5 Cmo 119/2023-119 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 4. 11. 2021 se žalobkyně domáhala proti žalovanému (původně žalovaný 2.) a proti společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, (původně žalovaná 1.) zaplacení částky 647 603,31 Kč s 6% úrokem z této částky od 19. 8. 2021 do zaplacení a s odměnou ve výši 2 159 Kč. Jak žalobkyně uvedla, je řádnou majitelkou směnky vlastní vystavené původně žalovanou 1. ve , adresa, dne 27. 9. 2019 na řad žalobkyně a s doložkou bez protestu. Směnka znějící na částku 647 603,31 Kč se stala splatnou dne 18. 8. 2021. Platebním místem směnky, která byla domicilována u žalobkyně, je , adresa, . Žalovaný převzal svým podpisem na směnce aval za jejího výstavce. Na směnku nebylo ničeho zaplaceno.2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě vydáním směnečného platebního rozkazu ze dne 15. 3. 2022, č. j. 37 Cm 154/2021-12, který byl usnesením ze dne 25. 5. 2022, č. j. 37 Cm 154/2021-23, zrušen ve vztahu k původně žalované 1., neboť směnečný platební rozkaz se nepodařilo doručit do jejích vlastních rukou. Usnesením ze dne 25. 5. 2022, č. j. 37 Cm 154/2021-24, soud prvního stupně vyloučil věc projednávanou ve vztahu mezi žalobkyní a původně žalovanou 1. k samostatnému řízení postupem podle ustanovení § 112 odst. 2 o. s. ř.3. Pokud jde o žalovaného, ten podal proti směnečnému platebnímu rozkazu včasné námitky, v nichž uvedl, že v uceleném textu směnečného prohlášení chybí podstatná náležitost směnky, a to údaj o výši směnečné sumy, kterou se výstavce zavazuje na základě směnky zaplatit, neboť tento údaj je v textu prohlášení nevyplněný. Podle žalovaného na tom nemůže nic změnit to, že v pravém horním rohu směnky je uveden osamocený údaj „Kč 647 603,31“ uvozený textem „reg. číslo: , Anonymizováno, “, neboť se jedná o údaj umístěný zcela zjevně mimo směnečné prohlášení a nadto se vztahující k „nějakému obchodnímu případu či k nějaké smlouvě, registrovaným pod výše zmiňovaným registračním čísle. Z tohoto důvodu je směnka neplatná. Žalovaný dále namítl, že ze směnky nevyplývá údaj jejího platebního místa, neboť místo placení, jak je na ní uvedeno, je neurčité z důvodu, že na území města Prahy je umístěno několik poboček žalobkyně. Text směnky tak připouští několik možných platebních míst současně. Žádná z poboček žalobkyně nadto nemá provozní dobu „nonstop“, čímž je splatnost směnky omezena jen na část dne splatnosti. I z tohoto důvodu je dána neplatnost směnky. Další námitkou žalovaného bylo, že žalobkyně směnku nepředložila k placení v den platební ani výstavci směnky ani avalistovi.4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz ve vztahu k žalovanému v platnosti (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 600 Kč (výrok II.). V odůvodnění rozsudku uvedl, že směnka obsahuje veškeré náležitosti podle čl. I. § 77 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“) a je tudíž platnou směnkou. K námitce absence směnečné sumy konstatoval, že je obvyklé, že tato je uplatněna číselně i slovně. Není však vyloučeno, aby vyjádřena byla pouze číselně či pouze slovně. ZSŠ přitom řeší pouze případ, kdy tyto dva údaje jsou rozporné. K platebnímu místu směnky soud prvního stupně uvedl, že určeno je s dostatečnou přesností, pokud je uvedeno pouze město či obec. Ve vztahu k bankám soud prvního stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3964/2007, který řešil platební místa více poboček. Žalovaný tak mohl směnečnou sumu uhradit na kterékoli pobočce žalobkyně. Ohledně namítaného nepředložení směnky k placení soud prvního stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. 29 Odo 483/2002, a uzavřel, že v případě, kdy majitel směnky nesplnil povinnost ji v zákonných lhůtách předložit, dochází k jejímu předložení náhradním způsobem, a to doručením směnečné žaloby se směnečným platebním rozkazem. Žalovaný byl předžalobní upomínkou vyzván k úhradě směnečné sumy, bylo mu sděleno, na jaký účet ji má uhradit, a bylo mu sděleno i z jakého právního vztahu. Žádná z námitek žalovaného tak nebyla způsobilá přivodit zjištění soudu, že směnečný platební rozkaz byl vydán, byť jen částečně, neoprávněně, a proto byl ve vztahu k žalovanému ponechán v platnosti. Výrok o nákladech námitkového řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého přiznal procesně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů ve výši 2 paušálních náhrad po 300 Kč podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.5. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání, ve kterém navrhl jeho změnu tak, že vůči němu bude zrušen směnečný platební rozkaz a zamítnuta žaloba. Setrval na tom, že jím vznesené námitky jsou důvodné. Soudu prvního stupně vytkl, že se vůbec nezabýval podstatou námitky, že údaj o výši směnečné sumy, ať již vyjádřený slovně či numericky, není v uceleném textu směnečného prohlášení uveden. K platnosti směnky přitom nepostačuje, když je součástí směnky údaj o nějaké částce, ale je nutné, aby údaj o výši směnečné sumy byl obsažen v souvislém textu obsahujícím bezpodmínečný slib výstavce zaplatit určitou směnečnou sumu. Numerický údaj o částce 647 603,31 Kč v pravé horní části směnky však součástí souvislého textu směnečného prohlášení není. Vzhledem k tomu, že touto argumentací se soud prvního stupně nezabýval, je rozsudek podle žalovaného nepřezkoumatelný. Žalovaný vyjádřil nesouhlas s tím, jak soud prvního stupně posoudil i další námitky spočívající v neurčitosti platebního místa směnky a v nepředložení směnky k placení. Za nesprávný označil též výrok o nákladech řízení, neboť žaloba měla být zamítnuta a procesně úspěšnému žalovanému měl být přiznán nárok na náhradu nákladů řízení.6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhla potvrzení rozsudku. Poukázala na to, že žalovaný v odvolání pouze znovu odkazuje na námitky, které proti směnečnému platebnímu rozkazu uplatnil. Vyjádřila nesouhlas s tím, že by soud prvního stupně námitky žalovaného nedostatečně a nesprávně posoudil, přičemž odkázala na své vyjádření k námitkám, jak bylo v řízení podáno.7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení přitom bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek žalovaného a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě toho přijatých.8. Předně je třeba uvést, že soud prvního stupně v záhlaví napadeného rozsudku označil jako stranu žalovanou rovněž společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , třebaže řízení u něj vedené pod sp. zn. 37 Cm 154/2021 se jí nadále netýká, neboť nárok vůči ní jako vůči původně žalované 1. byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 25. 5. 2022, č. j. 37 Cm 154/2021-24, vyloučen k samostatnému řízení. Odvolací soud proto v záhlaví svého rozsudku uvedl jako žalovaného pouze , Jméno žalovaného, , narozeného dne , Datum narození žalovaného, .9. Podle čl. I. § 30 odst. 1 ZSŠ může být zaplacení směnky pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno směnečným rukojemstvím. Podle čl. I. § 32 odst. 1 ZSŠ je směnečný rukojmí zavázán jako ten, za koho se zaručil. Podle čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka cizí zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle § 48 a 49 ZSŠ. Podle čl. I. § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat: 1. směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány, 2. šestiprocentní úroky ode dne splatnosti, 3. útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty, 4. odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.10. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně na základě provedeného dokazování, a shodně s ním konstatuje, že směnka k důkazu předložená žalobkyní je platnou směnkou vlastní podle čl. I. § 75 ZSŠ, jejímž podpisem založil žalovaný jako směnečný rukojmí za společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , coby výstavce směnky svůj směnečný závazek vůči žalobkyni, na jejíž řad směnka byla vystavena (čl. I. § 32 odst. 1 ve spojení s čl. I. § 30 odst. 1 a čl. I. § 47 odst. 1 ZSŠ). Dnem 18. 8. 2018, kdy se směnka stala splatnou, tak vznikl žalobkyni jako její řádné majitelce nárok vůči žalovanému na zaplacení směnečného peníze ve výši Kč 647 603,31 Kč (čl. I. § 48 odst. 1, bod 1. ZSŠ) se 6% úrokem ročně z této částky od data 18. 8. 2018 do zaplacení (čl. I. § 48 odst. 1, bod 2. ZSŠ) a s odměnou ve výši 2 159 Kč, která odpovídá jedné třetině procenta směnečného peníze (čl. I. § 48 odst. 1, bod 4. ZSŠ).11. Námitka neplatnosti směnky spočívající podle