14 Cmo 1/2023-508 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zamítl návrh na vyslovení, že usnesení valné hromady společnosti , Jméno advokáta, . (dále jen „společnost“), konané dne 13. dubna 2021, přijaté v rámci bodu 2 pořadu jednání valné hromady „Zvýšení základního kapitálu společnosti“, kterým valná hromada odsouhlasila zvýšení základního kapitálu o 620 000 000 Kč a kapitalizaci pohledávky akcionáře , právnická osoba, ., není usnesením valné hromady a že se na něj hledí jakoby nebylo přijato. Výrokem II. zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení přijatého dne 13. dubna 2021 valnou hromadou společnosti v rámci bodu 2 pořadu jednání valné hromady „Zvýšení základního kapitálu společnosti“, kterým valná hromada odsouhlasila zvýšení základního kapitálu o 620 000 000 Kč a kapitalizaci pohledávky akcionáře , právnická osoba, . Výrokem III. uložil „účastnici povinnost zaplatit navrhovatelce na náhradě nákladů řízení 43 140 Kč k rukám jejího zástupce , Jméno Zástupce B, , advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.“2. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a podanému návrhu vyhověl, popř. (shledá-li, že rozsah dokazování takovýto postup neumožňuje) usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Společnost navrhla usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdit.3. V průběhu odvolacího řízení vzala navrhovatelka podáním ze dne 20. února 2024 návrh výslovně zpět, neboť mezi účastníky došlo k uzavření mimosoudní dohody; v souladu s touto dohodou se práva na náhradu nákladů řízení vzdala. Společnost se zpětvzetím návrhu souhlasila a rovněž se vzdala práva na náhradu nákladů řízení.4. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud podle § 222a odst. 1 části věty před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně bez dalšího zrušil a řízení zastavil, aniž by se zabýval odvolacími námitkami; důvody pro zvláštní postup dle § 91 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštním řízení soudním nebyly shledány.5. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z nich, vycházeje z toho, že se účastníci řízení práva na náhradu nákladů řízení vzdali.