5 Cmo 35/2024-28 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou soudu dne 18. 12. 2023 se žalobkyně domáhala na žalovaných zaplacení směnečného penízu ve výši 2 263 413,76 Kč s 6 % úrokem z této částky od 10. 10. 2023 do zaplacení, se směnečnou odměnou ve výši 7 545 Kč a zaplacení náhrady nákladů řízení ve výši 177 872 Kč. Soud tomuto návrhu v celém rozsahu vyhověl a vydal dne 5. 2. 2024 směnečný platební rozkaz č. j. 53 Cm 226/2023-14, ve kterém stanovil lhůtu plnění 15 dnů ode dne jeho doručení.2. Písemným podáním doručeným soudu dne 21. 2. 2024 v rámci lhůty pro podání námitek požádala žalovaná 2) soud o povolení splátkového kalendáře k úhradě celkového dluhu s tím, že by takovou dohodu podepsala s žalobkyní, se kterou na takovém řešení byla domluvena. Vzhledem k tomu, že od března 2023 měla neschopenku a pouze odpolední vycházky, nebylo možné dle sdělení banky a notáře takovou dohodu podepsat.3. Usnesením ze dne 3. 4. 2024, č. j. 5 Cmo 35/2024-26 doručeným dne 15. 4. 2024 vyzval odvolací soud žalovanou 2), aby ve lhůtě 5 dnů od doručení doplnila své odvolání a uvedla konkrétní výši měsíčních splátek k úhradě celého dluhu a časový horizont, v jehož rámci by splnila povinnost vyplývající ze směnečného platebního rozkazu. K výzvě odvolacího soudu se žalovaná 2) nevyjádřila.4. Odvolací soud přezkoumal lhůtu plnění uloženou ve směnečném platebním rozkazu č. j. 53 Cm 226/2023-14 podle § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. a) a c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované 2) není důvodné.5. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku, soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.6. Je třeba konstatovat, že žádost žalované 2) o povolení splátkového kalendáře posoudil odvolací soud jako odvolání žalované 2) proti lhůtě plnění k zaplacení směnečného penízu ve výši 2 263 413,76 Kč s příslušenstvím a odměnou včetně náhrady nákladů řízení, jež bylo uloženo směnečným platebním rozkazem v rozsahu 15 dnů od doručení. Je třeba konstatovat, že dokud dotčené rozhodnutí ve formě směnečného platebního rozkazu ukládající žalované 2) povinnost k finančnímu plnění v určité lhůtě nenabude právní moci lze o takovém návrhu povinného rozhodnout za podmínek § 160 odst.1 o. s. ř. stanovením delší lhůty k plnění nebo plněním ve splátkách (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, č. j. 29 Cdo 3150/2019).7. Je třeba konstatovat, že žalovaná 2) ve svém návrhu neuvedla jiné skutečnosti (a ani je neosvědčila), na jejichž základě není schopna dostát svým finančním závazkům a nedoplnila výši měsíčních splátek a časový horizont k úhradě dluhu ani po výzvě odvolacího soudu ze dne 3. 4. 2024 doručené (fikcí) 15. 4. 2024. Žalovaná 2) ani žádným způsobem nevysvětlila a ani neosvědčila, z jakých zdrojů by mohla spolehlivě platit pravidelné měsíční splátky k zaplacení směnečného penízu, příslušenství, odměny a náhrady nákladů řízení formou splátkového kalendáře. Žalované 2) po splatnosti směnečného závazku (tj. po 9. 10. 2023) ničeho nebrání a ani nebránilo v průběhu řízení (od 18. 12. 2023) i po vydání směnečného platebního rozkazu ze dne 5. 2. 2024 zčásti hradit směnečnou pohledávku žalobkyně včetně příslušenství, odměny a náhrady nákladů řízení, v tomto směru žalovaná 2) žádná tvrzení neposkytla.8. Na základě výše uvedených zjištění neshledal odvolací soud návrh žalované 2) na změnu lhůty plnění k zaplacení směnečného penízu, příslušenství, směnečné odměny a náhrady nákladů řízení formou měsíčních splátek, které nikterak nespecifikovala, za důvodný. Žalovaná 2) ani neosvědčila své majetkové poměry, které ji objektivně neumožňují zaplatit směnečný dluh ve lhůtě splatnosti uložené směnečným platebním rozkazem.9. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a lhůtu plnění uloženou směnečným platebním rozkazem jako věcně správnou potvrdil.10. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že na straně žalobkyně žádné náklady nevznikly.