jim emailovou korespondenci, včetně emailu ze dne 9. 2. 2021, v němž je upozornil na lhůtu pro zaplacení členského příspěvku. V této lhůtě jej však žalobci neuhradili. Žalobkyně d) sice členský příspěvek uhradila dne 1. 1. 2021, avšak následně se domáhala po žalovaném jeho vrácení, neboť se domnívala, že jde o bezdůvodné obohacení žalovaného a upozornila jej, že se hodlá právně bránit, ač jí bylo emailem ze dne 11. 2. 2021 výslovně sděleno, že je členkou žalovaného. Zaplacený členský příspěvek jí vrátil.4. Po provedeném dokazování ( usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2021, č. j. 80 Cm 169/2020-43, stanovy žalovaného, emailu žalovaného žalobci a) ze dne 9. 2. 2021, dopisu žalovaného žalobci a) ze dne 2. 6. 2021, listin o úhradě členských příspěvků žalobci žalovanému a jejich vrácení žalovaným jednotlivým žalobcům) soud uzavřel, že usnesení soudu ze dne 26. 4. 2021, č. j. 80 Cm 169/2020-43, kterým byla vyslovena neplatnost rozhodnutí členské schůze žalovaného konané dne 6. 6. 2020 o vyloučení žalobců z žalovaného, nabylo právní moci dne 26. 5. 2021. Dne 9. 2. 2021 byl žalobcům doručen email s výzvou k úhradě členských příspěvků pro rok 2021, neboť lhůta pro jejich zaplacení uplyne dne 15. 3. 2021. Dne 26. 5. 2021 uhradil žalobce a) členský příspěvek na rok 2021, který mu žalovaný následně dne 2. 6. 2021 vrátil. Dne 3. 2. 2023 uhradil žalobce a) členský příspěvek na rok 2022, který mu žalovaný následně stejného dne vrátil. Dne 3. 2. 2023 uhradil žalobce a) členský příspěvek na rok 2023, který mu žalovaný následně stejného dne vrátil. Dne 17. 6. 2021 uhradila žalobkyně b) členský příspěvek na rok 2021, který jí žalovaný následně dne 18. 6. 2021 vrátil. Dne 3. 2. 2023 uhradila žalobkyně b) členský příspěvek na rok 2022, který jí žalovaný následně stejného dne vrátil. Dne 3. 2. 2023 uhradila žalobkyně b) členský příspěvek na rok 2023, který jí žalovaný následně stejného dne vrátil. Dne 27. 5. 2021 uhradil žalobce c) členský příspěvek na rok 2021, který mu žalovaný následně dne 2. 6. 2021 vrátil. Žalobce poté dne 17. 6. 2021 opakovaně uhradil členský příspěvek na rok 2021, avšak i ten mu byl žalovaným dne 18. 6. 2021 vrácen. Dne 27. 11. 2023 uhradil žalobce c) žalovanému dva členské příspěvky. Dne 12. 2. 2021 vrátil žalovaný žalobkyni d) zaplacený členský příspěvek na rok 2021. Žalobkyně d) poté dne 27. 5. 2021 uhradila opětovně členský příspěvek na rok 2021, který ji však žalovaný znovu vrátil dne 2. 6. 2021. Dne 17. 6. 2021 opět uhradila žalobkyně d) členský příspěvek na rok 2021, který jí byl vrácen žalovaným dne 18. 6. 2021. Dne 2. 2. 2023 uhradila žalobkyně d) členský příspěvek na rok 2022, který jí žalovaný dne 3. 2. 2023 vrátil. Dne 3. 2. 2023 uhradila žalobkyně d) členský příspěvek na rok 2023, který jí následně žalovaný stejného dne vrátil. Z čl. 4 odst.2 stanov žalovaného vyplývá, že členství v žalovaném zaniká nezaplacením členského příspěvku ve stanovené lhůtě do konce února kalendářního roku.5. Při právním posouzení soud vyšel z § 80 o. s. ř. a 237 a 238 o. z.6. S ohledem na to, že žalovaný nepovažuje žalobce za své členy, shledal na straně žalobců naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. na požadovaném určení.7. Vyložil, že až do pravomocného ukončení řízení o neplatnost rozhodnutí členské schůze žalovaného, konané dne 6. 6. 2020, jímž byli žalobci vyloučeni ze žalovaného, tj. do 26. 5. nebylo možno žalobce považovat za členy žalovaného. Žalobcům tak nemohlo zaniknout členství v žalovaném pro nezaplacení členských příspěvků na rok 2021 do 15. 3. 2021, neboť k tomuto datu nebylo postaveno na jisto, zda skutečně jsou členy žalovaného. Opakované placení členských příspěvků žalobci na rok 2021 a následné jejich vrácení žalovaným na tom nic změnit nemohlo. Soud se proto zabýval otázkou zaplacení členských příspěvků až na rok 2022. Žalobci a), b) a c) zaplatili členský příspěvek na rok 2022 téměř rok po jeho splatnosti. Žalobce c) sice prokázal, že na účet žalovaného uhradil dne 27. 11. 2023 částku 800 Kč, avšak neuvedl, zda se jedná o členské příspěvky za roky 2022 a 2023. V případě, že by se o členské příspěvky za roky 2022 a 2023 jednalo, členský příspěvek na rok 2022 byl žalobcem c) zaplacen více než rok a půl po splatnosti. Soud prvního stupně tak uzavřel, že žalobci neprokázali úhradu členských příspěvků na rok 2022 ve lhůtě určenou stanovami žalovaného. Neztotožnil se s tvrzením žalobců, že je v této věci nutno aplikovat § 238 o. z., podle něhož byl žalovaný povinen žalobce vyzvat k uhrazení členských příspěvků, protože stanovy žalovaného žádné ustanovení ohledně povinné výzvy k uhrazení členských příspěvků neobsahují, naopak je v nich explicitně uvedeno, že členský poplatek musí být zaplacen do konce února daného kalendářního roku a pokud v této lhůtě uhrazen není, zaniká členství okamžitě. Členství žalobců v žalovaném tedy zaniklo nezaplacením příspěvků za rok 2022.8. Z uvedených důvodů soud žalobu zamítl a o náhradě nákladů řízení mezi žalobci a žalovaným rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.9. Žalobci podali proti rozsudku včasné odvolání. Soud v rámci právního posouzení věci přijal nesprávný závěr, že se neuplatní úprava v § 238 o. z., podle níž neurčí-li stanovy jinak, zanikne členství, pokud člen nezaplatí členský příspěvek ani v přiměřené lhůtě určené spolkem dodatečně ve výzvě k zaplacení, ačkoli byl na tento následek ve výzvě upozorněn. Podle žalobců toto ustanovení je jednostranně dispozitivní. Stanovy jej sice mohou vyloučit anebo upravit důsledek nezaplacení členského příspěvku na členství jiným způsobem, avšak vždy při zachování podmínky výzvy k doplacení příspěvků. Ta je obecně kogentní, ledaže by stanovy srovnatelným způsobem jinak zajistily ochranu člena před důsledky zániku členství. Stanovy žalovaného v čl. IV odst.2 aplikaci § 238 o. z. výslovně nevylučují, současně ale negarantují jiný srovnatelný způsob ochrany členů před důsledky zániku členství pro případ prodlení se zaplacením členského příspěvku. K úhradě členského poplatku byli žalobci žalovaný naposledy vyzváni emailem, který jim doručen. v době, kdy ještě nebylo ukončeno řízení o neplatnosti usnesení členské schůze o vyloučení žalobců ze žalovaného. V následujícím období žalobcům žádná další výzva k úhradě členských příspěvků zaslána nebyla, žalovaný se k žalobcům choval tak, jako by je považoval za své členy. Ve smyslu citovaného ustanovení proto nemohlo jejich členství zaniknout, neboť nebyli žalovaným vyzváni k úhradě členského příspěvku v dodatečné lhůtě a nebyli jím ani poučeni o následcích spojených s nesplněním jejich povinnosti zaplatit členský příspěvek. Proto se nadále považují za členy žalovaného.10. Žalovaný se zcela ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně. Navrhl napadený rozsudek potvrdit. Stanovami spolku jako základním dokumentem se řídí vnitřní poměry spolku a jsou jimi vymezeny také podmínky vzniku a zániku členství ve spolku. S porušením povinnosti člena spolku uhradit členský příspěvek spojují bez dalšího sankci ve formě zániku členství automaticky. Ustanovení § 238 o. z. nelze s ohledem na odlišnou úpravu ve stanovách aplikovat. Nebylo povinností žalovaného vyzývat žalobce ke splnění povinnosti uhradit členský příspěvek. Žalobci namísto soudního sporu mohli žalobci opětovně podat přihlášku do spolku nebo si založit vlastní spolek.11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.). Vyšel ze skutkového stavu, zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování. Shodně s ním má za prokázáno, že rozhodnutí soudu prvního stupně v řízení, vedeném pod sp. zn. 80 Cm 169/2020, (usnesení ze dne 26. 4. 2024, č. j. 80 Cm 168/2020-43, jímž byla vyslovena neplatnost rozh