5 Cmo 97/2024-70 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 23. 8. 2023 se žalobce po částečném zpětvzetí žaloby v rozsahu 6% úroku za den 2. 2. 2023 domáhal proti žalovanému zaplacení částky 10 000 Kč s 6% úrokem z této částky od 3. 2. 2023 do zaplacení a s odměnou ve výši 33,33 Kč ze směnky podle tvrzení v žalobě vystavené žalovaným v Praze dne 19. 1. 2023 na řad žalobce na částku 10 000 Kč se splatností dne 2. 2. 2023. Jak žalobce uvedl, žalovaný směnku dosud neproplatil.2. Soud prvního stupně poté, co řízení zastavil v rozsahu 6% úroku z částky 10 000 Kč za den 2. 2. 2023, vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 16. 11. 2023, č. j. 53 Cm 98/2023-26, proti kterému podal žalovaný včasné námitky. Uvedl v nich, že v žalobě chybí originál směnečné listiny. „Scan“ směnky k žalobě přiložený obsahuje z původní listiny jen fotokopii podpisu, adresy trvalého bydliště a čísla občanského průkazu žalovaného. Zbytek předloženého důkazu nelze tudíž označit jinak než jako podvrh. Uvedl dále, že dne 19. 1. 2023 se zavázal splatit žalobci půjčku 10 000 Kč, příslušný doklad však postrádá nutné formální náležitosti, aby mohl být pokládán za směnku vlastní, za kterou je žalobcem vydáván. Chybí v něm údaj o místě placení, bezpodmínečný slib splatit směnku bez protestu, výslovné označení, že jde o směnku pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, v jakém je listina sepsána. Podle žalovaného se v případě dokladu žalobcem označovaného za směnku vlastní ve skutečnosti jedná o písemný závazek splatit žalobci finanční částku, která byla žalovanému zapůjčena v rámci občanské výpomoci. Tomu odpovídá i to, že žalobce lhůtu splacení půjčky opakovaně prodlužoval a netrval striktně na její úhradě do původně sjednané lhůty. Žalovaný namítl, že není pravdou, že je nekontaktní a nedostupný, naopak se snažil žalobce opakovaně kontaktovat s návrhem na postupnou úhradu dluhu ve splátkách, ten však telefonáty nikdy nepřijal. Žalovaný uzavřel, že v době vydání směnečného platebního rozkazu neměl soud prvního stupně v rukou prvopis směnečné listiny.3. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 3 680 Kč (výrok II.). V odůvodnění rozsudku uvedl, že žalobcem předložená směnka je platnou směnkou vlastní, která obsahuje veškeré náležitosti uvedené v čl. I. § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen „ZSŠ“). Žalobce k důkazu založil originál směnky vlastní, o jejíž pravosti neměl soud důvodu pochybovat. Náležitosti směnky odpovídají skutkovým tvrzením v žalobě. Údaj o místě platebním je na směnce obsažen (údaj „, adresa, “), stejně tak směnka obsahuje bezpodmínečný slib směnku splatit (údaj „za tuto směnku zaplatím“), rovněž tak je na směnce obsaženo slovo „směnka“ pojaté do vlastního textu listiny (údaj „za tuto směnku zaplatím“), přičemž je vyjádřeno v jazyce, v němž je směnka sepsána, tedy v jazyce českém. Žalobce tak prokázal své právo ze směnky vyplývající vůči žalovanému, který je z ní zavázán. Směnečný platební rozkaz byl proto ponechán v platnosti. Výrok o nákladech námitkového řízení odůvodnil soud prvního stupně ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého přiznal úspěšnému žalobci právo na jejich náhradu proti žalovanému ve výši mimosmluvní odměny za 2 úkony právní služby a dále ve výši 2 režijních paušálů.4. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání, ve kterém navrhl jeho zrušení. Zopakoval námitky, jak jím byly proti směnečnému platebnímu rozkazu podány, a na těchto setrval. Namítl, že žalobci nepodepsal žádný prvopis směnečné listiny, jež by obsahoval veškeré formální náležitosti směnky vlastní s doložkou bez protestu, s údajem o místě platebním, bezpodmínečným slibem směnku splatit, jakož i slovem „směnka“ pojatým do vlastního textu listiny a vyjádřeným v jazyce, v němž je směnka vydána. Pakliže žalobce předložil příslušný směnečný dokument soudu, dopustil se trestného činu maření spravedlnosti podle § 347a trestního zákoníku.5. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že odvolání žalovaného neobsahuje žádné relevantní či smysluplné skutečnosti, neboť žalovaný jen opakuje zjevné nepravdy. Jedná se pouze o další účelové a obstrukční podání žalovaného s cílem oddálit nucené vymožení oprávněného nároku žalobce. Originál směnky založil žalobce již na počátku směnečného řízení, nikoli při ústním jednání, jak žalovaný v odvolání mylně uvádí. Závěrem se žalobce pozastavil nad z jeho pohledu nepochopitelným přístupem žalovaného v dané věci, když ten na jednu stranu bezostyšně uznává svůj závazek vůči žalobci, na druhou stranu žalobci dosud z dlužné částky ničeho neuhradil, přestože splatnost nastala již téměř před rokem a půl.6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení přitom bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek žalovaného a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě toho přijatých.7. Podle čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Podle čl. I. § 28 odst. 1 ZSŠ se přijetím směnky cizí směnečník zavazuje zaplatit směnku při splatnosti. Není-li směnka zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49. Podle čl. I. § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat: 1. směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány, 2. šestiprocentní úroky ode dne splatnosti, 3. útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty, 4. odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.8. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně na základě provedeného dokazování, a shodně s ním konstatuje, že směnka k důkazu předložená žalobcem je platnou směnkou vlastní podle čl. I. § 75 ZSŠ, jejímž podpisem založil žalovaný jako výstavce směnky svůj směnečný závazek vůči žalobci, na jehož řad směnka byla vystavena (čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ ve spojení s čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ). Dnem splatnosti směnky tak vznikl žalobci vůči žalovanému nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 10 000 Kč (čl. I. § 48 odst. 1 bod 1. ZSŠ) s 6% úrokem ročně z této částky od splatnosti směnky do jejího zaplacení (čl. I. § 48 odst. 1 bod 2. ZSŠ) a s odměnou ve výši 33,33 Kč, která odpovídá 1/3 % směnečného peníze (čl. I. § 48 odst. 1 bod 4. ZSŠ).9. Stran námitky žalovaného, že žalobce nepředložil soudu originál směnečné listiny, odvolací soud uvádí, že jde o námitku nedůvodnou, neboť z obsahu spisu se podává, že prvopis směnky byl žalobcem založen ke spisové značce, pod kterou je řízení o zaplacení směnky vedeno, dne 15. 9. 2023. Prvopis směnky je přitom uložen v úschově soudu prvního stupně, kde je veden pod položkou č. 867/2023 knihy úschov, jak vyplývá z kopie směnky pořízené soudem z tohoto prvopisu a opatřené potřebnými údaji o úschově.10. Pokud jde o výhrady žalovaného vůči jakémusi „scanu“ směnky, tyto jsou zcela irelevantní, neboť při rozhodování o směnečném nároku je povinností soudu vycházet z prvopisu směnky, jak vyplývá z ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. Tvrzení žalovaného, že „scan“ směnky obsahuje z původní listiny jen fotokopii podpisu, adresy trvalého bydliště a čísla občanského průkazu žalovaného, nemohou proto ničeho změnit na povinnosti žalovaného jako výstavce směnky tuto žalobci jako jejímu řádnému majiteli v plném rozsahu zaplatit, neboť soud prvního stupně ze žádného „scanu“ směnky nevycházel, když své rozhodnutí opřel výlučně o prvopis směnky.11. Nelze přitom se žalovaným souhlasit v tom, že směnka postrádá údaj místa placení, bezpodmínečný slib splatit směnku bez protestu a dále označení, že jde o směnku pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyce, v jakém je listina sepsána. Jak směnkou k důkazu předloženou žalobcem bylo prokázáno, tato obsahuje text „ZA TUTO SMĚNKU ZAPLATÍM BEZ PROTESTU 2. února 2023 na řad (komu) , Jméno žalobce, , nar. , Datum narození žalobce, , , adresa, částka slovy – deset tisíc – korun českých Splatno v , adresa, “. Pod tímto textem jsou vypsány údaje jména, příjmení, adresy a čísla občanského průkazu žalovaného, přičemž tyto údaje jsou doprovázeny vlastnoručním podpisem žalovaného jako výstavce směnky. Vzhledem k tomu, že takto formulovaný slib není vázán na splnění žádné podmínky, že jeho součástí je slovo „směnka“, které je pojato do vlastního textu směnky a vyjádřeno v českém jazyce, v němž je směnka sepsána, a že jako místo placení je uvedena , adresa, , nem