2 Cmo 101/2024-16 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně přiznal podle § 7 odst. 1 nařízení vlády 351/2013 Sb., dále jen nařízení, likvidátorovi odměnu ve výši 7 000 Kč (výrok 1.) a náhradu hotových výdajů v celkové výši 11 123,44 Kč (výrok II.) sestávajících z nákladů spojených se zveřejněním likvidace v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč, z náhrady za zpracování daňových přiznání ve výši 4 480 Kč a z náhrady poštovného a správních poplatků ve výši 455,44 Kč. Soud prvního stupně dále přiznal v částečném rozsahu ve výši 3 650 Kč i náhradu za archivaci dokumentů s tím, že ji nepřiznal ve zbývajícím požadovaném rozsahu 3 350 Kč. Dále nepřiznal náhradu administrativních výdajů ve výši 2 000 Kč.2. Vzhledem k tomu, že v rámci likvidace nebyl zjištěn žádný majetek, soud podle § 7 odst. 1 nařízení přiznal likvidátorovi odměnu ve výši 7000 Kč, kterou považoval za přiměřenou vzhledem k jeho odborné kvalifikaci s přihlédnutím k hospodárnosti likvidace a k jejímu rychlému průběhu i k tomu, že část povinností likvidátora byla delegována na třetí osobu. Jak výše uvedeno, soud prvního stupně vyhodnotil jako účelně vynaložené hotové výdaje sestávající v inzerci v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč, v náhradě daňového přiznání ve výši 4 480 Kč a v poštovních a správních poplatcích ve výši 455,44 Kč. Náklady za archivaci však přiznal pouze v rozsahu 3 650 Kč místo požadovaných 7 000 Kč a zcela nebyly přiznány náklady za administrativní výdaje ve výši 2000 Kč.3. Likvidátor ve včasném odvolání navrhl přiznání odměny likvidátora v původní navrhované výši 10000 Kč s ohledem na ustálenou rozhodovací praxi a dále přiznání náhrady hotových výdajů za archivaci v celé původní navrhované výši 7 000 Kč včetně náhrady administrativních výdajů ve výši 2000 Kč.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 19 z. ř. s.), a shledal odvolání zčásti důvodným.5. Podle § 7 odst. 1 nařízení skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nepostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč. Podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč. Ve vztahu k soudem přiznané odměně ( 7 000 Kč) likvidátoru je třeba uvést, že soud prvního stupně postupoval v daném případě dle § 191 odst.4 o. z. a jmenoval likvidátorem osobu zapsanou v seznamu insolvenčních správců. V takovém případě podléhá likvidátor režimu zvláštní kvalifikace, neboť podle § 193 o. z. odpovídá za řádný výkon funkce podobně jako člen statutárního orgánu a podle § 53 o. z. je také povinen k náhradě vzniklé újmy. Vzhledem k ustálené rozhodovací praxi (srovnej rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 222/2021, 14 Cmo 78/2022) se jeví výše odměny likvidátora u společnosti, která je fakticky bez majetku, obvyklá a odpovídající ve výši 10 000 Kč. Odvolací soud proto postupoval dle § 220 odst.1 písm.a) o. s. ř. a usnesení soudu prvního soudu ve výroku 1. změnil tak, že likvidátorovi přiznal odměnu ve výši 10 000 Kč, jak uvedeno ve výroku 1. daného rozhodnutí.6. Podle § 9 odst. 2 nařízení má likvidátor právo také na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů, tj. zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie. Dle ust. § 9 odst. 3 nařízení pak hradí-li stát náhradu hotových výdajů v případě, že ji nelze zcela nebo zčásti uhradit z majetku zrušené právnické osoby, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z těchto zdrojů, nejvýše však ve výši 50 000 Kč.7. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2024, sp. zn. Cpj 203/2023 platí, že nezjistí-li likvidátor jmenovaný soudem nebo jiným orgánem veřejné moci po provedení potřebného šetření žádný majetek právnické osoby, podá bez dalšího návrh na její výmaz z veřejného rejstříku podle § 82 odst. 1 věty druhé z. v. r., nebrání-Ii tomu překážky uvedené v § 82 odst. 2 z. v. r., popř. probíhající trestní stíhání proti právnické osobě nebo výkon trestu, který jí byl uložen podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob a řízení proti nim (srov. § 90 odst. 2 z. v. r. ve spojení s § 32 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim). Postup podle § 198 odst. 2 o. z. není v takovém případě zapotřebí. Pro účely posouzení, zda hotové výdaje vzniklé likvidátorovi v souvislosti s postupem podle § 198 odst. 2 o. z. lze považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, je nutné zabývat se tím, zda likvidátor mohl nejpozději v okamžiku, kdy uplynula lhůta "bez zbytečného odkladu" ve smyslu § 198 odst. 2 o. z., důvodně předpokládat, že nezjistí žádný majetek právnické osoby.8. Ohledně výše účelně vynaložených nákladů na archivaci sdílí odvolací soud zcela závěry zdejšího soudu ve věci č. j. 7 Cmo 110/2024, v níž dospěl k závěru, že povinnost likvidátora k archivaci příslušných dokumentů vyplývá ze zákona s tím, že vyfakturovanou cenu ve výši 7 000 Kč, jež představuje hotové výdaje vynaložené v souvislosti s likvidací družstva, považuje za cenu obvyklou, jak odvolací soud ověřil z obecně dostupných ceníků archivačních služeb. Vzhledem k tomu, že i v dané věci prováděla archivaci dokumentů společnost , právnická osoba, . a vyfakturovala shodnou cenu 7 000 Kč, je třeba v tomto směru změnit usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. a navýšit hotové výdaje o částku 3 350 Kč na celkovou částku 7 000 Kč představující hotové výdaje za archivaci.9. Ohledně požadované náhrady administrativních výdajů (kancelářské potřeby, kopírování, telefon) ve výši 2 000 Kč je nezbytné, aby tyto výdaje likvidátor specifikoval a doložil jejich výši, což se v daném případě nestalo. Z jeho písemného podání ze dne 8.4.2024 nelze tak určit, jak k požadované částce dospěl. Aby mohl soud posoudit, zda byly tyto náklady vynaloženy účelně, je třeba prokázat jejich výši, neboť nařízení nestanoví jejich náhradu paušální částkou (jako např. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud tuto náhradu likvidátorovi nepřiznal.10. S ohledem na výše uvedené postupoval odvolací soud dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a v odvoláním napadeném výroku II., kterým bylo rozhodováno o náhradě hotových výdajů likvidátora, jej změnil tak, že náhrada hotových výdajů činí 14473,44 Kč.11. Jelikož je likvidátor jediným účastníkem řízení, nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.