7 Cmo 252/2021-643 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. určil, že dodatek č. 1 ze dne 7. června 2011 ke smlouvě o převodu obchodního podílu (dále jen „Dodatek č. 1“) společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „společnost“), ze 17. února 2010 uzavřené mezi zemřelým , Anonymizováno, , narozeným dne , Anonymizováno, , naposledy bytem , adresa, a účastníkem , Jméno advokáta B, , narozeným dne , Datum narození advokáta B, , bytem , adresa, , je neplatný, výrokem II. uložil účastníku povinnost zaplatit navrhovatelce na náhradě nákladů řízení k rukám jejího právního zástupce , Jméno advokáta A, částku 603 280 Kč a výrokem III. uložil účastníku povinnost zaplatit České republice na účet „Krajského soudu v Ústí nad Labem“ částku ve výši 20 140,45 Kč.2. Odvolací soud pro přehlednost rekapituluje:- Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 22. června 2018, č. j. 10 C410/2013-338, návrh zamítl. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci jako soud odvolací usnesením ze dne 20. června 2019, č. j. 33 Co 175/2018-397, uvedený rozsudek k odvolání navrhovatelky zrušil a věc postoupil Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soudu věcně příslušnému;- v nadepsaném řízení se jedná o druhé rozhodnutí ve věci samé. První usnesení ze dne 19. února 2020, č. j. 38 Cm 83/2019-482, kterým soud prvního stupně určil neplatnost napadeného Dodatku č. 1 a rozhodl o nákladech řízení, bylo k odvolání účastníka usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. března 2021, č. j. 7 Cmo 156/2020-518, zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení;- v pořadí druhém rozhodnutí soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, žeuplatněný nárok je po právu, neboť Dodatek č. 1 je (relativně) neplatným právním úkonem pro absenci souhlasu navrhovatelky jakožto manželky , Anonymizováno, s uzavřením tohoto dodatku ve smyslu § 145 odst. 2 zákona č. 40/1963 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obč. zák.“). Navrhovatelka, která neplatnost nezavinila, se této relativní neplatnosti dovolala, přičemž podle právního názoru soudu prvního stupně k promlčení tohoto práva nedošlo. Proto soud prvního stupně návrhu navrhovatelky vyhověl;- výrok o nákladech řízení účastníků soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a příslušná ustanovení vyhlášky č.177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) /dále jen „AT“/. Úspěšné navrhovatelce přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 603 280 Kč, sestávající se ze zaplacených soudních poplatků v celkové částce 4 000 Kč (2 000 Kč za podaný návrh, tatáž částka za podané odvolání), z odměny advokáta za 20 úkonů právní služby po 26 940 Kč, za 2 úkony po 13 470 Kč, za 22 režijních paušálů po 300 Kč. O náhradě nákladů řízení státu, které platil ve výši 20 145,45 Kč, rozhodl s odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř.;- k odvolání účastníka Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesení soudu prvního stupně usnesením ze dne 12. května 2022, č. j. 7 Cmo 252/2021-583, změnil a návrh navrhovatelky na určení neplatnosti Dodatku č. 1 zamítl (výrok I.), navrhovatelce uložil povinnost zaplatit účastníkovi na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 107 078,36 Kč (výrok II.), jakož i povinnost zaplatit státu vzniklé náklady řízení ve výši 20 145,45 Kč;- odvolací soud dospěl jednak k závěru, že navrhovatelka v této věci nemá na předmětném určení podle § 80 c) o. s. ř. naléhavý právní zájem, jakož i k tomu, že se navrhovatelka relativní neplatnosti předmětného právního úkonu dovolala až po uplynutí tříleté promlčecí doby (§ 100 odst. 1 věta první a § 101 obč. zák.), a to z důvodů v usnesení blíže specifikovaných. Na rozdíl od soudu prvního stupně tudíž uzavřel, že účastníkova námitka promlčení tohoto práva navrhovatelky je důvodná a účinky spojené s dovoláním se relativní neplatnosti právního úkonu - Dodatku č. 1 - nenastaly. A proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že návrh zamítl;- o náhradě nákladů řízení odvolací soud rozhodl odkazem na § 151 odst. 1 a § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšnému účastníku přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Při určení odměny právního zástupce účastníka odvolací soud vyšel z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) AT a tomu odpovídající odměny 3 100 Kč za jeden úkon právní služby. Na základě obsahu spisu odvolací soud uzavřel, že náklady řízení před soudy obou stupňů v součtu činí 107 078,36 Kč - za řízení před Okresním soudem v Jablonci nad Nisou a v odvolacím řízení vedeném před Krajským soudem v Ústí nad Labem - pobočkou v Liberci 61 200 Kč (18 úkonů právní služby, 18 režijních paušálů, cestovné, náhrada za zmeškaný čas), - za řízení před soudem prvního stupně (tj. Krajským soudem v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci) a v prvním odvolacím řízení vedeném před Vrchním soudem v Praze 26 932,18 Kč (6 úkonů právní služby, 6 režijních paušálů, cestovné, náhrada za zmeškaný čas, DPH), - za v pořadí druhé odvolací řízení 18 946,18 Kč (soudní poplatek za odvolání, 3 úkony právní služby, 3 režijní paušály, cestovné, náhrada za zmeškaný čas, DPH);- k ústavní stížnosti účastníka Ústavní soud nálezem ze dne 13. prosince 2023, sp. zn. III. ÚS 2040/22, výrokem I. rozhodl, že výrokem II. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. května 2022, č. j. 7 Cmo 252/2021-583, bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), a výrokem II. uvedený výrok proto zrušil.3. Ústavní soud konstatoval, že odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že se navrhovatelka dovolala relativní neplatnosti předmětného právního úkonu vůči účastníkovi až po uplynutí tříleté promlčecí doby. Nadto odvolací soud dovodil, že navrhovatelka na předmětném určení neměla naléhavý právní zájem, což je samo o sobě důvodem pro zamítnutí návrhu. Při určení výše náhrady nákladů řízení vyšel odvolací soud mimo jiné z náhradní tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč ve smyslu § 9 odst. 4 písm. c) AT.4. Ústavní soud podrobně rozebral otázku (odkazuje na svou rozhodovací praxi), které ustanovení advokátního tarifu je třeba aplikovat pro účely zjištění tarifní hodnoty ve sporech o vlastnictví či ve sporech o neplatnost právního jednání. Při určení tarifní hodnoty v těchto sporech soud primárně vychází z ceny věci, která je předmětem sporu. Znalecký posudek představuje v tomto směru nepochybně nejpřesnější způsob stanovení hodnoty předmětu sporu, nejedná se však o způsob jediný. Schází-li však při řešení takového sporu ověřitelný údaj o ceně věci, jde o spor ve smyslu § 9 AT. V poměrech projednávané věci uzavřel, že předmětem právního úkonu byla věc, která je penězi ocenitelná. K tomu Ústavní soud odkázal např. na nálezy Ústavního soudu ze dne 8. března 2023, sp. zn. I. ÚS 3281/22, ze dne 24. března 2011, sp. zn. II. ÚS 538/10, či ze dne 19. prosince 2017, sp. zn. IV. ÚS 2688/15, a konstatoval, že je tedy třeba v každém konkrétním případě zkoumat, zda lze předmět právního úkonu (tj. plnění) ocenit a v závislosti na tom stanovit i výši náhrady nákladů řízení.5. Z vyžádaného spisu krajského soudu Ústavní soud zjistil, že ze spisu neplyne, že by během soudního řízení byl k dispozici znalecký posudek zabývající se hodnotou obchodního podílu. Konstatoval, že z průběhu řízení ovšem vyplývalo, že účastníci považovali ocenění předmětu řízení za nesporné. Při určení výše nákladů právního zastoupení v řízení odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně nepostupoval podle § 8 odst. 1 AT, ale podle § 9 odst. 4 písm. c) AT, aniž by změnu kritéria pro určení tarifní hodnoty sporu odůvodnil. Ústavní soud uzavřel, že odvolacím soudem provedená změna při výpočtu náhrady nákladů řízení znamená pro stěžovatele zásah do vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Proto ústavní stížnosti vyhověl.6. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na úplné znění odůvodnění nálezu Ústavního soudu.7. Odvolací soud, vázán shora uvedeným právním názorem Ústavního soudu, se proto znovu zabýval otázkou náhrady nákladů řízení vzniklých účastníkům za řízení před soudy obou stupňů (tj. v rozsahu ústavním nálezem zrušeného výroku II., jenž se náhrady nákladů řízení týká).8. Jelikož došlo ke změně rozhodnutí soudu prvního stupně, odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř. a ve věci úspěšnému účastníku přiznal právo na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení.9. Jak uvedl Ústavní soud, znalecký posudek není jediným možným způsobem stanovení hodnoty předmětu sporu. Z průběhu řízení vyplynulo, že účastníci považovali ocenění předmětu řízení za nesporné. Při vyúčtování