2 Cmo 58/2024-120 — Vrchní soud v Praze

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu z 14. 3. 2023, č. j. 34 Cm 57/2023-9 (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení, jejichž výše byla opravným usnesením soudu prvního stupně z 10. 1. 2024, č. j. 34 Cm 57/2023-113 vyčíslena částkou 10 000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku a dále jí byla uložena povinnost zaplatit ČR - Krajskému soudu v Hradci Králové na nákladech řízení částku 11 587,56 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).Podáním z 7. 2. 2024 žalovaná podala odvolání, které je dle jeho obsahu možné považovat za odvolání proti výrokům II., III. rozsudku, v rozsahu stanovené lhůty k plnění, kdy navrhla, aby jí byla uložena stanovená povinnost ve splátkách po 1 000 Kč s tím, že je vedena jako uchazeč o zaměstnání u Úřadu práce v Žatci a od dubna, kdy bude nastupovat do zaměstnání, by ráda splácela splátky vyšší.Žalobkyně se k navrženým splátkám nevyjádřila.Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k jeho projednání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k následujícím závěrům.Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.Při uložení povinnosti plnit ve splátkách judikatura stojí na závěrech, že soud sice může určit delší lhůtu ke splnění povinnosti nebo může stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí, měl by ale mít na zřeteli, že se již jedná o výjimku, pro jejíž uplatnění by měly svědčit konkrétní okolnosti případu a racionální důvody zohledňující zejména povahu projednávané věci, přiznaný nárok a osobní poměry účastníků. Soudy musí s ohledem na konkrétní okolnosti případu zvážit, zda využití této možnosti nezaloží nespravedlivou rovnováhu mezi zájmy sporných stran (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5352/2016).Z výše uvedeného vyplývá, že stanovení plnění ve splátkách by mělo být opatřením zcela výjimečným, kdy je na osobě, která takové plnění žádá, aby prokázala, že její poměry jsou takového rázu, že splňuje podmínky pro stanovení plnění ve splátkách.Z obsahu spisu nevyplývá ničeho k majetkovým a osobním poměrům žalované tak, aby bylo možné usoudit, že je možné jejímu návrhu na umožnění plnění ve splátkách vyhovět a žalovaná ničeho nedoložila ani k podanému odvolání. Nelze tak dospět k závěru, že by byly na straně žalované dány takové mimořádné okolnosti, které by zakládaly důvod pro uložení povinnosti ve splátkách, když pouhé tvrzení žalované o evidenci uchazeče o zaměstnání a o případném zaměstnání od dubna není ničím doloženo. Ničeho nebylo doloženo ani k její celkové majetkové a osobní situaci, přičemž v tomto směru absentují v podaném odvolání jakákoliv tvrzení, které by mohla být posouzena.Z důvodů výše uvedených tak odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu lhůty k plnění stanovené výrocích II. a III. podle § 219 o. s. ř. potvrdil.Bez ohledu na závěr odvolacího soudu nic nebrání tomu, aby se účastníci řízení o případném splátkovém kalendáři dohodli mimosoudně, a to jak ve vztahu k povinnostem uloženým napadeným rozsudkem, tak ve vztahu k povinnosti uložené vydaným směnečným platebním rozkazem.O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., když účastníkům řízení náklady odvolacího řízení nevznikly.