7 Cmo 350/2024-82 — Vrchní soud v Praze

1. Navrhovatelka se svým návrhem doručeným soudu dne 27. 9. 2023 domáhala vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti , Jméno navrhovatelky B, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále též jen „Společnost“) ze dne 29. 6. 2023.2. Soud prvního stupně usnesením ze dne 23. 2. 2024, č. j. 66 Cm 212/2023-67, návrh navrhovatelky zamítl pro jeho bezpředmětnost, jelikož na uvedené valné hromadě žádná usnesení přijata nebyla. Usnesení bylo navrhovatelce doručeno do datové schránky dne 25. 3. 2024 fikcí, jak se podává z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky na č. l. 69 spisu.3. Navrhovatelka dne 19. 4. 2024 podala odvolání do zamítavého usnesení soudu prvního stupně (č. l. 71). Soud prvního stupně následně usnesením ze dne 30. 5. 2024, č. j. 66 Cm 212/2023-72, odmítl odvolání navrhovatelky pro jeho opožděnost. Do tohoto usnesení soudu prvního stupně podala dne 4. 7. 2024 navrhovatelka odvolání (č. l. 74), které obsahuje též návrh na prominutí zmeškání lhůty k včasnému podání, jelikož navrhovatelka nemohla vyzvednout usnesení z datové schránky z důvodu těžké nemoci navrhovatelky a její matky. Nemoc navrhovatelku zcela paralyzovala a nezvládala ani běžné úkony bez pomoci třetích osob a odborné pečovatelky.4. O návrhu na prominutí zmeškání lhůty rozhodl soud prvního stupně usnesením uvedeným v záhlaví tak, že jej zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil odkazem na § 58 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že navrhovatelka nesplnila podmínky pro prominutí zmeškání lhůty, když žádost nepodala včas a ani ji neučinila současně s odvoláním.5. Proti tomuto usnesení se navrhovatelka včasně odvolala. V odvolání uvedla, že návrh na prominutí zmeškané lhůty pro podaní odvolání podala včas, kdy napadené usnesení musí být doručeno do vlastních rukou, což doručení do datové schránky fikcí nesplňuje. Navrhovatelka vycházela ze dne, kdy jí bylo usnesení doručeno. Odvolání již bylo podáno, proto nebylo připojeno k návrhu na prominutí zmeškané lhůty pro podání odvolání. Navrhovatelka doložila závažné důvody, které jí zabránily podat odvolání včas. Navrhla proto, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a návrhu na prominutí zmeškání lhůty vyhověl.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Podle § 45 o. s. ř. (1) písemnost doručuje soud při jednání nebo jiném soudním úkonu. (2) Nedošlo-li k doručení písemnosti podle odstavce 1, doručí ji soud prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Není-li možné doručit písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, soud ji doručí na žádost adresáta na jinou adresu nebo na elektronickou adresu.8. Podle § 49 o. s. ř. (1) do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. (6) Doručení písemnosti prostřednictvím veřejné datové sítě se považuje za doručení do vlastních rukou adresáta.9. Podle § 58 o. s. ř. soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce ji zmeškal z omluvitelného důvodu, a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší. Návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky a je s ním třeba spojit i zmeškaný úkon.10. Podle § 17 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen „zákon č. 300/2008“), dokument, který byl dodán do datové schránky, je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu (odst. 3.) Dle odst. 4 téhož ustanovení nepřihlásí-li se do datové schránky osoba podle odstavce 3 ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty; to neplatí, vylučuje-li jiný právní předpis náhradní doručení. Odst. 6. uvádí, že doručení dokumentu podle odstavce 3 nebo 4 má stejné právní účinky jako doručení do vlastních rukou.11. Z obsahu předloženého spisu odvolací zjistil, že meritorní usnesení soudu prvního stupně ze dne 23. 2. 2024, č. j. 66 Cm 212/2023-67, bylo navrhovatelce doručeno dne 25. 3. 2024 podle § 17 odst. 4 a 6 zákona č. 300/2008 Sb. Odvolání do tohoto usnesení podala navrhovatelka dne 19. 4. 2024 (č. l. 71), tj. až po uplynutí 15denní lhůty pro podání odvolání stanovené v § 204 odst. 1 o. s. ř.12. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 30/2015, se uvádí, že „podle ustálené judikatury soudů je podmínka, aby s návrhem na prominutí zmeškání lhůty byl spojen i zmeškaný úkon, splněna, jestliže účastník učinil zmeškaný úkon již dříve (srov. například usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 5. 2003 sp. zn. 9 Cmo 188/2003, které bylo uveřejněno pod č. 23 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004).“13. Z uvedeného plyne, že závěr soudu prvního stupně, že návrh na prominutí zmeškání lhůty musí být spojen se zmeškaným úkonem, není správný. Navrhovatelka mohla zmeškaný úkon (podání odvolání) učinit již dříve.14. Pro posouzení věci je však rozhodná skutečnost, že navrhovatelka existenci tvrzeného omluvitelného důvodu zmeškání lhůty pro podání odvolání do usnesení ze dne 23. 2. 2024, č. j. 66 Cm 212/2023-67, nikterak nedoložila. Neučinila tak při podání návrhu na prominutí zmeškání lhůty dne 4. 7. 2024, při podání odvolání do posuzovaného usnesení, ba ani do rozhodnutí odvolacího soudu. Přitom je její povinností tvrdit a prokazovat, že zde existuje omluvitelný důvod, proč lhůtu zmeškala.15. Za těchto okolností návrhu na prominutí zmeškání lhůty podle § 58 o. s. ř. vyhovět nelze a z důvodu procesní ekonomie je zbytečné zabývat se otázkou včasnosti podaného návrhu na prominutí zmeškání lhůty, když posouzení této otázky by na závěr odvolacího soudu o nedůvodnosti návrhu žádný vliv nemělo.16. Soud prvního stupně proto nepochybil, když návrh navrhovatelky na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání do usnesení ze dne 23. 2. 2024, č. j. 66 Cm 212/2023-67, zamítl.17. Odvolací soud proto napadené usnesení jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř., byť z jiného důvodu, než uvedl soud prvního stupně.18. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť Společnost měla v odvolacím řízení plný úspěch. Náklady řízení jí však nevznikly, proto odvolací soud vyslovil, že právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá žádný z jeho účastníků.