14 Cmo 211/2024-141 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh, jímž se navrhovatel domáhal zrušení výmazu společnosti , Jméno advokáta C, ., v likvidaci (dále jen „společnost“), nařízení její likvidace a jmenování likvidátora (výrok I.), navrhovateli uložil povinnost zaplatit státu ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení náklady řízení 2 200 Kč (výrok II.), navrhovateli dále uložil povinnost zaplatit státu náklady řízení spočívající v nákladech na odměnu procesního opatrovníka společnosti, jejichž výše bude uvedena v samostatném usnesení (výrok III.), a dále navrhovateli uložil povinnost zaplatit 1. účastnici k rukám jejího zástupce na nákladech řízení 7 000 Kč (výrok IV.).2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:- , Jméno navrhovatele B, (dále jen „P. W.“ či „úpadce“) byl společníkem společnosti,- na majetek P. W. byl dne 1. 10. 2004 prohlášen konkurs, správcem konkursní podstaty byl jmenován , jméno FO, , po jehož úmrtí byl správcem konkursní podstaty jmenován dne 16. 12. 2021 , Jméno navrhovatele A, ,- dne 14. 8. 2020 (správně 2010 – pozn. odvolacího soudu) byla společnost vymazána z obchodního rejstříku,- usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 5. 2011, č. j. 39 Cm 47/2011-11, byl (k návrhu správce konkursní podstaty , jméno FO, ) zrušen výmaz společnosti z obchodního rejstříku a byl ji jmenován likvidátor,- řízení zahájené (v pořadí prvním) správcem konkursní podstaty úpadce vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 14 Cm 65/2011, o určení vlastnického práva k nemovitostem, konkrétně k budově č. p. , Anonymizováno, , stojící na pozemku p. č. , Anonymizováno, , zapsáno na listu vlastnictví , Anonymizováno, u , právnická osoba, , adresa, (dále jen „nemovitosti“), bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby žalobcem (tj. správcem konkursní podstaty úpadce) ze dne 24. 5. 2017,- řízení vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 5 C 169/2010, o určení vlastnického práva k nemovitostem bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby. Společnost (za niž jednal její likvidátor) se zpětvzetím žaloby souhlasila,- likvidace společnosti byla ukončena ke dni 8. 5. 2021, likvidátor nezjistil žádný existující majetek,- dne 11. 5. 2021 byla společnost (opětovně) k návrhu v pořadí prvního správce konkursní podstaty úpadce vymazána z obchodního rejstříku (dle § 82 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů),- dne 21. 7. 2023 bylo k návrhu (v pořadí druhého) správce konkursní podstaty úpadce zahájeno předmětné řízení,- nemovitosti byly vyloučeny z konkursní podstaty úpadce,- usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 3. 2023, č. j. 46 K 29/2004-2087, byl zrušen konkurs na majetek úpadce, usnesení (dosud) není v právní moci.3. Na takto ustaveném základě dospěl soud prvního stupně k závěru, že byl-li (byť dosud nepravomocně) zrušen konkurs na majetek úpadce, není již navrhovatel (správce konkursní podstaty úpadce) k podání návrhu oprávněn. Nadto navrhovatelem tvrzené nemovitosti nejsou neznámým majetkem společnosti, neboť tyto byly likvidátorovi společnosti (v průběhu likvidace, resp. po zrušení výmazu společnosti) známy. Neznámým majetkem není ani „škoda způsobená společnosti likvidátorem“ tím, že nepodal žalobu na určení vlastnického práva k nemovitostem, kterou vzal zpět (právě) správce konkursní podstaty úpadce, jedná se totiž „stále o stejný majetek“, když „výše škody měla spočívat v hodnotě“ nemovitostí. Existuje-li navrhovatelem tvrzený nárok na náhradu škody vůči likvidátorovi, pak však (bývalým) společníkům ničeho nebrání (nebránilo) uplatit jej soudní cestou. Opakované pokusy o zrušení výmazu společnosti se opírají o totožná tvrzení (jak ze strany navrhovatele, tak např. společnosti , právnická osoba, .) ohledně vlastnictví k nemovitostem, (tj. že tyto jsou ve vlastnictví společnosti, neboť je neoprávněně získala , jméno FO, ). Navrhovatel však přehlíží, že to byl právě správně konkursní podstaty úpadce, jenž vzal žalobu o určení vlastnického práva k těmto nemovitostem zpět. Nadto nemovitosti byly správcem konkursní podstaty zahrnuty do majetkové podstaty úpadce, z níž však byly pravomocně vyloučeny.4. Procesně neúspěšnému navrhovateli uložil povinnost zaplatit v řízení úspěšné 1. účastnici 7 000 Kč, sestávající z odměny za dva úkony právní služby po 3 100 Kč, dvou režijních paušálů po 300 Kč, promeškaný čas v rozsahu 2 půlhodiny po 100 Kč. O nákladech mezi navrhovatelem a 2. a 3. účastníkem nebylo rozhodnuto.5. Výrok o nákladech státu byl odůvodněn úspěchem ve sporu, procesně neúspěšnému navrhovateli uložil povinnost zaplatit státu jím vynaložené tlumočné 2 200 Kč a dále odměnu opatrovníka, jejíž výše bude uvedena v samostatném usnesení.6. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby jej odvolací soud změnil a jeho návrhu vyhověl.7. Odvolatel argumentuje tím, že má stále na podaném návrhu právní zájem, neboť jej až do právní moci rozhodnutí o zrušení konkursu stíhají zákonem vymezené povinnosti; svou nečinností by mohl způsobit škodu dědičce či věřitelům. Důvodem podání návrhu byla nejen existence nového (neznámého) majetku společnosti (konkrétně nemovitostí), i uplatnění náhrady škody způsobenou likvidátorem společnosti. Podával-li by žalobu na určení vlastnického práva k nemovitostem, činil by tak (pouze) v rámci „prevenční povinnosti“.8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací nejprve posuzoval oprávnění odvolatele podat proti usnesení soudu prvního stupně odvolání.9. Podle § 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.10. Podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.11. Byl-li v poměrech projednávané věci zrušen konkurs na majetek úpadce (P. W.), a to usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 3. 2023, č. j. 46 K 29/2004-2087, jehož výrok I. o zrušení konkursu z důvodů úmrtí úpadce, byl potvrzen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 3. 2024, č. j. 3 Ko 9/2023-2236, v právní moci dne 27. 5. 2024, pak za této situace již odvolatel není osobou oprávněnou podat odvolání do výše uvedeného usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud proto jeho odvolání dle citovaného § 218 písm. b) o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2023, sp. zn. 29 ICdo 63/2023) odmítl za použití § 218c o. s. ř.12. Přes uvedené se sluší (k argumentaci odvolatele) dodat, že případná odpovědnost likvidátora za škodu (jím způsobenou) není důvodem k postupu podle § 209 odst. 1 o. z. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 27 Cdo 929/2022).13. Odvolatel sice má v případě odmítnutí odvolání povinnost nahradit náklady ostatním účastníkům řízení dle § 146 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., avšak těm žádné náklady řízení nevznikly. Proto odvolací soud o nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků s tím, že odvolací soud rozhodl i o nákladech řízení v poměru mezi navrhovatelem, 2. účastníkem a 3. účastníkem, neboť o nich nebylo soudem prvního stupně rozhodnuto.