5 Cmo 65/2024-21 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným směnečným platebním rozkazem uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 2 566 660 Kč (bod a/ výroku) s 6% úrokem ročně z této částky od 10. 11. 2023 do zaplacení (bod b/ výroku), směnečnou odměnu ve výši 9 093,21 Kč (bod c/ výroku) a náhradu nákladů řízení ve výši 129 088 Kč (bod d/ výroku), a to ve lhůtě patnácti dnů od doručení směnečného platebního rozkazu.2. Žalovaná podala proti směnečnému platebnímu rozkazu včasné blanketní odvolání. Vzhledem k tomu, že přes výzvu soudu prvního stupně danou usnesením ze dne 29. 4. 2024, č. j. 24 Cm 24/2024-16, neuvedla odvolací návrh, tedy čeho se podaným odvoláním domáhá, je třeba vycházet z toho, že odvoláním byl napaden výrok d/ o nákladech řízení a současně též lhůta k plnění, jak směnečným platebním rozkazem byla stanovena, neboť opravným prostředkem proti výrokům a/, b/ a c/ směnečného platebního rozkazu jsou námitky, které však podle obsahu spisu žalovanou podány nebyly.3. Odvolací soud proto přezkoumal směnečný platební rozkaz v rozsahu jeho výroku d/ a dále co do lhůty k plnění, a to včetně řízení, které vydání směnečného platebního rozkazu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž by za tím účelem bylo nařizováno jednání (§ 214 odst. 2, písm. e/ o. s. ř.).4. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.5. Podle ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. má žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně sedmi dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.6. V daném případě podala žalobkyně u soudu prvního stupně dne 15. 3. 2024 žalobu s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu, kterou se proti žalované domáhala zaplacení směnečné pohledávky ve výši 2 566 660 Kč s příslušenstvím a odměnou ze směnky ze dne 4. 1. 2023. Jak v žalobě uvedeno, směnka byla vystavena společností , právnická osoba, , IČO , IČO, na řad žalobkyně, zní na směnečnou sumu 2 727 965 Kč a splatnou se stala dne 9. 11. 2023. Žalovaná se žalobkyni zavázala jako směnečná rukojmí. Na směnku byla po její splatnosti uhrazena částka 161 305 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 9. 11. 2023 byla žalovaná vyzvána žalobkyní k úhradě nároků ze směnky ve lhůtě sedmi dnů ode dne doručení výzvy. Výzva, která obsahuje též upozornění žalobkyně na možnost vymáhat pohledávku ze směnky soudní cestou v případě, že nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, byla žalované odeslána dne 14. 11. 2023. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 27. 3. 2024, č. j. 24 Cm 24/2024-11, jímž žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 2 566 660 Kč s 6% úrokem ročně z této částky od 10. 11. 2023 do zaplacení, odměnu ve výši 9 093,21 Kč a dále náhradu nákladů řízení ve výši 129 088 Kč.7. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a že doložila odeslání výzvy k plnění žalované ve lhůtě požadované ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř., náleží jí podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. proti neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva. Soud prvního stupně proto správně rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 129 088 Kč, jež odpovídá součtu soudního poplatku za žalobu zaplaceného ve výši 128 788 Kč a 1 paušální náhrady ve výši 300 Kč podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za podání žaloby. Třebaže žalobkyni by náležela další paušální náhrada ve výši 300 Kč podle výše uvedené vyhlášky za úkon předžalobní výzvy, nebylo možno v rámci řízení o odvolání žalované nákladový výrok o tuto částku navýšit, neboť žalobkyně se proti výroku o nákladech řízení neodvolala.8. Z vyložených důvodů odvolací soud směnečný platební rozkaz v jeho výroku pod bodem d/ o nákladech řízení potvrdil jako věcně správný podle ustanovení § 219 o. s. ř.9. Pokud jde o lhůtu k plnění, tato byla ve směnečném platebním rozkazu stanovena v souladu s ustanovením § 175 odst. 1 o. s. ř. v délce patnácti dnů ode dne jeho doručení. Ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. dává soudu možnost stanovit v odůvodněných případech časové podmínky peněžitého plnění odlišně od povinnosti poskytnout plnění do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Jak konstatoval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 29 Cdo 3150/2019, i v případech směnečných platebních rozkazů nelze vyloučit, že okolnosti případu budou v poměrech konkrétní věci vyžadovat, aby soud určil delší lhůtu k plnění, případně rozložil plnění dlužné částky do splátek, jejichž výši a splatnost současně určí. Obecně platí, že prodloužení lhůty k plnění či stanovení plnění ve splátkách je výjimkou ze zásady, že plnění peněžitého dluhu se má stát v zákonem stanovených lhůtách. Judikatura stojí na závěru, že pro uplatnění takové výjimky musí svědčit konkrétní okolnosti případu a racionální důvody zohledňující zejména povahu projednávané věci, přiznaný nárok a osobní poměry účastníků, a že soudy musí s ohledem na konkrétní okolnosti případu zvážit, zda využití této možnosti nezaloží nespravedlivou nerovnováhu mezi zájmy sporných stran (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5352/2016).10. Jak výše bylo konstatováno, žalovaná jí podané blanketní odvolání ani na výzvu soudu prvního stupně nedoplnila, čímž odvolacímu soudu znemožnila posoudit, zda by v jejím případě bylo možno uvažovat o aplikaci ustanovení § 160 o. s. ř., tedy o prodloužení lhůty k plnění, jak směnečným platebním rozkazem byla stanovena, případně o rozložení plnění do splátek. Žalovaná ničeho neuvedla o svých osobních a majetkových poměrech a ani nenavrhla, jak má odvolací soud o jejím odvolání, nakolik směřuje proti lhůtě k plnění, rozhodnout. Předpoklady pro změnu směnečného platebního rozkazu v části týkající se lhůty k plnění tak v daném případě nejsou splněny, v důsledku čehož odvolací soud směnečný platební rozkaz potvrdil postupem podle ustanovení § 219 o. s. ř. rovněž co do lhůty k plnění stanovené žalované v souladu s ustanovením § 175 odst. 1 o. s. ř. v délce patnácti dnů ode dne jeho doručení.11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého by právo na jejich náhradu náleželo žalobkyni, která byla v odvolacím řízení úspěšná. Žalobkyni však podle obsahu žádné takové náklady nevznikly, a proto odvolací soud rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá na jejich náhradu právo.