2 Cmo 13/2024-155 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením zastavil soud prvního stupně řízení o žádosti navrhovatele ze dne 9.1.2023 o osvobození od soudních poplatků. Stejným usnesením zastavil řízení o odvolání navrhovatele proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 7.12.2021, č. j. 77 Cm 39/2020-73. V neposlední řadě rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Ohledně prvního výroku soud uvedl, že podáním odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 7.12.2021, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, vznikla navrhovateli poplatková povinnost 2x 2000 Kč. Protože soudní poplatky zaplaceny nebyly, vyzval soud prvního stupně navrhovatele, aby tak alespoň dodatečně učinil, a to usnesením ze dne 27.1.2022, č. j. 77 Cm 39/2020-92. Na to navrhovatel požádal dne 12.2.2022 o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 17.3.2022, č. j. 77 Cm 39/2020-99 soud prvního stupně osvobození od předmětných soudních poplatků navrhovateli nepřiznal. Vrchní soud v Praze toto usnesení potvrdil usnesením ze dne 25.10.2022, č. j. 6 Cmo 61/2022-11. Toto usnesení nabylo právní moci dne 14.11.2022. Navrhovatel podal opětovně návrh na osvobození od soudních poplatků ze dne 19.11.2022. Řízení o tomto návrhu bylo soudem prvního stupně zastaveno usnesením ze dne 22.11.2022, č. j. 77 Cm 39/2020-118 z důvodu, že se jednalo o věc již pravomocně rozhodnutou, což bránilo opětovnému projednání totožného návrhu, jak zakazuje § 159a odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. Navrhovatel v opětovném návrhu uplatňoval jen okolnosti, které nastaly před právní mocí výše uvedeného usnesení odvolacího soudu ze dne 25.10.2022, jež nabylo právní moci dne 14.11.2022. Nešlo proto o přípustné novoty.3. Dne 9.1.2023 navrhovatel znovu, tedy již potřetí, požádal o osvobození od soudních poplatků. Uváděl, že již třetím rokem nedosahuje v podnikání příjmu odpovídajícího minimální mzdě. Od 4.1.2023 je v pracovní neschopnosti z důvodu nemoci COVID-19. Nově bylo předloženo přiznání k dani z příjmů za rok 2022, kde jsou uvedeny příjmy 62 108 Kč a výdaje 152 912 Kč. Není však opatřeno podacím razítkem finančního úřadu a ani jinak nebylo doloženo, že bylo takové přiznání skutečně podáno. Dále bylo předloženo usnesení Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 17.1.2023, kterým bylo zastaveno řízení o nároku na nemocenskou z důvodu pracovní neschopnosti od 4.1.2023. Důvodem pro zastavení tohoto řízení bylo, že navrhovatel se nepřihlásil k dobrovolné účasti na nemocenském pojištění osob samostatně výdělečně činných.4. Soud konstatoval, že přiznání k dani z příjmů, nehledě na jeho nedostatečnou autenticitu, mohlo by osvědčovat pouze okolnosti již dříve posouzené v rámci usnesení odvolacího soudu ze dne 25.10.2022, č. j. 6 Cmo 61/2022-11. Nic se také nezměnilo na tom, že navrhovatel je vlastníkem několika nemovitých a hodnotných movitých věcí. Nadále nelze považovat za osvědčené jeho příjmy, když není jasné, z jakých zdrojů hradí výdaje na svoje životní potřeby, provoz kanceláře a výdaje na psa – dobrmana, to znamená roční poplatek za psa 1500 Kč, roční příspěvek v klubu 600 Kč a výdaje na krmení a péči o psa.5. Uzavřel proto, že také projednání posledního návrhu na osvobození od soudního poplatku a rozhodnutí o něm brání překážka věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu ustanovení § 159a odst. 4 o. s. ř. při současném použití § 167 odst. 2 o. s. ř. Řízení o tomto opětovném návrhu na přiznání úlevy na soudních poplatcích proto bylo zastaveno podle 104 odst. 1 o. s. ř.6. Protože navrhovatel neuhradil soudní poplatek z odvolání ani v dodatečné lhůtě stanovené ve výzvě soudu prvního stupně, která marně uplynula dne 20.1.2023, bylo odvolací řízení o odvolání navrhovatele proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 7.12.2021, č. j. 77 Cm 39/2020-73 zastaveno podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění.7. Proti tomuto usnesení se včas odvolal navrhovatel a navrhuje jeho zrušení. Vytýká soudu nesprávné hodnocení předložených důkazů. Domnívá se, že rozhodovala vyloučená soudkyně, která odmítá umožnit navrhovateli jednat před soudem. Odůvodnění napadeného usnesení považuje za nelogické, stojící na vyfabulovaných okolnostech. Z obsahu spisu nijak neplyne, že navrhovatel drží psa a že by byl povinen hradit částky uvedené v napadeném usnesení. Ostatně úvahy soudu by vedly k závěru, že by navrhovatel měl nechat psa pojít hlady, aby měl prostředky na úhradu soudního poplatku.8. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.9. Navrhovatel sice letmo ale přece jen zmínil možnou podjatost soudkyně Městského soudu v Praze , tituly před jménem, , právnická osoba, . Neuvedl však žádnou okolnost, která by ukazovala, kdyby byla osvědčena, na to, že by zde byl takový poměr jmenované soudkyně k účastníkům řízení, k jejich zástupcům anebo k věci samé, jež by mohla vzbudit pochybnosti o její nepodjatosti, jak to má na mysli předpis § 14 odst. 1 o. s. ř. Navrhovatelem uváděné okolnosti se týkají výlučně toho, jak soudkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, v této věci doposud postupuje a případně rozhoduje. Takové okolnosti ale podle § 14 odst. 4 o. s. ř. nemohou být důvodem pro vyloučení soudců z projednávání a rozhodování jednotlivých věcí. Nelze tedy považovat soudkyni , tituly před jménem, , právnická osoba, za vyloučenou z projednávání a rozhodování v této věci.10. Odvolací soud při projednávání odvolání vycházel z okolností, ze kterých vycházel již soud prvního stupně. Je nutné připustit, že nelze s jistotou tvrdit, že navrhovatel toho času drží psa a jakého. Obecně by to asi téměř každý u člena spolku, který je účastníkem tohoto řízení, předpokládal, ale nezbytně nutné to samozřejmě není. Tato okolnost ostatně není nijak významná a úvahy soudu prvního stupně byly tedy nadbytečné. Nejde o žádnou novotu, tvrzenou pro období po právní moci usnesení odvolacího soudu ze dne 25.10.2022.11. Zmínit je nutné ještě listinu předloženou navrhovatelem také v souvislosti s posledním návrhem na osvobození od soudních poplatků. V této listině se nejprve uvádí: Pro , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . (r.n., Anonymizováno, ): bylo u vás potvrzeno onemocnění covid-19, a je uzavřena slovy: Dekujeme, , Anonymizováno, . Tato listina vůbec žádným způsobem neukazuje na svůj původ. Není nijak datována. Není také nikým podepsána anebo nějak jinak autorizována. Nelze jí tedy přiznat hodnotu průkazu, že navrhovatel onemocněl nemocí COVID-19 a není ani možné jakkoliv považovat za doložené, že nějak souvisí s výše uvedeným usnesením Pražské správy sociálního zabezpečení.12. Soud prvního stupně, jakkoliv se částečně nevyhnul zbytečnému znovu posuzování poměrů navrhovatele, správně položil hlavní důraz na posouzení toho, zda tento poslední opakovaný návrh na osvobození od soudních poplatků může být soudem věcně projednáván a rozhodováno o něm s ohledem na zákaz opakovaného projednávaní návrhů, o kterých již bylo jednou soudem pravomocně rozhodnuto, jak tento zákaz vyplývá z § 159a odst. 4 o. s. ř. Soud prvního stupně správně konstatoval, že nově předložené přiznání k dani z příjmů za rok 2022, i kdyby bylo možné je považovat za autentické, a to z důvodů uvedených již soudem prvního stupně, možné není, stejně jen dokládá okolnosti již dříve tvrzené a již dříve pravomocně soudy obou stupňů posouzené. V tomto směru tedy o žádné novoty, které by umožňovaly věcné projednání posledního návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků a následné rozhodnutí o něm, se nejedná. Jako úplná novota bylo navrhovatelem uváděno jen onemocnění nemocí COVID-19. Zde bylo pouze osvědčeno, že navrhovatel ocitl se dnem 4.1.2023 v pracovní neschopnosti. Ohledně důvodu, délky a tedy ani možného významu této pracovní neschopnosti pro poměry navrhovatele nebylo však osvědčeno nic. Nelze tedy ani konstatovat, že by tyto okolnosti, kdyby byly spolehlivěji osvědčeny, by mohly prolomit zákaz projednávat návrhy, o kterých již bylo pravomocně rozhodnuto, a znovu o nich rozhodovat.13. Soud prvního stupně proto postupoval správně, když řízení o návrhu navrhovatele na osvobození od soudních poplatků ze dne 9.1.2023 zastavil podle § 104 odst. 1 o. s. ř.14. Je nepochybné, že navrhovateli vznikla poplatková povinnost již podáním odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 7.12.2021, č. j. 77 Cm 39/202-73, jež je meritorním rozhodnutím v této věci, jak vyplývá z § 4 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích. Podle § 7 odst. 1 stejného zákona se tímto okamžikem stala tato povinnost splatnou. Je stejně nepochybné, že navrhovatel předmětný soudní poplatek neuhradil a dostal se tak s jeho platbou do prodlení. V souladu s předpisem § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích dal soud prvního stupně navrhovateli ještě možnost, aby soudní poplatek zaplatil alespoň v dodatečné lhůtě. Protože daný soudní poplatek nebyl zaplacen ani v soudem stanovené dodatečné lhůtě, a protože se na poplatkové povinnosti