5 Cmo 145/2023-51 — Vrchní soud v Praze

Žalobou došlou soudu prvního stupně dne 3. 8. 2023 se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 47 500 Kč s úrokem ve výši 1 461 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 48 961 Kč za období od 1. 10. 2022 do zaplacení z titulu nesplacené jmenovité hodnoty 500 kusů dluhopisů v zaknihované podobě, které emitoval právní předchůdce žalované společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , dne 15. 4. 2020 se splatností dne 30. 9. 2022 označené jako „dluhopisy , Anonymizováno, “. Dluhopisy, jejichž majitelem byl ke dni splatnosti žalobce, jsou úročeny pevnou roční sazbou 1,25 % z jistiny. Jistina v den splatnosti ani v následujícím období nebyla žalovanou splacena, stejně jako nebyl splacen úrok z dluhopisů ve výši 1 461 Kč.Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobě v celém rozsahu vyhověl, když žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 48 961 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 1. 10. 2022 do zaplacení (výrok I.) a náhradu nákladů řízení ve výši 14 500,60 Kč (výrok II.). Rozsudek byl vydán jako rozsudek pro uznání.Žalovaná podala proti rozsudku včasné odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.).Podáním ze dne 5. 3. 2024 vzal žalobce žalobu zpět s odůvodněním, že dne 26. 2. 2024 byla mezi ním a žalovanou uzavřena dohoda o narovnání ohledně předmětu žaloby, která nabyla v plném rozsahu účinnosti. Z toho důvodu žalobce navrhl zastavení řízení s tím, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.Žalovaná vyslovila souhlas se zpětvzetím žaloby podáním ze dne 11. 3. 2024, ve kterém učinila nesporným uzavření žalobcem tvrzené dohody o narovnání. Žalovaná se zároveň vzdala práva na náhradu nákladů řízení.Podle ustanovení § 222a odst. 1 o. s. ř. vezme-li žalobce za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví.Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu zpět v době, kdy odvoláním napadený rozsudek nenabyl ještě právní moci, a že žalovaná se zpětvzetím žaloby souhlasila, postupoval odvolací soud podle výše citovaného ustanovení § 222a odst. 1 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil.Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 1, písm. b/ o. s. ř., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. V daném případě byla důvodem zpětvzetí žaloby dohoda o narovnání uzavřená mezi žalobcem a žalovanou dne 26. 2. 2024, v důsledku čehož nelze procesní zavinění na zastavení řízení přičítat výlučně žalobci, stejně jako ho nelze přičítat výlučně žalované, neboť dohoda má svůj základ v chování obou účastníků. Žalobce i žalovaná se nadto práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdali. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo proto rozhodnuto tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků řízení.