2 Cmo 112/2024-23 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně přiznal podle § 7 odst. 1 nařízení vlády 351/2013 Sb., dále jen nařízení, likvidátorovi odměnu ve výši , částka, (výrok I.) a návrhu na přiznání odměny likvidátora co do částky , částka, a přiznání náhrady hotových výdajů ve výši , částka, zamítl (výrok II.), přičemž stanovil, že odměna a hotové výdaje budou vyplaceny státem z rozpočtových prostředků soudu prvního stupně.2. Vzhledem k tomu, že v rámci likvidace nebyl zjištěn žádný majetek, soud podle § 7 odst. 1 nařízení přiznal odměnu ve výši , částka, , kterou považoval s ohledem na ustálenou judikaturní praxi a s ohledem na nezjištění jakéhokoliv majetku, a tudíž nemožnosti stanovení likvidačního zůstatku, za přiměřenou. Hotové výdaje sestávající se z inzerce v Obchodním věstníku ve výši , částka, neshledal (s ohledem na výše uvedené) jako účelně vynaložený výdaj, když je nadbytečné zveřejnit oznámení ve smyslu § 198 odst. 2 o. z., neboť oznámení likvidace nemohlo mít na její průběh žádný vliv. Účelem je výzva pro přihlášení věřitelů k přihlášení pohledávek, přičemž o vstupu společnosti do likvidace se věřitelé mohou dozvědět nahlédnutím do veřejného rejstříku, z něhož je údaj o likvidaci patrný. Takový způsobe je méně nákladný a hospodárný.3. Likvidátor ve včasném odvolání do výroku II. navrhl, aby mu soud přiznal náhradu hotových výdajů v jím požadované výši , částka, . Je zákonnou povinností likvidátora (viz § 198 odst. 2 o. z.) oznámit bez zbytečného odkladu vstup právnické osoby do likvidace spolu s výzvou věřitelům přihlásit ve stanové lhůtě pohledávky. Společník neposkytl součinnost, likvidátor tak nemá žádné informace a z opatrnosti činí výzvu ke sdělení, která je zveřejněna v Obchodním věstníku. Nadto praxí obecných soudů je takový výdaj považovat za účelně vynaložený.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 19 z. ř. s.), a neshledal odvolání důvodným.5. Podle § 9 odst. 2 nařízení má likvidátor právo také na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů, tj. zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie. Dle ust. § 9 odst. 3 nařízení pak hradí-li stát náhradu hotových výdajů v případě, že ji nelze zcela nebo zčásti uhradit z majetku zrušené právnické osoby, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z těchto zdrojů, nejvýše však ve výši , částka, .6. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2024, sp. zn. Cpj 203/2023 platí, že nezjistí-li likvidátor jmenovaný soudem nebo jiným orgánem veřejné moci po provedení potřebného šetření žádný majetek právnické osoby, podá bez dalšího návrh na její výmaz z veřejného rejstříku podle § 82 odst. 1 věty druhé z. v. r., nebrání-li tomu překážky uvedené v § 82 odst. 2 z. v. r., popř. probíhající trestní stíhání proti právnické osobě nebo výkon trestu, který jí byl uložen podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob a řízení proti nim (srov. § 90 odst. 2 z. v. r. ve spojení s § 32 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim). Postup podle § 198 odst. 2 o. z. není v takovém případě zapotřebí. Pro účely posouzení, zda hotové výdaje vzniklé likvidátorovi v souvislosti s postupem podle § 198 odst. 2 o. z. lze považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, je nutné zabývat se tím, zda likvidátor mohl nejpozději v okamžiku, kdy uplynula lhůta „bez zbytečného odkladu“ ve smyslu § 198 odst. 2 o. z., důvodně předpokládat, že nezjistí žádný majetek právnické osoby.7. Z obsahu spisu se podává, že řízení o zrušení spolku bylo zahájeno z důvodu, že tento spolek nepřizpůsobil zápis ve spolkovém rejstříku úpravě zák. č. 89/2012 Sb. a zák. č. 304/2013 Sb., jedná se o spolek neaktivní, která nemá ve spolkovém rejstříku zapsaný účel, název nejvyššího orgánu, statutární orgán, počet jeho členů, způsob jednání a další skutečnosti povinně zapisované v rejstříku.8. Odvolací soud dále zjistil, že ve Sbírce listin rejstříkového soudu nebyly (vyjma písemností založených likvidátorem) zveřejněny žádné listiny.9. S ohledem na zjištění výše uvedená je odvolací soud názoru, že likvidátor poté, kdy byl jmenován do své funkce, mohl vlastním šetřením zjistit, že spolek výše uvedený nemá žádný majetek. Měl proto postupovat způsobem předpokládaným v § 82 odst. 1 věty druhé z. ř. s. a mohl podat bez dalšího návrh na výmaz spolku z veřejného rejstříku, aniž činil oznámení o vstupu společnosti do likvidace v obchodním věstníku (když samotný zápis likvidace v obchodním rejstříku je ve vztahu k případným věřitelům dostatečný, neboť s ohledem na nemajetnost společnosti nelze předpokládat uspokojení věřitelů). V případě nemajetné společnosti totiž postačí prohlášení likvidátora o neexistenci majetku, na jehož základě mohlo dojít k výmazu spolku z veřejného rejstříku.10. Výdaje vynaložené likvidátorem za zveřejnění oznámení o vstupu společnosti do likvidace ve výši , částka, proto nelze považovat za účelně vynaložené náklady a nebylo možné je likvidátorovi přiznat, jak správně dovodil soud prvního stupně.11. S ohledem na shora uvedené odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku II., pokud jím nebylo přiznány hotové výdaj ve výši , částka, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.12. Odvolací soud poukazuje na to, že rozhodnout o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora je úřední povinností soudu prvního stupně; nejde o návrhové řízení; jde o obdobu rozhodování soudu o náhradě nákladů řízení účastníka zastoupeného advokátem nebo rozhodování soudu o odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce. Soud tedy svým rozhodnutím pouze přizná částky ve výši, kterou považuje za správnou, aniž by o rozdílu mezi výší odměny a hotových výdajů, kterou vyúčtoval likvidátor, a výší odměny a hotových výdajů, které přiznává, vydával zamítavý výrok. Důvody, proč přiznal odměnu a hotové výdaje v nižší než účtované výši, vyplynou z odůvodnění rozhodnutí.