5 Cmo 137/2023-295 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně přiznal osvobození od soudních poplatků v rozsahu 10 % žalovanému 1. (výrok I.) a v rozsahu 80 % žalované 2. (výrok II.). V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 138 o. s. ř. a konstatoval, že v případě žalovaného 1. je přiměřené přiznat mu osvobození od soudních poplatků do výše 10 % z celkové částky 8 641 Kč, neboť zjištění ohledně jeho poměrů nesvědčí tomu, aby mu bylo povoleno osvobození v plném rozsahu. Nelze totiž učinit závěr, že by na straně žalovaného 1. a v jeho poměrech existovaly zvlášť závažné důvody, jimiž by bylo možné rozhodnutí o úplném osvobození od poplatků odůvodnit. Podle soudu prvního stupně by měl být žalovaný 1. schopen unést úhradu části poplatku ve výši 7 777 Kč. Ve vztahu k žalované 2. učinil soud prvního stupně závěr, že je namístě jí přiznat osvobození od soudních poplatků v rozsahu 80 %, když zaplatit poplatek ve výši 1 728 Kč je v jejích možnostech.2. Žalovaný 1. se proti výroku I. usnesení odvolal. Uvedl, že doložil všechny své příjmové a majetkové poměry, že v České republice nevlastní žádný dům ani byt, takže je nucen platit tržní nájem v , adresa, , že má sice dobré zaměstnání, nicméně jako agenturní pracovník dosahuje pouze podprůměrného výdělku, i když dělá přesčasy a práci na směny, a že nemá žádný další majetek, který by mohl obratem prodat a svou příjmovou situaci si vylepšit. Vzhledem ke svému věku již nemůže chodit na žádné další brigády či být ve více pracovních poměrech. Z těchto důvodů žalovaný 1. vyjádřil přesvědčení, že by měl být osvobozen od placení soudního poplatku za odvolání v celém rozsahu.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení v odvoláním dotčeném rozsahu, tedy v jeho výroku I., a to včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že se jedná o odvolání nedůvodné.4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.5. Jedním ze základních práv, které je zakotveno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, je právo domáhat se stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Toto právo má každý, tedy i ten, kdo nemá finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku. Proto, i když zákon stanoví povinnost uhradit soudní poplatek jako podmínku postupu při uplatňování práva v civilním procesu, upravuje současně okolnosti, za nichž lze tuto podmínku prominout. Přitom nerozlišuje potenciální žadatele o tuto výjimku podle způsobu a okolností, za nichž vznikl spor, který je předmětem řízení, ani účastníka podle toho, zda jde o osobu fyzickou nebo právnickou. Zkoumání poměrů účastníka směřuje do celé jeho majetkové sféry a celkové poměry žadatele o osvobození od soudního poplatku je přitom třeba posuzovat s přihlédnutím k povaze uplatněného nároku, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování a k dalším okolnostem tak, aby účastník nebyl, není-li schopen soudní poplatek uhradit, zkrácen ve svém právu na soudní ochranu. Předpokladem pro osvobození od soudního poplatku je podle shora citovaného ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. vedle existence poměrů účastníka, které osvobození odůvodňují, také skutečnost, že nejde o svévolné a zjevně bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Na žadateli o osvobození od soudních poplatků přitom je, aby vůči soudu úplně a pravdivě vyjevil své celkové poměry. Účastník, který o osvobození žádá, tak musí nejen uvést všechny rozhodné skutečnosti stran svých poměrů, ale tyto současně prokázat předložením vhodných důkazních prostředků, a to především listin existenci těchto skutečností osvědčujících. Nevyjeví-li účastník všechny okolnosti směrodatné pro úvahu soudu, popř. nedoloží-li potřebné důkazy (listiny), nelze mu požadované osvobození přiznat.6. Z obsahu spisu se podává, že žalovaný 1. podal včasné odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 26. 6. 2023, č. j. 49 Cm 12/2021-226, jehož výrokem I. byl vůči němu ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu ze dne 15. 3. 2021, č. j. 49 Cm 12/2021-12, a jehož výroky II. a III. mu byla uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů námitkového řízení žalobkyni (výrok II.) a náhradu nákladů řízení státu (výrok III.). Vzhledem k tomu, že odvolání je včasné, přípustné a obsahující náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř., lze mít za splněný první předpoklad požadovaný ustanovením § 138 o. s. ř., tedy že v případě žalovaného 1. se nejedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.7. Co se týká poměrů žalovaného 1., vyšel odvolací soud ze zjištění, která učinil soud prvního stupně na základě vlastního šetření a na základě listin jemu žalovaným 1. předložených. Žalovaný 1. je ženatý, je zaměstnán jako operátor logistiky u společnosti , Anonymizováno, s průměrným měsíčním čistým výdělkem za třetí kalendářní čtvrtletí ve výši 35 680 Kč, pobírá starobní důchod ve výši 8 072 Kč měsíčně a platí nájemné ve výši 17 000 Kč měsíčně a místní poplatky ve výši 2 900 Kč měsíčně. Žalovaný 1. nemá žádnou vyživovací povinnost ani dluhy či půjčky. Je vlastníkem a provozovatelem dvou vozidel (Škoda Octavia SLX, rok výroby , Anonymizováno, a Škoda Fabia Combi SY, rok výroby , Anonymizováno, ).8. Vzhledem k tomu, že příjmy žalovaného 1. z pracovního poměru zvýšené o jím pobíraný starobní důchod převyšují i při zohlednění nájemného placeného ve výši 17 000 Kč a místních poplatků hrazených ve výši 2 900 Kč část soudního poplatku, ve které žalovaný 1. nebyl od jeho placení osvobozen, je vyloučen závěr, že by mu bez přiznání dále požadované úlevy na poplatkové povinnosti bylo znemožněno uplatňovat práva u soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1940/2013). Shodně se soudem prvního stupně tak odvolací soud uzavírá, že podmínky pro osvobození žalovaného 1. v rozsahu dalších 90 % nelze mít za splněné, neboť v možnostech žalovaného 1. je část soudního poplatku ve výši 7 777 Kč s ohledem na jeho příjmové poměry zaplatit.9. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení v jeho výroku I. jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o. s. ř.10. Podle § 151 odst. 1 o. s. ř. bude rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1. v rozhodnutí soudu, jímž skončí řízení o odvolání žalovaného 1. proti rozsudku ve věci vydanému.