14 Cmo 222/2024-24 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh na jmenování opatrovníka společnosti , Jméno advokátky B, . /dále jen „společnost“/ [výrok I.] a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení [výrok II.].2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že jednatelem společnosti je od jejího vzniku , jméno FO, (dále jen „jednatel“), narozený , Anonymizováno, , bytem , adresa, . Proto nelze aplikovat § 165 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/, neboť společnost má statutární orgán obsazen. Ani není dán důvod pro aplikaci § 486 odst. 1 o. z., když návrh primárně nesměřuje k zajištění správy záležitostí nebo hájení práv společnosti, nýbrž navrhovatelky samotné. Navrhovatelka v řízení argumentuje tím, že hradí z titulu zákonného pojištění pro případ odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu za společnost , jméno FO, , narozenému 25. 9. 1969, bývalému zaměstnanci společnosti (dále jen „poškozený“), náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v souvislosti s pracovním úrazem ze dne 2. 9. 1998 (rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 4. 2003, č. j. 21 C 5/2001-223, dále jen „rozsudek“). A dále tvrdí, že s ohledem na podstatnou změnu poměrů poškozeného (snížení stupně invalidity z III. na II. stupeň) má zájem na podání žaloby na stanovení nové výše náhrady. Podle soudu prvního stupně, i kdyby byl jednatel společnosti nečinný, jak argumentuje navrhovatelka, nelze společnost tímto způsobem nutit k podání zmíněné žaloby. Konečně, navrhovatelka může takovou žalobu podat sama dle § 7 odst. 1 vyhlášky ministerstva financí č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (dále jen „vyhláška“), dle něhož mj. má-li zaměstnavatel vůči poškozenému právo na snížení náhrady, přechází toto právo na pojišťovnu, pokud za něj vyplácí náhradu. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních /dále jen „z. ř. s.“/.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že návrhu vyhoví.4. Odvolatelka argumentuje tím, že v řízení jde o hájení práv společnosti, neboť jde i o její prostředky, které jsou předmětem zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu a nemoci z povolání. Odkaz na § 7 odst. 1 vyhlášky není případný, nevyplývá z něj přímý nárok zaměstnance vůči pojistiteli. Aktivně legitimována k podání příslušné žaloby je jen společnost. I ve shora uvedeném řízení u Okresního soudu v Kladně byla odvolatelka toliko vedlejším účastníkem řízení. Je v zájmu společnosti, aby její statutární orgán postupoval v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a s péčí řádného hospodáře, jinak se vystavuje odpovědnosti za škodu, která navrhovatelce vzniká v důsledku plnění za společnost z právního důvodu, který v důsledku snížení stupně invalidity poškozeného odpadl.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Podle § 165 o. z.(1) Nemá-li statutární orgán dostatečný počet členů potřebný k rozhodování, jmenuje na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, chybějící členy soud na dobu než budou noví členové povoláni postupem určeným v zakladatelském právním jednání; jinak soud jmenuje právnické osobě opatrovníka, a to i bez návrhu, kdykoli se o tom při své činnosti dozví.(2) Soud jmenuje právnické osobě opatrovníka, a to i bez návrhu, jsou-li zájmy člena statutárního orgánu v rozporu se zájmy právnické osoby a nemá-li právnická osoba jiného člena orgánu schopného ji zastupovat.7. Podle § 468 odst. 1 o. z. soud jmenuje opatrovníka právnické osobě, která to potřebuje, aby mohly být spravovány její záležitosti nebo aby mohla být hájena její práva.8. Soud prvního stupně správně dovodil, že shora citovaná úprava v § 165 o. z. na projednávanou věc nedopadá už je proto, že společnost má statutární orgán obsazený, ani nejde o jednání člena statutárního orgánu v možném střetu zájmů.9. A i při zvažování aplikace § 468 odst. 1 o. z. je třeba mít na zřeteli, že jmenování hmotněprávního opatrovníka je až krajním řešením /ultima ratio/ (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2023, sp. zn. 27 Cdo 1190/2022, a další v něm uvedená rozhodnutí).10. Vrchní soud v Praze již v usnesení ze dne 28. 8. 2017, sp. zn. 14 Cmo 457/2016, dovodil, že podmínkou pro jmenování opatrovníka právnické osobě je, že by bez jeho ustanovení došlo k ochromení její činnosti a není ve vlastních silách právnické osoby tuto situaci překlenout. Taková situace může výjimečně nastat, např. není-li znám reálný pobyt statutárního orgánu právnické osoby nebo je-li obchodní společnost ovládána dvěma nebo vícero osobami, které mají oprávnění jednat jménem společnosti a jejichž právní jednání si navzájem odporuje. Opatrovníka lze právnické osobě ustanovit až na základě reálně existující situace, kdy v době rozhodování soudu musí být postaveno na jisto, že by jinak ke škodlivému následku došlo. Cílem ustanovení opatrovníka právnické osobě však není nahrazení existujícího a fungujícího statutárního orgánu jinou osobou, která má podle názoru navrhovatele lepší předpoklady pro jednání jménem právnické osoby. Zájem právnické osoby na ustanovení opatrovníka soud zkoumá pouze ve formální rovině, např. zda existuje patová situace, při níž dvě rovnoprávné a reálně neodvolatelné osoby vykonávají oprávnění statutárního orgánu protichůdným způsobem. Soud nepřihlíží ke konkrétním výsledkům statutárního orgánu, jichž při výkonu své funkce dosahuje.11. V poměrech projednávané věci navrhovatelka nepřináší žádnou konkrétní argumentaci o nemožnosti společnosti vlastními silami prostřednictvím statutárního orgánu reagovat na tvrzenou podstatnou změnu poměrů poškozeného. V návrhu obecně zformulované pochybnosti, zda v obchodním rejstříku zapsaný jednatel s ohledem na svůj věk funkci jednatele skutečně vykonává, a skutečnost, že se navrhovatelce vrátily zpět jako nedoručené písemnosti odeslané společnosti a jednateli, k takovému závěru nestačí. Zmíněná nemožnost by musela být v řízení postavena najisto.12. Už jen s ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud usnesení soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, včetně závislého výroku o nákladech řízení.13. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 23 věty první z. ř. s. ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř.