2 Cmo 178/2024-98 — Vrchní soud v Praze

Žalobce se domáhal na žalovaných zaplacení směnečného penízu ve výši 1 367 165 Kč s příslušenstvím a odměnou s odkazem na směnku vlastní vystavenou dne 16. 4. 2019.Soud prvního stupně tomuto návrhu vyhověl a vydal dne 24. 3. 2023 směnečný platební rozkaz č. j. 37 Cm 23/2023-12, který ve vztahu k žalované 1. nabyl právní moci dne 19.4.2023. Žalovaný 2. podal proti platebnímu rozkazu v zákonné lhůtě námitky.Písemným podáním ze dne 26. 6. 2024 vzala žalobkyně žalobu v plném rozsahu zpět (proti žalovanému 2.) s tím, že směnečná suma včetně Útoků a směnečné odměny ji byla uhrazena a navrhla přiznání náhrady nákladů řízení, neboť ke zpětvzetí návrhu došlo pro chování žalovaných.Soud prvního stupně vydal dne 11. 7. 2024 usnesení č. j. 37 Cm 23/2023-79, kterým zastavil řízení (výrok 1.), zrušil směnečný platební rozkaz ve vztahu k žalovanému 2. (výrok II.), přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ze strany žalovaného 2., původně přiznanou směnečným platebním rozkazem (výrok III.) a uložil žalovanému 2. povinnost k náhradě nákladů námitkového řízení ve výši 300 Kč (výrok IV.) s odůvodněním, že ke zpětvzetí návrhu došlo pro chování žalovaného 2. s tím, že žalob ní návrh byl podán důvodně.Písemným podáním ze dne 5. 8. 2024 doplněný dne 7. 10. 2024 podal žalovaný 2. v zákonné lhůtě odvolání proti výrokům III. a IV. daného usnesení, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaní nezavinili zastavení řízení, neboť zavinění je na straně žalobkyně.Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného 2. není důvodné.V souladu s § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle § 96 odst. 2 věta prvá o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.Za situace, kdy vzal žalobce návrh (proti žalovanému 2.) v plném rozsahu zpět, postupoval soud prvního stupně správně, pokud řízení (proti žalovanému 2.) zastavil (výrok I.), rozhodl o zrušení směnečného platebního rozkazu ve vztahu k žalovanému 2. (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.).S rozhodnutím o zastavení řízení je třeba rozhodnout i o náhradě nákladů řízení. V souladu s § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný.K výzvě odvolacího soudu ze dne 5. 11. 2024, č. j. 2 Cmo 178/2024-93 žalobkyně v písemném podání ze dne 7. 11. 2024 osvědčila, že v průběhu řízení ve prospěch účtu č. 0447637489 (vedeného na dlužníka , Anonymizováno, , Jméno žalované B, .) obdržela platbu ve výši 1 465737,08 Kč z výtěžku prodeje nemovitosti žalovaného 2.Vzhledem k tomu, že žalobkyně osvědčila, že v průběhu řízení byla její pohledávka zcela uhrazena, má se zato, že v době zahájení řízení byla žaloba důvodná a pro chování žalovaného 2. (následkem zaplacení pohledávky, jejíž zaplacení bylo předmětem sporu), byla žaloba vzata zpět proti žalovanému 2. V daném případě má právo na náhradu nákladů řízení žalobkyně dle § 146 odst. 2, věta druhá o. s. ř. Nelze proto dospět k závěru, že žaloba byla vzata zpět zaviněním žalobkyně dle § 146 odst. 2, věta prvá o. s. ř.Odvolací soud na základě výše uvedeného neshledal odvolání žalovaného 2. důvodným, a proto napadené usnesení ve výrocích III. a IV. jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil.O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. v rozsahu 1 paušální částky ve výši 300 Kč dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za písemné vyjádření žalobkyně ze dne 16. 10. 2024 k odvolání žalovaného 2.