7 Cmo 202/2023-276 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Plzni výše uvedeným usnesením zastavil řízení (bod I. výroku), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci a) a b) náklady řízení (bod II. a III. výroku).2. Soud uvedl, že žalobci vzali žalobu zpět z důvodu, že žalovaný v průběhu řízení vydal akcie žalobcům, což doložili notářským zápisem č. NZ 221/2023, sepsaným , tituly před jménem, , Anonymizováno, , notářem v Žatci dne 3. 5. 2023.3. Žalovaný vyjádřil souhlas se zpětvzetím žaloby, nesouhlasil s přiznáním náhrady nákladů řízení, nesouhlasil ani s hodnotou akcií, kterou argumentují žalobci. Hodnota akcií je nulová, resp. 1 Kč, jak dokládá znalecký posudek č. 349-16/2021 ze dne 6.5.2021 , tituly před jménem, , Anonymizováno, , znalkyně v oboru ekonomika. Ocenění bylo provedeno k datu 6.5.2021. Odkázal na spor vedený u zdejšího soudu, který probíhal o stejné akcie se stejnou hodnotou a kde byla náhrada nákladů řízení přiznána žalovanému, a to usnesením ze dne 14. 10. 2021, č. j. 41 Cm 45/2021 – 71, ve výši 6 776 Kč.4. Žalobci vyčíslili náklady řízení a mimosmluvní odměnu počítali z tarifní hodnoty ve výši 42 628 500 Kč jako hodnoty společnosti , právnická osoba, ., neboť tato je holdingovou společností, jejímž předmětem podnikání je držení a správa vlastních nemovitostí. Hodnotu společnosti , právnická osoba, . lze proto určit odhadem hodnoty těchto nemovitostí. Dle posudku , tituly před jménem, , Anonymizováno, hodnota nemovitostí ve vlastnictví společnosti , právnická osoba, . činí 115 257 000 Kč. Přibližná hodnota společnosti , právnická osoba, . po odečtení závazků činí 85 257 000 Kč.5. Soud řízení podle § 96 odst. 1, 2, 3, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť žaloba byla vzata zpět pro chování žalovaného a stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci a) a b) na náhradu nákladů řízení každému částku 22 520,25 Kč.6. Soud konstatoval, že žalobci předložili soudu znalecký posudek o hodnotě nemovitých věcí ve vlastnictví společnosti , právnická osoba, ., žalovaný předložil soudu znalecký posudek o hodnotě akcií, dle kterého hodnota předmětných akcií je symbolická částka 1 Kč. V daném případě by tak soud musel provést další dokazování pro stanovení hodnoty akcií představujících 100% podíl ve společnosti , právnická osoba, ., což by vedlo ke zvýšení nákladů řízení. Soud proto postupoval podle § 9 vyhlášky č. 177/1996 Sb., vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).7. Proti uvedenému usnesení, a to výroku II. a III., se oba žalobci odvolali. Uvedli, že výslovně upozornili soud na judikaturu, soud se však s odkazovanou judikaturou v odůvodnění usnesení nevypořádal a postupoval v rozporu s odkazovanou judikaturou Ústavního soudu. Postup podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu je vyhrazen pouze pro případy, kdy hodnotu předmětu sporu nelze zjistit vůbec anebo jen s nepoměrnými obtížemi. Ústavní soud dává v rozhodovací praxi najevo, že by toto ustanovení mělo být aplikováno až jako poslední možnost. Je povinností soudu tam, kde to je trochu možné, zjistit skutečnou hodnotu předmětu sporu a pro účely nákladů řízení pracovat s takto zjištěnou (reálnou) tarifní hodnotou. Soud pochybil, když v rozporu s citovanou judikaturou i smyslem předmětných ustanovení advokátního tarifu postupoval ve smyslu § 9 odst. 1 advokátního tarifu, aniž by se snažil zjistit skutečnou hodnotu předmětu sporu. Žalobci prokázali hodnotu nemovitostí odborným posudkem soudního znalce, oproti tomu žalovaný předložil pouze neaktuální znalecký posudek k ocenění hodnoty , Anonymizováno, . Navrhli, aby odvolací soud zjistil aktuální hodnotu nemovitostí a následně po odečtení závazků ve výši 30.000.000 Kč zjistil skutečnou výši tarifní hodnoty, z níž mají být vypočteny náklady řízení, jejichž náhradu soud žalobcům v souladu právem přiznal. Navrhli změnu napadené části rozhodnutí tak, že žalovaný je povinen zaplatit jak žalobci a), tak žalobci b) na náhradu nákladů řízení částku 360 441,53 Kč.8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí v napadené části podle § 212 a násl. o.s.ř. a dospěl k níže uvedeným závěrům.9. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že žalobce a) se žalobou domáhal na žalovaném určení, že je vlastníkem 5 ks akcií na jméno v listinné podobě s čísly 1 – 5, vydaných společností , právnická osoba, . a že žalovaný je povinen je vydat žalobci a), dále se žalobce b) žalobou domáhal na žalovaném určení, že je vlastníkem 5 ks akcií na jméno v listinné podobě s čísly 6 – 10, vydaných společností , právnická osoba, . a že žalovaný je povinen je vydat žalobci b). Žalobci a) a b) vzali v průběhu řízení žalobu zpět s tím, že žalovaný uvedené akcie žalobcům vydal. Požadovali na žalovaném zaplatit jak žalobci a), tak žalobci b) na náhradu nákladů řízení částku 360 441,53 Kč. Žalobci předložili soudu znalecký posudek o hodnotě nemovitých věcí ve vlastnictví společnosti , právnická osoba, . ve výši 115 257 000 Kč. Žalovaný vyjádřil souhlas se zpětvzetím žaloby, nesouhlasil s přiznáním náhrady nákladů řízení, nesouhlasil ani s hodnotou akcií, kterou argumentují žalobci, neboť hodnota akcií je nulová, resp. 1 Kč, jak dokládá soudu předložený znalecký posudek č. 349-16/2021 ze dne 6.5.2021 , tituly před jménem, , Anonymizováno, , znalkyně v oboru ekonomika. Soud prvního stupně rozhodl, jak uvedeno výše.10. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že rozhodnutí o nákladech řízení je třeba posoudit podle § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř.11. V daném případě bylo zjištěno, že předmětné akcie žalovaný vydal žalobcům a) a b) po podání žaloby, žaloba byla tedy podána důvodně a byla vzat zpět pro chování žalovaného.12. Soud prvního stupně tedy rozhodl správně, pokud rozhodl o nákladech řízení podle § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. a přiznal žalobcům a) a b) náhradu vzniklých nákladů řízení.13. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu, že tarifní hodnota se primárně stanoví podle § 8 advokátního tarifu, avšak s ohledem na to, že soud nemá v daném případě k dispozici ověřitelný údaj o hodnotě věci (akcií) a bylo by ji možno zjistit pouze s nepoměrnými obtížemi, je na místě aplikovat § 9 advokátního tarifu. Neztotožnil se však se závěrem, že se odměna za 1 úkon právní služby v dané věci stanoví podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu.14. Ústavní soud v nálezu IV. 2688/15 ze dne 19.12.2017 konstatoval:, že 20. ….“postup, kdy obecné soudy upustí od zjištění hodnoty předmětu řízení z důvodu nepoměrných obtíží s tím spojených, je zásadně přípustný. 22. Za zcela zásadní pak Ústavní soud považuje skutečnost, že pojem "nepoměrné" obtíže implicitně předpokládá proporcionální poměřování mezi úsilím vynaloženým na zjištění hodnoty předmětu sporu a významem, který takové zjištění pro průběh sporu má. ….23. Je pochopitelně na jedné straně žádoucí, aby obecné soudy nebyly zatěžovány zbytečnými spory o výši nákladů řízení, na straně druhé by však nemělo docházet k situacím, kdy je evidentní, že předmět řízení má vysokou hodnotu, ale jen proto, že tato hodnota nebyla v řízení vyčíslena zcela pregnantně, je při určení výše nákladů řízení postupováno dle ustanovení § 9 advokátního tarifu, odpovídajícího hodnotě mnohonásobně nižší. 24. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že ačkoliv znalecký posudek představuje nepochybně nejpřesnější způsob stanovení hodnoty předmětu sporu, nejedná se o způsob jediný a soud může, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu, vycházet i z jiných důkazů, shledá-li je hodnověrnými. Není tedy vyloučeno, aby soud pro účely ocenění předmětných nemovitostí využil například účastníkem předložené stanovisko realitní kanceláře, a to zejména za situace, kdy ostatní účastníci řízení obsah tohoto stanoviska nerozporují. Obecným soudům nic nebrání ani v tom, aby případně na základě vlastní úvahy údaj uváděný účastníkem dále korigovaly. Takovýto přibližný odhad bude totiž u věcí s vysokou hodnotou lépe odpovídat základnímu principu vyjádřenému v § 8 advokátního tarifu, dle něhož by u sporů, jejichž předmětem jsou věci ocenitelné, měla být odměna advokáta odvozena od jejich ceny. Zatímco v případě "laického" odhadu hodnoty nemovitosti lze předpokládat, že odchylka ve výši odměny advokáta (oproti odměně, která by byla určena znaleckým posudkem) se bude pohybovat nejvýše v řádu několika desítek procent, užitím § 9 advokátního tarifu se odměna deformuje nesrovnatelně výrazněji (v nyní projednávaném případě jde o rozdíl šestnáctinásobku). Jinými slovy řečeno, k právu vítězného účastníka na náhradu nákladů řízení je i významně podhodnocený odhad ceny nemovitosti mnohem šetrnější, než když soud na určení ceny zcela rezignuje.“15. Co se týče výše hodnoty věci a práva, která byla předmětem žaloby, kdy se žalobci domáhali na žalovaném určení, že žalobce a) je vlastníkem 5 ks akcií na jméno v listinné podobě s čísly 1 – 5, vydaných společností , právnická osoba, . a že žalobce b) je