7 Cmo 136/2024-675 — Vrchní soud v Praze

, právnická osoba, soud v , adresa, v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl tak, že „Vedlejší účastenství , Jméno účastníka, , nar. , Datum narození účastníka, , se v projednávané věci nepřipouští.“2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně konstatoval, že návrhem ze dne 25. února 2020 se navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti , právnická osoba, (dále jen „společnost“) ze dne 10. ledna 2020, kterým byl odvolán z funkce jednatele společnosti. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 26. února 2024 , Anonymizováno, jakožto druhý společník společnosti požádala o připuštění jejího vstupu do řízení jako vedlejšího účastníka na straně společnosti, s níž byl tento postup projednán a společnost s ním souhlasila.3. Soud prvního stupně zdůraznil, že vedlejší účastenství přichází v úvahu pouze v tzv. sporném řízení; v řízení nesporném není vedlejší účastenství dle ustálené judikatury přípustné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2017, sp. zn. 29 Cdo 1868/2016, veřejnosti dostupné – stejně jako další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na jeho webových stránkách www.nsoud.cz). Řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady je řízením statusovým ve smyslu § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Jde tedy o tzv. nesporné řízení, v němž je z povahy věci vyloučeno vedlejší účastenství, a proto soud prvního stupně nepřipustil vstup , Jméno účastníka, do řízení jako vedlejšího účastníka na straně společnosti.4. Proti usnesení soudu prvního stupně podala , Anonymizováno, , navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že „se účast , Jméno účastníka, připouští“. Odvolatelka předně namítá, že poučení soudu prvního stupně o nepřípustnosti odvolání není správné., má za to, že proti předmětnému usnesení je opravný prostředek přípustný. Odvolatelka zdůrazňuje, že jako druhý společník společnosti má zájem na výsledku daného sporu, což je přípustné i řízení nesporném.5. Společnost navrhla odmítnutí podaného odvolání, ztotožňujíc se s právním názorem soudu prvního stupně, že nesporný charakter řízení vedeného dle § 85 z. ř. s. aplikaci procesního institutu vedlejšího účastenství neumožňuje. Posouzení otázky přípustnosti odvolání ponechala na úvaze odvolacího soudu, majíc však za to, že odvolání bylo podáno neoprávněnou osobou.6. Navrhovatel navrhl odmítnutí podaného odvolání, považujíc kroky „neúčastníka“ za obstrukční ve snaze oddálit rozhodnutí ve věci samé. Zdůrazňuje, že odvolatelka zcela pomíjí judikatorní závěry (mj. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2017, sp. zn. 29 Cdo 1868/2016), dle nichž je řízení o neplatnost rozhodnutí valné hromady řízením nesporným, přičemž v tomto (nesporném) řízení vedlejší účastenství nepřichází v úvahu. O nepřípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhoduje usnesením, jímž se upravuje vedení řízení, proti němuž není odvolání přípustné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2016, sp. zn. 29 Cdo 1136/2015).7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací předně posuzoval, zda je odvolání proti usnesení soudu prvního stupně přípustné, a z níže uvedených důvodů dospěl k závěru, že tomu tak není.8. Podle § 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.9. Podle § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. není odvolání přípustné proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení.10. Podle § 218 písm. c) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž odvolání není přípustné.11. Předmětem nadepsaného řízení je posouzení ne/platnosti usnesení valné hromady společnosti ze dne 10. ledna 2020.12. Podle § 85 písm. a) z. ř. s. řízeními o některých otázkách týkajících se právnických osob jsou řízení ve statusových věcech právnických osob, včetně jejich zrušení a likvidace, jmenování a odvolávání členů jejich orgánů nebo likvidátora, přeměn a otázek statusu veřejné prospěšnosti.13. Podle § 6 z. ř. s. v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, je účastníkem řízení navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno (odstavec 1). Účastníkem je také navrhovatel a ten, kterého zákon za účastníka označuje (odstavec 2).14. Podle § 7 z. ř. s. jestliže někdo z těch, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, se neúčastní řízení od jeho zahájení, soud, jakmile se o něm dozví, jej přibere do řízení jako účastníka. Proti takovému usnesení není odvolání přípustné (odstavec 1). Jestliže se řízení účastní ten, o jehož právech nebo povinnostech se v řízení nejedná, soud usnesením jeho účast v řízení ukončí (odstavec 2).15. Podle § 90 o. s. ř. jsou účastníky řízení žalobce a žalovaný.16. Podle § 93 o. s. ř. jako vedlejší účastník se může vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku (odstavec 1). Do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu, nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. O přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh (odstavec 2). V řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností (odstavec 3).17. Námitky odvolatelky neobstojí. Řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti, je řízením ve statusových věcech obchodních korporací ve smyslu § 2 odst. písm. e) ve spojení s § 85 písm. a) z. ř. s. Tento závěr se opírá především o povahu daného řízení, kdy jde o soudní přezkum rozhodnutí nejvyššího orgánu obchodní korporace. Účastníkem řízení je navrhovatel a dále společnost, jejíž valná hromada (popř. jediný společník v působnosti valné hromady) napadené usnesení přijala (měla přijmout) a o jejíž projev vůle jde (k tomu za mnohá rozhodnutí srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. září 2018, sp. zn. 29 Cdo 4727/2016, soudem prvního stupně uvedené usnesení ze dne 26. dubna 2017, sp. zn. 29 Cdo 1868/2016, či usnesení ze dne 29. května 2019, sp. zn. 27 Cdo 3903/2017). Jde tedy i nadále o tzv. řízení nesporné a při řešení dané problematiky se v poměrech platné úpravy (účinné od 1. ledna 2014) nadále prosadí judikaturní závěry přijaté v poměrech právní úpravy platné do 31. prosince 2013. Na charakteru řízení nic nemění ani to, že může být zahájeno jen na návrh. Vedlejší účastenství, které je upraveno v § 93 o. s. ř., je možné jedině v nalézacím řízení sporném, v němž proti sobě stojí dvě strany v kontradiktorním postavení.18. Podstata institutu vedlejšího účastenství nedoznala s účinností nové právní úpravy (od 1. ledna 2014) změn. I nadále platí, že jde o institut sporného řízení, jehož hlavním účelem je pomoc ve sporu jednomu z účastníků řízení (žalobci či žalovanému). Jeho smyslem je posílit v konkrétním řízení postavení toho účastníka, na jehož straně vedlejší účastník vystupuje, za předpokladu, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2017, sp. zn. 29 Cdo 1868/2016 a judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu v něm citovanou). Judikaturní závěry učiněné při výkladu občanského soudního řádu účinného do 31. prosince 2013, podle něhož vedlejší účastenství v nesporném řízení není přípustné, se prosadí i v poměrech zákona o zvláštních řízeních soudních. Vedlejší účastenství tak v nesporném řízení nadále možné není, neboť toto nestojí na systému dvou stran v protichůdném postavení a účastenství v něm určuje především hmotněprávní úprava. Jinak řečeno, v nesporném řízení se institut vedlejšího účastenství zakotvený v § 93 o. s. ř., jehož smyslem je „pomoc ve sporu“ jedné ze stran sporu, nevyužije. Vedlejší účastenství odvolatelky v projednávané věci nepřipadá tudíž v úvahu.19. Z obsahu spisu se podává, že odvolatelka svým podáním ze dne 26. února 2024 de facto oznámila svůj vstup do předmětného řízení na straně společnosti. A v této souvislosti je nutno uvést, že oznamuje-li třetí osoba, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na kterékoliv straně, rozhodne soud o nepřipuštění takového účastenství formou usnesení, které má povahu usnesení, jímž se upravuje vedení řízení, proti němuž není odvolání podle § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2016, sp. zn. 29 Cdo 1136/2015, či ze dne 26. dubna 2017, sp. zn. 29 Cdo 1868/2016).20. Vzhledem k výše uvedenému je závěr soudu prvního stupně, že vedlejší účastenství odvolatelky není v daném řízení, jež je řízením ve statusové věci, mající charakter tzv. nesporného řízení, přípustné, správný; rovněž je správné i jeho poučení účastníků řízení o nepřípustnosti odvolání.21. Odvolací soud proto podané odvolání podle § 218 písm. c) o. s. ř. jako objektivně nepřípustné za současné aplikace § 218c o. s. ř. odmítl.