2 Cmo 100/2024-99 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soudu prvního stupně připustil rozšíření žaloby o zákonný úrok z prodlení (výrok I.), žalobu na zaplacení částky 2 496 624,51 Kč s zákonným úrokem z prodlení zamítl (výrok II.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 67 518 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok III.) a žalobci uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované náhradu nákladů řízení ve výši 67 518 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka (výrok IV.).2. Z odůvodnění se podává, že žalobce požaduje žalovanou částku z titulu vypořádacího podílu na žalované, účast, v níž ukončil výpovědí z 31. 5. 2021 podle § 113 odst. 1 písm. a) zák. č. 90/2012 Sb. (dále jen ZOK). Důsledkem výpovědi pak bylo i zrušení žalované a její vstup do likvidace.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Má zato, že žalobci nevznikl nárok na vyplacení vypořádacího podílu a nemá vůči ní ani žádnou jinou splatnou pohledávku. Podáním výpovědi žalobci vzniklo právo na podíl na likvidačním zůstatku podle § 37 odst. 1 ZOK. Nelze připustit výklad, podle kterého by v případě zrušení společnosti jednomu ze tří společníků náleželo právo na vypořádací podíl, zatímco zbylí dva by měli právo na podíl na likvidačním zůstatku. Tím by došlo k nerovnosti mezi společníky, neboť vypořádací podíl by byl vyšší a dříve splatný než podíl na likvidačním zůstatku. Přitom žalobce podáním výpovědi zapříčinil zrušení společnosti. Dosud není splatný ani nárok na podíl na likvidačním zůstatku, neboť ten lze vyplatit až po schválení návrhu na použití likvidačního zůstatku, k čemuž dosud nedošlo.4. Vedlejší účastník na straně žalované (dále jen vedlejší účastník) navrhl zamítnutí žaloby s tím, že právo na vypořádací podíl vzniká společníku jen při zániku jeho účasti za trvání společnosti, nikoliv dojde-li zánikem účasti společníka k jejímu zrušení.5. Soud ve věci rozhodl, aniž prováděl dokazování, když vyšel z nesporných skutečností, s tím, že předmětem sporu je právní posouzení dané věci. Za nesporné označil, že žalobce vypověděl svou účast v žalované způsobem popsaným v žalobě, v důsledku čehož se společnost nachází v likvidaci, v jejímž rámci nebyl schválen návrh na použití likvidačního zůstatku. Nadto vyšel z listin založených ve Sbírce listin rejstříkového soudu, které jsou mu známy z úřední činnosti.6. Právně věc posoudil podle §§ 36, 37, 39, 113 ZOK, 601 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb. dále jen o. z. Zohlednil také rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 546/2016 z 22. 11. 2018, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 530/2020 z 17. 8. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2970/2019 z 20. 10. 2020.7. Uzavřel, že výpovědí společníka v. o. s. zaniká právní vztah ze společenské smlouvy a účast vypovídajícího společníka ve společnosti uplynutím výpovědní doby (tj. posledním dnem účetního období, v němž byla výpověď podána), ledaže společenská smlouva určí lhůtu jinou. Ukončením účasti společníka ve v. o. s. výpovědí se společnost zrušuje. Obě právní skutečnosti nastávají najednou. Podle § 37 odst. 1 ZOK pak při zrušení obchodní korporace s likvidací má každý společník právo na podíl na likvidačním zůstatku. V důsledku žalobcem podané výpovědi nezanikla jeho účast ve společnosti před jejím zrušením, tj. za jejího trvání, a žalobci tak nevzniklo právo na vypořádací podíl, ale má stejně jako ostatní společníci nárok na podíl na likvidačním zůstatku.8. Tvrzení žalobce, že společníci se ve společenské smlouvě odchýlili od zákonné úpravy a zakotvili vznik práva na vypořádací podíl odlišně od § 36 odst. 1 ZOK, neobstojí. Podle čl. 7 odst. 4 společenské smlouvy platí, že „při zániku účasti společníka ve společnosti vznikne společníku nebo jeho právnímu nástupci právo na vypořádání“. Takové ustanovení odpovídá zákonné úpravě. Tvrzení žalované, že úmyslem společníků nebylo řešit úpravu odchylně od zákonné úpravy, neobstojí. I v případě, že by úmyslem stran společenské smlouvy bylo odchýlit se do zákonné úpravy, pak takové ujednání (zakládající právo na vypořádací podíl bez ohledu na to, zda společnost trvá, či nikoliv) by bylo absolutně neplatné pro rozpor s ustanoveními § 36 ZOK a § 1 odst. 2 o. z. Ve věcech práva na vypořádací podíl se lze odchýlit od zákonné úpravy ve věcech jiného vhodného způsobu určení výše vypořádacího podílu (§ 36 odst. 2 ZOK) nebo ve věci odlišné splatnosti vypořádacího podílu (§ 36 odst. 5 ZOK), v jiných případech se odchýlit nelze, zejména se nelze odchýlit od zákonné úpravy určující vznik práva na vypořádací podíl. Právní úprava likvidace právnických osob je úpravou kogentní, od níž se lze odchýlit jen tam, kde to zákon umožňuje, neboť se jedná o statusovou věc právnických osob a současně slouží k ochraně veřejného pořádku, zejména práv třetích osob, jimiž jsou věřitelé právnické osoby.9. Nadto soud konstatoval, že není povinností zbývajících společníků rozhodnout o trvání společnosti podle § 113 odst. 2 ZOK. Nárok žalobce na podíl na likvidačním zůstatku není dosud splatný (§ 38 odst. 2 ZOK). Pokud má žalobce zato, že likvidátor postupuje liknavě, pak existují právní prostředky, jak takovou situaci řešit.10. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou a mezi žalobcem a vedlejším účastníkem rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v řízení úspěšné žalované a vedlejšímu účastníku byla přiznána náhrada za jejich právní zastoupení, jak vyčíslena v bodě 24 odůvodnění napadeného rozsudku.11. Žalobce v odvolání do výroků II., III., IV. navrhl napadený rozsudek zrušit a vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud pochybil, pokud neprovedl ve věci žádné dokazování a svůj postup přesvědčivě nezdůvodnil a tím porušil právo žalobce na spravedlivý proces (srovnej sp. zn. II. ÚS 881/08). Mezi účastníky bylo nesporné jen to, že žalobce podal dne 31. 5. 2021 výpověď společenské smlouvy, jejím následkem bylo zrušení společnosti a její vstup do likvidace, která nebyla dosud ukončena. Soud neprovedl jím navržené důkazy výzvou k předložení zahajovací rozvahy a soupisu jmění společnosti, včetně relevantních podkladů ke stanovení výše vypořádacího podílu, výzvy k předložení účetnictví, řádnou účetní závěrkou za rok 2021, vstupní likvidační rozvahou. Nesprávně opřel svůj závěr o tom, že v případě zániku společnosti má společník nárok na podíl na likvidačním zůstatku o rozhodnutí odvolacího soudu sp. zn. 7 Cm 546/2016. Na něj pozdějšího rozhodovací praxe tohoto a Nejvyššího soudu nenavázala a v mnoha ohledech jej překonala (zejména v důsledcích aplikace § 113 odst. 2 ZOK). Nejvyšší soud se ve svých rozhodnutích (sp. zn. 27 Cdo 2970/2019 a 27 Cdo 530/2020) jednoznačně nevyjádřil k otázce práva společníka jako žalobce. Judikatura stojí na závěru, že ukončením výpovědní lhůty končí účast společníka ve společnosti. Žalobce má za to, že podíl na likvidačním zůstatku přísluší výlučně společníkům, v době ukončené likvidace, tj. po uspokojení věřitelů společnosti a zpeněžení jejích aktiv. Žalobce společníkem žalované není, proto je vyloučeno uvažovat u něj o právu na podíl na likvidačním zůstatku. Vzhledem k tomu, že žalobce není společníkem žalované, nemá ani zákonná práva nahlížet do dokumentů společnosti, kontrolovat proces likvidace tak, aby dosáhl spravedlivého a rovného podílu na likvidačním zůstatku v závěru likvidace. Pokud by měl žalobce výlučně právo na likvidačním zůstatku jedná se o zkrácení jeho práv a v rozporu s ústavou zaručeným rovným právem účastníků právních vztahů. Žalobci není známo, z čeho dovozuje soud, že podíl na likvidačním zůstatku je zpravidla nižší než podíl vypořádací. Tvrzení, že by přiznáním práva na vypořádací podíl byli ostatní společníci poškozováni, je účelové. Žalobce nesdílí závěr soudu prvního stupně, že účast žalobce ve společnosti zanikla v realitě zrušené a likvidované společnosti. Zrušení společnosti a její vstup do likvidace jsou důsledkem zániku účasti žalobce v ní a nikoliv naopak. Žalobce je přesvědčen, že otázka povahy práva společníka, jehož účast ve společnosti zaniká, není otázkou, u níž by § 36-37 ZOK vyloučil možnost odlišného ujednání, natož pak ujednání porušující veřejný pořádek nebo právo na ochranu osobnosti. Je tak namístě se zabývat otázkou výše vypořádacího podílu. Své právní stanovisko pak podpořil předložením právních stanovisek z 25. 3. 2024 , tituly před jménem, , právnická osoba, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, a z 10. 1. 2024 , tituly před jménem, , Anonymizováno, a , tituly před jménem, , Anonymizováno, .12. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku v rozsahu podaného odvolání. Postup soudu, kdy neprováděl navržené dokazování, považuje za správný. Provádění dokazování bylo nadbytečné a nemohlo vést ke změně posouzení a rozhodnutí ve věci samé. Nárok uplatněný žalobou totiž na základě právních předpisů nevznikl a vzniknout nemohl. Žalobce ostatně netvrdí, jakým způsobem mělo neprovedení jím navržených důkazů ovlivnit rozhodnutí soudu prvního stupně. Neprovedení konkrétních důkazů, jež žalobce