5 Cmo 56/2024-96 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 8. 9. 2023 se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení částky 200 000 Kč s 6% úrokem ročně z této částky od 20. 3. 2023 do zaplacení a s odměnou ve výši 666,67 Kč. Jak žalobce uvedl, žalovaný se vystavením směnky vlastní ze dne 6. 1. 2023 zavázal, že mu zaplatí dne 20. 3. 2023 směnečnou sumu ve výši 200 000 Kč v , adresa, , a to bez protestu. Směnka nebyla v den její splatnosti ani kdykoli poté žalovaným zaplacena, ačkoli byla řádně předložena k placení.2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 18. 10. 2023, č. j. 16 Cm 213/2023-8, který byl výrokem I. usnesení téhož soudu ze dne 16. 11. 2023, č. j. 16 Cm 213/2023-14, zrušen z důvodu, že se ho nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.3. Žalovaný učinil nesporným, že předmětnou směnku podepsal. Uvedl, že se tak stalo za situace, kdy mu ze strany žalobce bylo přislíbeno poskytnutí určité částky a že právě tu měla směnka zajišťovat. K poskytnutí jakékoli částky žalobcem však nedošlo a není zde tudíž nic, co by směnka zajišťovala. Důvod, ke kterému by listina měla směřovat, se tak nenaplnil.4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci nároky, jak žalobou byly uplatněny (výrok I.), a dále povinnost zaplatit mu náhradu nákladů řízení ve výši 55 729,60 Kč, k rukám jeho zástupce (výrok II.). V odůvodnění rozsudku konstatoval, že žalobce řádně směnku doložil a prokázal, že je jejím majitelem. Zdůraznil, že žalovaný nese důkazní břemeno k prokázání kauzálních námitek, kterou je i jeho námitka, že směnka nemá kauzu. Žalovanému se však ani jeho účastnickou výpovědí nepodařilo prokázat neexistenci kauzy uplatněné směnky. Jak soud prvního stupně uvedl, v tomto směru byla tvrzení žalovaného vnitřně rozporná, když ten zároveň tvrdil, že mu žalobce v této konkrétní věci přislíbil poskytnutí půjčky, k předání finančních prostředků však následně nedošlo. Zároveň však žalovaný tvrdil, že mezi účastníky řízení bylo mnoho vztahů, přičemž nebyl schopen ani uvést, kdy a jaké finanční prostředky mu byly žalobcem před podpisem směnky poskytnuty a v jaké celkové výši se tak za rok 2022 stalo. Na základě toho soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný není schopen unést své důkazní břemeno k prokázání jím namítané neexistence kauzy uplatněné směnky. Protože žalobce svou pohledávku ze směnky prokázal a žalovaný se svými námitkami neubránil, bylo žalobě vyhověno s odkazem na čl. I. § 75 bod 2., § 77 odst. 1 a § 48 odst. 1. bod 2. a 4. zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“). Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého bylo plně úspěšnému žalobci přiznáno právo na jejich náhradu ve výši odpovídající soudnímu poplatku za žalobu, odměně za zastupování žalobce advokátem v rozsahu 4 úkonů právní služby a dále ve výši odpovídající 4 paušálním náhradám hotových výdajů a náhradě za daň z přidané hodnoty.5. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání, ve kterém navrhl jeho změnu tak, že žaloba bude zamítnuta. Soudu prvního stupně vytkl, že neúplně zjistil skutkový stav věci, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním hodnocení věci. Namítl, že žalobce v řízení tvrdil, že žalovanému poskytl prostředky, a poukazoval na „jakési“ výpisy z bankovního účtu. Nebylo však prokázáno, že takové údajné platby (převody prostředků) byly platbami žalobce poukázanými právě žalovanému. Ve prospěch žalovaného nemohl žalobce platby formou převodu na bankovní účet poukazovat, neboť žalovaný nemá vlastní bankovní účet. Ke konstatování soudu prvního stupně v odstavci 9. odůvodnění rozsudku o tom, že platby ve výši 200 000 Kč a 80 000 Kč označené jako „, Anonymizováno, “ byly zřejmě zaslány na účet společnosti , Anonymizováno, ., jejímž společníkem byl žalovaný, žalovaný uvedl, že není společníkem uvedené společnosti. Není ani vlastníkem účtu soudem prvního stupně zmiňovaného. Žalovaný setrval na tom, že mezi účastníky nebyl důvod pro vystavení směnky a že nemá důvod jako soukromá osoba poskytovat žalobci nějaké prostředky. Žalovaný od žalobce žádné prostředky neobdržel dříve ani později.6. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že žalovaným byl požádán před svědkem o zaslání domluvené půjčky ve výši 200 000 Kč na číslo účtu, které mu žalovaný nadiktoval. Půjčka byla žalovanému poskytnuta dne 9. 9. 2022 a nebyla jím žalobci vrácena. Žalobce se proto se žalovaným dohodl, že mu na její splacení poskytne další tři měsíce. Dohodnuto bylo dále zajištění vrácení půjčky vystavením směnky žalovaným. Peněžní prostředky odeslal žalobce na účet jemu sdělený žalovaným s poznámkou „, Anonymizováno, “. K argumentaci žalovaného, že se nejedná o jeho účet, nýbrž o účet společnosti, žalobce dodal, že se jedná o společnost (, Anonymizováno, ), která je pouze fiktivně „napsána“ díky exekucím žalovaného na jeho manželku a syna. Jinak tuto společnost ovládá sám žalovaný. Žalobce uzavřel, že směnka zajišťovala půjčku, která byla žalovanému reálně poskytnuta. Obrana žalované je tak čistě účelová a lichá a žalovaný se pouze snaží kverulantně oddálit právní moc napadeného rozsudku.7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, v mezích vytčených podaným odvoláním i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), a po zopakování dokazování výslechem žalovaného (§ 213 odst. 2 o. s. ř.) a doplnění dokazování výpovědí svědka , Anonymizováno, , narozeného , Anonymizováno, (§ 213 odst. 4 o. s. ř.) dospěl k závěru o nedůvodnosti odvolání žalovaného.8. Podle čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Podle čl. I. § 28 odst. 1 ZSŠ se přijetím směnky cizí směnečník zavazuje zaplatit směnku při splatnosti. Není-li směnka zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49. Podle čl. I. § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat: 1. směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány, 2. šestiprocentní úroky ode dne splatnosti, 3. útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty, 4. odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.9. V daném případě žalobce uplatnil proti žalovanému právo na zaplacení směnky, která je platnou směnkou vlastní podle čl. I. § 75 ZSŠ, z níž žalobci jako směnečnému remitentovi vznikl dnem 20. 3. 2023, kdy se stala splatnou, nárok na její zaplacení žalovaným coby výstavcem směnky podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ ve spojení s čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ.10. O tom, že žalovaný předmětnou směnku vystavil, nebylo mezi účastníky řízení sporu, spornou mezi nimi zůstala otázka, zda se naplnil důvod, pro který směnka byla vystavena. Jak žalovaným bylo tvrzeno, ze strany žalobce mu bylo přislíbeno poskytnutí určité částky, přičemž její vrácení měla směnka zajišťovat. K poskytnutí jakékoli částky ze strany žalobce však podle žalovaného nedošlo, a tedy nenaplnil se důvod, ke kterému by směnka měla „směřovat“. Oproti tomu žalobce tvrdil, že žalovanému poskytl dne 9. 9. 2022 na základě ústní smlouvy půjčku ve výši 200 000 Kč, která mu měla být žalovaným vrácena do konce roku 2022, což se však nestalo. Následně došlo k dohodě, že žalobce poskytne žalovanému další lhůtu k vrácení půjčky a že žalovaný pohledávku žalobce na vrácení půjčky zajistí směnkou.11. Odvolací soud konstatuje, že tvrzení žalovaného o nenaplnění důvodu, pro který směnka jím byla vystavena, bylo vyvráceno výpovědí v odvolacím řízení vyslechnutého svědka , Anonymizováno, . Z této odvolací soud zjistil, že svědek byl obeznámen s půjčkou, kterou žalobce poskytl žalovanému v létě roku 2022 ve výši 200 000 Kč. Následně se žalobce a žalovaný domluvili na vystavení směnky, kterou půjčku zajistili. Jedná se přitom o směnku, z níž žalobce právo v soudním řízení proti žalovanému uplatňuje. Svědek potvrdil, že směnku připravil na žádost žalobce a že žalovaný ji podepsal v den na ní uvedený v jeho přítomnosti a v přítomnosti žalobce. Údaj splatnosti směnky doplnil žalovaný, když se žalobcem bylo dohodnuto, „ať si tam napíše sám datum, kdy je schopen půjčku vrátit“. Svědek dále potvrdil, že v den vystavení směnky se již řešil pouze termín, kdy žalobcem v minulosti již poskytnutá půjčka bude žalovaným splacena. Svědek vypovídal pod hrozbou trestního stíhání pro případ uvedení nepravdy či zamlčení podstatných skutečností, přičemž jeho výpověď byla konzistentní a přirozeně spontánní a v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by jeho věrohodnost zpoc