7 Cmo 28/2024-22 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. odvolal účastníka 2) , Jméno navrhovatele B, z funkce likvidátora společnosti , právnická osoba, v likvidaci (dále jen „společnost“), výrokem II. pak novým likvidátorem společnosti jmenoval společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , výrokem III. účastníku 2) uložil povinnost zaplatit České republice na účet soudu prvního stupně soudní poplatek ve výši 2 000 Kč s uvedením příslušných platebních dispozic a výrokem IV. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně konstatoval, že se navrhovatel domáhal odvolání účastníka 2) z funkce likvidátora společnosti a jmenování nového likvidátora pro nečinnost likvidátora společnosti, kterou dovozoval z toho, že společnost nepodala od roku 2019 přiznání k dani z příjmu právnických osob, ač je k tomu povinna podle § 240c zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „d. ř.“), a byla k tomu navrhovatelem jakožto správcem daně opakovaně vyzývána. Likvidátor tak řádně neplní své povinnosti. Právní zájem odůvodnil navrhovatel tím, že stávající stav brání řádnému výkonu správy daně podle § 1 odst. 2 d. ř.3. Soud prvního stupně rozhodl bez jednání. Na danou věc s odkazem na ustanovení § 3043 odst. 2 větu první zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), aplikoval dosavadní právní úpravu, tj. § 71 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obch. zák.“). Právní zájem navrhovatele na požadovaném odvolání stávajícího likvidátora společnosti a jmenování nového likvidátora je dán. Navrhovatel má jako organizační složka státu zájem na tom, aby subjekty působící na území státu plnily své daňové povinnosti stran daně z příjmu právnických osob., a proto je aktivně legitimován k podání předmětného návrhu.4. Likvidace trvá cca 25 let, účastník 2) zanedbává povinnosti k podání daňových přiznání (§ 17 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu), z čehož soud prvního stupně dovodil, že účastník 2) funkci likvidátora společnosti nevykonává řádně, a proto stávajícího likvidátora z funkce odvolal a ze seznamu insolvenčních správců jmenoval likvidátora nového (§ 191 odst. 4 o. z.).5. Výrok o povinnosti účastníka 2) zaplatit státu soudní poplatek odůvodnil odkazem na § 1 písm. a), § 2 odst. 3, § 4 odst. 1 písm. j), § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZSop“) tím, že navrhovatel, jehož návrhu bylo zcela vyhověno, je od placení soudních poplatků osvobozen, poplatková povinnost tak přešla na odvolaného likvidátora, když společnost /na rozdíl od účastníka 2) /nezavdala příčinu pro zahájení daného řízení.6. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštním řízení soudním (dále jen „z. ř. s.“), ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., procesně úspěšnému navrhovateli dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.7. Proti výroku III. usnesení soudu prvního stupně podal účastník 2) odvolání, v němž namítá (shodně jako před soudem prvního stupně, že společnost byla „věcné stránce zlikvidována“, avšak vzhledem k postoji finského společníka mu nebylo umožněno celý proces likvidace ukončit. Povinnost zaplatit částku 2 000 Kč považuje za jakousi „pokutu“, přestože nikomu nevznikla žádná škoda, natož daňový únik. Závěrem poukázal na svůj věk (téměř 77 let), je starobním důchodcem bez dalších příjmů, částka 2 000 Kč je pro něj představuje značnou finanční ztrátu.8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a neshledal odvolání důvodným.9. Klíčovou odvolatelem předestřenou otázkou je, zda jej tíží povinnost zaplatit soudní poplatek, resp. zda na něj v souladu s § 2 odst. 3 ZSop poplatková povinnost přešla či nikoli.10. Nahlédnutím do elektronické databáze obchodního rejstříku odvolací soud zjistil, že společnost byla založena v roce 1996; rozhodnutím jediného společníka v působnosti valné hromady ze dne 12. května 1999 byla společnost k témuž datu zrušena s likvidací, likvidátorem společnosti byl jmenován účastník 2) a byla určena jeho odměna částkou ve výši 27 000 Kč. Z obsahu spisu se podává, že navrhovatel dne 24. listopadu 2023 podal návrh na odvolání likvidátora z funkce (a jmenování nového likvidátora), neboť stávající likvidátor neplní své povinnosti. Tvrzení, že de facto byla likvidace společnosti ukončena v roce 2000, avšak pro postoj jediného společníka nebylo možno činit další potřebné kroky, účastník 2) nijak nedoložil. Potvrdil, že fakticky činnost likvidátora nevykonává, veškeré aktivity ukončil v roce 2020 s přihlédnutím i k tomu, že v té době z této již neměl žádné finanční požitky. Soud prvního stupně podanému návrhu vyhověl a vydal odvoláním napadené usnesení.11. Podle § 2 odst. 3 ZSop, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Tuto povinnost však žalovaný nemá v řízení o rozvod nebo o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je či není. Tuto povinnost nemá žalovaný též v řízení o zrušení, neplatnosti nebo neexistenci registrovaného partnerství.12. Z citovaného ustanovení § 2 odst. 3 ZSop je zřejmé, že upravuje tzv. přechod poplatkové povinnosti za situace, kdy je navrhovatel od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl. Citované ustanovení se vztahuje na sporná i nesporná řízení, byť ustanovení užívá pojem „žalovaný“ (označující účastníka tzv. sporného řízení, srov. § 90 o. s. ř.). Zákon o soudních poplatcích totiž pojem „navrhovatel“, či „žalovaný“ („žalobce“) užívá nikoli zcela jednotně, jak je zřejmé porovnáním § 2 odst. 1 písm. a) ZSop (stanovující okruh poplatníků za řízení před soudem prvního stupně) a odst. 3 citovaného ustanovení. Není tak žádného rozumného důvodu, proč by se § 2 odst. 3 ZSop měl vztahovat toliko na sporná řízení a nikoli na řízení nesporná zahájená na návrh.13. V daném případě byl navrhovatel od placení soudního poplatku dle § 11 odst. 2 písm. a) ZSop osvobozen, jeho návrhu bylo zcela vyhověno. Je tak zřejmé, že poplatková povinnost přešla na procesně neúspěšné účastníky 1) a 2), tj. na společnost a odvolaného likvidátora, kteří nejsou od placení soudních poplatků osvobozeni, a nemají ani vůči navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení.14. S ohledem na výše uvedené důvody odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním dotčeném výroku III. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil a povinnost zaplatit státu soudní poplatek uložil společnosti a odvolanému likvidátorovi rovným dílem.15. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud v souladu s § 23 věta první z. ř. s., ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř.16. Odvolací soud bez vlivu na výsledek odvolacího řízení pro úplnost dodává, že při rozhodování o nákladech řízení soud prvního stupně pominul, že rovněž řízení o odvolání, popř. jmenování likvidátora právnické osobě soudem je nesporným řízením o některých otázkách týkajících se právnických osob dle § 85 až § 93 z. ř. s., které lze zahájit i bez návrhu. Otázka náhrady nákladů řízení upravených v tomto zákoně je řešena v § 23 a 24 z. ř. s., primárně se řídí § 23 větou první z. ř. s.