5 Cmo 54/2024-115 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalované osvobození od placení soudního poplatku za jí podané odvolání proti rozsudku ve věci vydanému. V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. a konstatoval, že žalované bylo zasláno usnesení ze dne 7. 2. 2024, jímž byla vyzvána k předložení vyplněného prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech a dále k doložení skutečností osvědčujících, že poměry žalované odůvodňují její osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně uvedl, že výzva byla řádně doručena právnímu zástupci dne 8. 2. 2024, žalovaná však na ni nijak nereagovala. U žalované tak nejsou dány důvody pro její osvobození od soudních poplatků ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., neboť neumožnila soudu její poměry v úplné podobě zjistit.2. Žalovaná se proti usnesení v zákonem stanovené lhůtě odvolala a navrhla zrušení usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Setrvala na tom, že v jejím případě jsou splněny obě podmínky pro vyhovění žádosti o osvobození, když její majetkové poměry jí skutečně neumožňují soudní poplatek zaplatit. Namítla, že její zástupce ukončil právní zastoupení již v listopadu loňského roku a tedy nemohlo být řádně doručováno s účinky pro žalovanou, což se týká soudem prvního stupně zmiňované výzvy, která podle odůvodnění napadeného usnesení měla být doručena zástupci dne 8. 2. 2024.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, aniž k projednání odvolání žalované nařídil jednání (§ 212, § 212a a 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že se jedná o odvolání nedůvodné.4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to jeho poměry a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.5. Smyslem výše citovaného ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. je zabránit tomu, aby v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bylo účastníku zabráněno domáhat se ochrany jeho práv u soudu. Je přitom plně na žadateli o osvobození od povinnosti soudní poplatek platit, aby tvrdil a v neposlední řadě i prokázal, že se nachází v tak nepříznivé situaci, že není v jeho možnostech soudní poplatek zaplatit, a současně i to, proč tomu tak je. Úlevu z povinnosti zaplatit soudní poplatek lze zpravidla přiznat osobám zcela nemajetným či osobám s výrazně nízkými příjmy, pokud tyto se bez vlastního zavinění ocitly v situaci, která jim neumožňuje prostředky na splnění jejich poplatkové povinnosti si opatřit.6. Z obsahu spisu se podává, že společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , coby původní žalovaná podala včasné odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 7. 9. 2023, č. j. 7 Cm 1/2023-80, jímž byl ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu ze dne 16. 2. 2023, č. j. 7 Cm 1/2023-31, a jímž byla původně žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení. Usnesením ze dne 13. 10. 2023, č. j. 7 Cm 1/2023-86, byl výrok II. rozsudku soudu prvního stupně opraven v údaji výše žalobkyni přiznané náhrady nákladů námitkového řízení. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 9. 11. 2023, č. j. 7 Cm 1/2023-95, bylo postupem podle ustanovení § 107 odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto, že v odvolacím řízení bude na straně žalované pokračováno se společností , Jméno žalované, ., IČO , IČO žalované, .7. Vzhledem k tomu, že odvolání proti rozsudku shora uvedenému je včasné, přípustné a obsahující náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř., lze mít za splněný první předpoklad požadovaný ustanovením § 138 o. s. ř., tedy že v případě žalované se nejedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.8. Co se týká poměrů žalované, je třeba předně konstatovat, že ten, kdo se domáhá přiznání osvobození od soudních poplatků, je povinen v plném rozsahu rozkrýt své poměry a tvrzení v tomto směru vznesená také osvědčit potřebnými doklady. V žádném případě není na soudu, aby opatřoval doklady, u kterých povinnost je předložit soudu leží na účastníku. Výjimku lze připustit pouze u takových dokladů a informací, které pro účastníka řízení nejsou dostupné, ale které opatřit bylo by v možnostech soudu.9. V daném případě se žalovaná v žádosti o osvobození od poplatkové povinnosti omezila na sdělení, že její aktuální majetkové poměry jsou velice špatné a pro účely úhrady soudních poplatků zcela nedostatečné. Tyto poměry žalovaná blíže nespecifikovala a soudu prvního stupně nenabídla žádný důkaz k prokázání tvrzené nepříznivé situace. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 7. 2. 2024, č. j. 7 Cm 1/2023-104, byla proto vyzvána k předložení vyplněného prohlášení o majetkových poměrech právnické soby, výpisů ze všech účtů vedených pro ni u finančních ústavů, a to za období posledních šesti měsíců, pravomocného platebního výměru orgánu vykonávajícího správu daně, účetních závěrek za účetní období v letech 2021 a 2022, a to jak u žalované, tak u její předchůdkyně, zahajovací rozvahy ke dni 1. 1. 2023, konečné účetní závěrky ke dni 31. 12. 2022 společností, které byly součástí projektu fúze ze dne 4. 8. 2023, rozvahy a výsledovky žalované ke dni 31. 12. 2023, výpisu z katastru nemovitostí, výpisu z registru silničních vozidel a dále soupisu veškerých užívaných věcí, za které je hrazen nájem (leasing). Usnesení bylo žalované doručeno dne 19. 2. 2024, jak prokazuje potvrzení o dodání a doručení do její datové schránky ze dne 22. 2. 2024. Na toto usnesení žalovaná žádným způsobem nereagovala, a tedy výzvě soudu prvního stupně k doložení jejích poměrů nevyhověla. Právem tak soud prvního stupně žalované vytkl, že své poměry nevyjevila a že mu tím znemožnila je v jejich úplné podobě zjistit.10. Vzhledem k tomu, že prokázání důvodnosti žádosti o osvobození od placení soudních poplatků je zcela na účastníku, který o osvobození žádá, je nezbytné, aby adekvátním způsobem splnil povinnost tvrzení ohledně svých poměrů, a aby svá tvrzení rovněž prokázal. Pokud tedy chce být účastník se svou žádostí o osvobození úspěšný, musí jednak uvést okolnosti, pro které není schopen soudní poplatky platit, a jednak takové tvrzení řádně doložit. To se v daném případě ani přes výzvu soudu prvního stupně ze dne 7. 2. 2024 nestalo, když žalovaná mu nepředložila jím požadované listiny a své poměry žádným způsobem nevylíčila. Tento stav nebyl napraven ani v odvolacím řízení, neboť ani v rámci něj žalovaná ke svým aktuálním majetkovým poměrům ničeho neuvedla a tyto ničím nedoložila.11. Ohledně majetkové a sociální situace žalované tak zůstalo zcela nejasno, v důsledku čehož nelze učinit závěr o tom, že by v jejích možnostech nebylo zaplatit soudní poplatek za jí podané odvolání. Soud prvního stupně tak nepochybil, pokud žalované osvobození od soudního poplatku za odvolací řízení nepřiznal se závěrem, že podmínky pro takový postup splněny nejsou.12. K výzvě ze dne 7. 2. 2024 odvolací soud pro úplnost dodává, že tato byla řádně doručována přímo žalované, neboť v době jejího doručování již nebyla zastoupena zástupcem na základě plné moci. Sama okolnost, že v bodu 15. odůvodnění napadeného usnesení soud prvního stupně chybně uvedl, že výzva byla doručena „právnímu zástupci“, byť správně mělo být „žalované“, na závěru o jejím řádném doručení ničeho změnit nemůže.13. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o. s. ř.14. Podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. bude rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení v rozhodnutí soudu, jímž skončí řízení o odvolání žalované proti rozsudku ve věci vydanému.