5 Cmo 74/2023-159 — Vrchní soud v Praze

Žalobce se žalobou proti žalovanému domáhal zaplacení směnečného peníze ve výši 180 000 Kč s úrokem 6 % ročně z částky 180 000 Kč od 10. 3. 2018 do zaplacení a směnečnou odměnou ve výši 600 Kč. Žalobce nárok uplatnil ze směnky vlastní vystavené na částku 180 000 Kč žalovaným dne 9. 1. 2018 v Praze na řad žalobce splatné bez protestu dne 9. 3. 2018. Dne 25. 2. 2021 zaslal žalobce žalovanému výzvu k plnění, žalovaný na tuto výzvu nijak nereagoval.Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 23. 3. 2021 č. j. 38 Cm 53/2021-14 ve znění opravného usnesení ze dne 26. 3. 2021 č. j. 38 Cm 53/2021-15, který však usnesením ze dne 16. 4. 2021 č. j. 38 Cm 53/2021-21 zrušil z důvodu, že se rozkaz nepodařilo žalovanému doručit.Žalovaný v řízení uplatnil obranu v podobě kauzální námitky, že byla půjčena jen částka 120 000 Kč a dále, že dne 6. 12. 2019 žalovaný na předmětnou směnku zaplatil žalobci 167 000 Kč.Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu v části s návrhem, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci 167 000 Kč spolu s 6% úrokem ročně z této částky ode dne 10. 3. 2018 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 558 Kč (výrok I.). Žalovanému soud prvního stupně uložil, aby žalobci zaplatil zbylou část směnečného peníze ve výši 13 000 Kč spolu s 6% úrokem ročně z této částky ode dne 10. 3. 2018 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 42 Kč (výrok II.). Žalobci bylo dále uloženo, aby žalovanému zaplatil na náhradě nákladů řízení 65 259,90 Kč (výrok III.). O náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto tak, že žalobci bylo uloženo zaplatit 93 % a žalovanému 7 % nákladů státu ve výši, která bude vyčíslena v samostatném usnesení (výroky IV. a V.)V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalovaný vystavil dne 9. 1. 2018 na řad žalobce listinu označenou jako směnka vlastní, kterou se zavázal zaplatit žalobci částku 180 000 Kč dne 9. 3. 2018 na adrese žalobce ve , adresa, . Žalovaný v rámci svých kauzálních námitek prokázal, že obdržel od žalobce peněžní prostředky (jako zápůjčku) a z toho důvodu byla vystavena směnka. Žalovaný byl vyzván přípisem ze dne 25. 2. 2021 žalobcem k uhrazení celé směnečné sumy. Žalovaný již v prosinci roku 2019 na směnečný dluh uhradil 167 000 Kč. Zbylou část ve výši 13 000 Kč žalobci neuhradil. Soud prvního stupně uvedl z provedeného dokazování, že v části ohledně vrácení dlužné částky shledal výpověď svědka Tancoše jednoznačnou a věrohodnou. Navíc je podpořena i výpovědí svědka Kříže, který poskytl žalovanému částku 150 000 Kč na zaplacení směnky a také výpovědí svědka Pavlovce, který při předání směnky žalobce a žalovaného viděl.Žalobce podal proti výrokům I., III. a V. rozsudku včasné odvoláníPodle ustanovení § 99 odst. 1, první věta o. s. ř. mohou účastníci, připouští-li to povaha věci, skončit řízení soudním smírem. Podle ustanovení § 99 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. Podle § 99 odst. 3 o. s. ř. schválený smír má účinky pravomocného rozsudku.Podle ustanovení § 211 o. s. ř. platí pro řízení u odvolacího soudu přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.Žalobkyně a žalovaní uzavřeli v průběhu odvolacího řízení smír ve znění, že je nárok uplatněný žalobcem v tomto řízení zcela vyrovnán a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.Oba účastníci se vzdali účasti při ústním jednání soudu a navrhli výslovně, aby byl smír schválen bez ústního jednání v nepřítomnosti účastníků. Odvolací soud tak rozhodl dle § 214 odst. 3 o. s. ř. bez nařízení jednání.Vzhledem k tomu, že povaha věci připouští uzavření smíru a že obsah smíru nebyl shledán v rozporu s právními předpisy, změnil odvolací soud napadený rozsudek podle ustanovení § 220 odst. 2 a § 223 o. s. ř. tak, že uzavřený smír schválil.Pokud jde o náklady řízení před soudy obou stupňů, tyto byly vypořádány uzavřeným smírem.Soud prvního stupně pak sice rozhodl ve výrocích IV. a V. rozsudku o náhradě nákladů státu, ale státu v tomto řízení žádné náklady nevznikly. O náhradě nákladů státu tedy v odvolacím řízení nebylo rozhodováno.O vrácení části soudního poplatku za odvolání žalobce rozhodne soud prvního stupně (§ 10 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů).