7 Cmo 340/2024-123 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením uložil navrhovateli podle § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), povinnost zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze na náhradě nákladů řízení částku 15 140 Kč (vynaložené náklady na opatrovníka), ve lhůtě do tří dnů od jeho právní moci. Usnesení s odkazem na § 169 odst. 2 o. s. ř. blíže neodůvodnil.2. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání, navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že „se České republice náhrada nákladů řízení nepřiznává.“.3. Odvolatel uvádí, že objektivně nemůže splnit uloženou povinnost, neboť je omezen v nakládání s jakýmikoliv finančními prostředky v důsledku probíhajícího insolvenčního řízení – oddlužení (vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 74 INS 11395/2023). Vydané usnesení považuje rovněž za rozporné s dobrými mravy, neboť dle ustálené rozhodovací praxe (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2014, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013) byly splněny podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř., kdy důvody hodné zvláštního zřetele lze spatřovat v důvodech, které jej vedly k podání předmětného návrhu.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a neshledal odvolání důvodným.5. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.6. Odvolací soud pro přehlednost rekapituluje:- soud prvního stupně usnesením ze dne 6. března 2018, č. j. 79 Cm 15/2018-9, společnosti podle § 29 odst. 2 o. s. ř., ustanovil procesního opatrovníka (navrhovatel k postupu soudu prvního stupně neměl výhrady). V této souvislosti odvolací soud připomíná, že byl-li společnosti ustanoven zástupcem advokát, platí jeho náklady stát dle § 140 odst. 2 o. s. ř., jenž má podle výsledku řízení právo na jejich náhradu;- soud prvního stupně usnesením ze dne 13. prosince 2023, č. j. 79 Cm 15/2018-83, zamítl návrh na obnovu zápisu společnosti , Anonymizováno, v obchodním rejstříku (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), přiznal , Jméno opatrovníka, odměnu za výkon opatrovnictví v celkové výši 15 140 Kč (výrok III.) a nepřiznal České republice náhradu nákladů řízení (výrok IV.);- k odvolání navrhovatele bylo výše uvedené rozhodnutí usnesením Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 27. května 2024, č. j. 7 Cmo 37/2024-108, ve výrocích I., II. a III. potvrzeno; ve výroku IV. bylo napadené usnesení změněno tak, že navrhovatel je povinen zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše bude vyčíslena samostatným usnesením soudu prvního stupně, do tří dnů od jeho právní moci; rovněž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. O nákladech řízení odvolací soud rozhodoval z úřední povinnosti, zabýval se též případným použitím moderačního práva obsaženého v § 150 o. s. ř. a uzavřel, že prostor pro aplikaci uvedeného ustanovení v poměrech projednávané věci dán není (odvolací soud v tom směru v podrobnostech odkazuje na odůvodnění shora uvedeného usnesení, zejména jeho odst. 44 až 46). Jelikož navrhovatel nebyl v dané věci procesně úspěšný, byla mu uložena obecná povinnost (co do základu) zaplatit státu vzniklé náklady řízení s tím, že o jejich konkrétní výši rozhodne následně soud prvního stupně, tj. tuto částku (pouze) vyčíslí;- opatrovník byl v řízení činný, vznikl mu nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů (které v postavení procesního opatrovníka za společnost učinil) podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátní tarif).7. Opatrovníkovi byla pravomocným rozhodnutím (viz výše) přiznána odměna v celkové výši 15 140 Kč. Odměna v uvedené částce byla opatrovníkovi vyplacena z rozpočtových prostředků (viz platební poukaz č. l. 114 spisu). Tato částka je tak nákladem vzniklým státu, jak správně uvedl soud prvního stupně v odvoláním napadeném usnesení, kterým navrhovateli uložil tuto částku státu na náhradě nákladů řízení zaplatit.8. Odvolatel zcela pomíjí, že primárně o povinnosti k náhradě nákladů řízení vzniklých státu rozhodl již Vrchní soud v Praze jako soud odvolací právě (výše zmiňovaným) usnesením ze dne 27. května 2024, č. j. 7 Cmo 37/2024-108. V souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. procesně neúspěšnému navrhovateli uložil (v obecné rovině) povinnost náklady řízení vzniklé státu zaplatit s tím, že jejich konkrétní výši následně určí (vyčíslí) soud prvního stupně (dle obsahu spisu) samostatným usnesením, poté kdy bude znám celkový rozsah opatrovníkem vykonané činnosti, a odměna bude státem (z rozpočtových prostředků) zaplacena. Jinak řečeno, námitky odvolatele o nesprávném postupu soudu prvního stupně při aplikaci § 148 odst. 1 o. s. ř. neobstojí, neboť o povinnosti navrhovatele k náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto již odvolacím soudem, jak bylo výše rozebráno. Soud prvního stupně tak samostatným rozhodnutím rozhodoval toliko o samotné konkrétní výši (částce) nákladů řízení vzniklých státu. Odvolatel tak může brojit jen proti samotné výši náhrady nákladů řízení (což však nečiní), nikoliv proti již jemu (pravomocně) uložené povinnosti k náhradě nákladů řízení.9. Zbývá dodat, že prostor pro aplikaci § 150 o. s. ř. v poměrech projednávané věci nebyl dán. Moderační právo obsažené § 150 o. s. ř. je mimořádný procesní institut. Použití ustanovení § 150 o. s. ř. nelze vykládat tak, že lze kdykoli, bez ohledu na základní zásady rozhodování o nákladech řízení, nepřiznat náhradu nákladů účastníku řízení, který by jinak na tuto náhradu právo měl. Obecně platí, že o nákladech sporného řízení, se rozhoduje podle úspěchu ve věci (§ 142, § 148 o. s. ř.). Ustanovení § 150 o. s. ř., které tuto obecně platnou zásadu prolamuje, je výjimkou z uvedené zásady, a jako s takovým mimořádným prostředkem je třeba s ním zacházet /k tomu např. nález Ústavního soudu ze dne 19. února 2013, sp. zn. III. ÚS 1526/12, jenž mimo jiné, konstatuje, že právní zásada (exceptiones non sunt extendendae) vyžaduje, aby výjimky nebyly interpretovány rozšiřujícím způsobem/. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.10. Odvolací soud setrvává na svém stanovisku vysloveném již ve výše citovaném usnesení ze dne 27. května 2024, č. j. 7 Cmo 37/2024-108, že okolnosti daného konkrétního případu, jež se z obsahu spisu podávají, postupu dle § 150 o. s. ř. nenasvědčují. Jak bylo v předmětném rozhodnutí uvedeno, navrhovatel se domáhal zrušení výmazu společnosti se stěžejní argumentací o existenci neznámého majetku společnosti, popř. jeho jiného zájmu hodného právní ochrany stojící na tvrzení, že obnovení společnosti přinese možnost domáhat se náhrady za znárodněný majetek společnosti přímo podle předpisů z poválečného období. Přičemž je zřejmé, že se svými nároky uplatněnými jednak právě dle předpisů z poválečného období (u Ministerstva financí), tak předpisů restitučních (u Obvodního soudu pro Prahu 8) neuspěl. Přičemž nelze ani pominout, že předmětný návrh byl podán téměř po 70 letech od zániku společnosti a až poté, kdy navrhovatel neuspěl s uplatněným nárokem na poskytnutí náhrady za znárodněný majetek společnosti náhradu jakož i s restitučním nárokem. Nutno akcentovat, že v daném odvolacím řízení je již řešena pouze otázka výše částky, kterou má navrhovatel na náhradě nákladů řízení státu zaplatit; o samotné povinnosti navrhovatele zaplatit státu náklady řízení již bylo pravomocně rozhodnuto. Ani v období od právní moci usnesení, kterým byla navrhovateli povinnost k náhradě nákladů řízení uložena, do doby rozhodování odvolacího soudu v předmětné věci, se tyto okolnosti nezměnily, prostor pro použití uvedeného ustanovení není nadále dán. Aplikace § 150 o. s. ř. není namístě11. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.12. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn tím, že v odvolacím řízení úspěšné společnosti žádné náklady řízení nevznikly (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario a s § 1 odst. 3 z. ř. s.).