2 Cmo 102/2024-25 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně v bodě I. výroku přiznal likvidátorovi , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, odměnu ve výši 10 000 Kč a v bodě II. výroku zamítl návrh likvidátora na přiznání odměny ve výši 5 000 Kč (převyšující 10 000 Kč) a na přiznání náhrady hotových výdajů ve výši 2 178 Kč.2. V odůvodnění usnesení uvedl, že byl, poté co bylo rozhodnuto o zrušení spolku a nařízena její likvidace, jmenován likvidátorem. Dne 20. 2. 2024 byla soudu doručena žádost o přiznání odměny a vyúčtování hotových výdajů. Soud postupoval podle § 7 odst. 1, 2 a § 9 odst. 1 až 3 nařízení vlády 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřeneckých fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Nařízení vlády). V rámci likvidace nebyl zjištěn žádný majetek a tudíž nebylo možné stanovit likvidační zůstatek. V takových případech se rozhodovací praxe ustálila na názoru, že je třeba s ohledem na náročnost práce likvidátora a požadavků kladených na jeho osobu stanovit likvidátorovi odměnu ve výši 10 000 Kč (např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2022, č. j. 14 Cmo 78/2022-49). Soud tedy přiznal odměnu ve výši 10 000 Kč a požadavek likvidátora na vyplacení další části odměny ve výši 5 000 Kč zamítl. Pokud jde o vyúčtované hotové výdaje ve výši 2 178 Kč odpovídající nákladům za inzerci v Obchodním věstníku, pak tyto soud prvníhostupně rovněž zamítl, když tento výdaj neshledal účelným. Rozhodovací praxe se ustálila na tom, že pokud likvidátor zjistil nemajetnost společnosti, je nadbytečné zveřejnit oznámení ve smyslu § 198 odst. 2 o. z., neboť oznámení nemohlo mít na průběh likvidace vliv. Účelem oznámení je výzva pro věřitele k přihlášení pohledávek, přičemž o vstupu společnosti do likvidace se věřitelé mohou dozvědět jednodušším způsobem než náhledem do Obchodního věstníku, a to nahlédnutím do veřejného rejstříku. Jestliže má likvidátor dvě rovnocenné a stejně efektivní možnosti splnění zákonné povinnosti, měl by si vybrat takový procesní postup, který je ve vztahu k veřejným prostředkům méně nákladný a je tedy hospodárný, neboť v opačném případě nelze z jeho strany hovořit o účelném vynakládání požadovaných hotových výdajů (k tomu usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2023, sp. zn. 8 Cmo 77/2023). V posuzované věci nedisponoval spolek žádným majetkem a byl neaktivní. Náklady na zveřejnění výzvy v Obchodním rejstříku byly vynaloženy neúčelně, a proto soud návrh na přiznání náhrady tohoto výdaje zamítl.3. Likvidátor podal proti usnesení, konkrétně do výroku II. odvolání a navrhl, aby mu soud přiznal náhradu hotových výdajů v jím požadované výši 2 178 Kč. Je zákonnou povinností likvidátora (viz § 198 odst. 2 o. z.) oznámit bez zbytečného odkladu vstup právnické osoby do likvidace spolu s výzvou věřitelům přihlásit ve stanové lhůtě pohledávky. Společník neposkytl součinnost, likvidátor tak nemá žádné informace a z opatrnosti činí výzvu ke sdělení, která je zveřejněna v Obchodním věstníku. Jiné soudy tuto částku v rámci náhrady hotových výdajů přiznávají.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 19 z. ř. s.), a neshledal odvolání důvodným.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že podle zjištění likvidátora spolek nevlastní žádný majetek a nemá vedené účty u tuzemských bank, přičemž tyto informace získal od příslušných institucí. Spolek zřejmě dlouhodobě nevykonává žádnou činnost. Následně likvidátor vyúčtoval hotové výdaje ve výši 2 178 Kč za inzerci v Obchodním věstníku a požádal o přiznání odměny ve výši 15 000 Kč.6. Podle § 9 odst. 2 nařízení má likvidátor právo také na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů.7. Při posuzování, zda částku vynaloženou likvidátorem na inzerci v Obchodním rejstříku ve výši 2 178 Kč lze považovat za účelně vynaloženou, vycházel odvolací soud z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2024, sp. zn. Cpj 203/2023 podle něhož platí, že nezjistí-li likvidátor jmenovaný soudem nebo jiným orgánem veřejné moci po provedení potřebného šetření žádný majetek právnické osoby, podá bez dalšího návrh na její výmaz z veřejného rejstříku podle § 82 odst. 1 věty druhé z. v. r., nebrání-li tomu překážky uvedené v § 82 odst. 2 z. v. r., popř. probíhající trestní stíhání proti právnické osobě nebo výkon trestu, který jí byl uložen podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob a řízení proti nim (srov. § 90 odst. 2 z. v. r. ve spojení s § 32 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim). Postup podle § 198 odst. 2 o. z. není v takovém případě zapotřebí. Pro účely posouzení, zda hotové výdaje vzniklé likvidátorovi v souvislosti s postupem podle § 198 odst. 2 o. z. lze považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, je nutné zabývat se tím, zda likvidátor mohl nejpozději v okamžiku, kdy uplynula lhůta „bez zbytečného odkladu“ ve smyslu § 198 odst. 2 o. z., důvodně předpokládat, že nezjistí žádný majetek právnické osoby.8. V posuzované věci z obsahu spisu a neméně z údajů v obchodním rejstříku se podává, že (zaniklý) spolek neměl obsazený statutární orgán a v rozporu se zákonem nepřizpůsobil zápis ve spolkovém rejstříku úpravě zák. č. 89/2012 Sb. a zák. č. 304/2013 Sb., jedná se o spolek neaktivní, který nemá ve spolkovém rejstříku zapsaný účel, název nejvyššího orgánu, statutární orgán, počet jeho členů, způsob jednání a další skutečnosti povinně zapisované v rejstříku.9. Odvolací soud dále zjistil, že ve Sbírce listin rejstříkového soudu nebyly (vyjma písemností založených likvidátorem) zveřejněny žádné listiny.10. S ohledem na zjištění výše uvedená je odvolací soud toho názoru, že likvidátor poté, kdy byl jmenován do své funkce, mohl vlastním šetřením zjistit, že spolek výše uvedený nemá žádný majetek. Měl proto postupovat způsobem předpokládaným v § 82 odst. 1 věty druhé z. ř. s. a mohl podat bez dalšího návrh na výmaz spolku z veřejného rejstříku, aniž činil oznámení o vstupu společnosti do likvidace v obchodním věstníku (když samotný zápis likvidace v obchodním rejstříku je ve vztahu k případným věřitelům dostatečný, neboť s ohledem na nemajetnost společnosti nelze předpokládat uspokojení věřitelů). V případě nemajetné společnosti totiž postačí prohlášení likvidátora o neexistenci majetku, na jehož základě mohlo dojít k výmazu spolku z veřejného rejstříku.11. Výdaje vynaložené likvidátorem za zveřejnění oznámení o vstupu společnosti do likvidace ve výši 2 178 Kč proto nelze považovat za účelně vynaložené náklady a nebylo možné je likvidátorovi přiznat, jak správně dovodil soud prvního stupně.12. S ohledem na shora uvedené odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku II., pokud jím nebyly přiznány hotové výdaje ve výši 2 178 Kč podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.13. Nad rámec uvedeného odvolací soud poukazuje na to, že rozhodnout o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora je úřední povinností soudu prvního stupně; nejde o návrhové řízení; jde o obdobu rozhodování soudu o náhradě nákladů řízení účastníka zastoupeného advokátem nebo rozhodování soudu o odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce. Soud tedy svým rozhodnutím pouze přizná částky ve výši, kterou považuje za správnou, aniž by o rozdílu mezi výší odměny a hotových výdajů, kterou vyúčtoval likvidátor, a výší odměny a hotových výdajů, které přiznává, vydával zamítavý výrok. Důvody, proč přiznal odměnu a hotové výdaje v nižší než účtované výši, vyplynou z odůvodnění rozhodnutí.