7 Cmo 90/2024-39 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. přiznal likvidátorce , tituly před jménem, , Anonymizováno, , narozené dne , Anonymizováno, , sídlem , adresa, (dále jen „likvidátorka“), odměnu ve výši 8 000 Kč, která jí bude vyplacena účtárnou Městského soudu v Praze po právní moci usnesení. Výrokem II. přiznal likvidátorce náhradu nákladů spojených s likvidací obchodní společnosti , právnická osoba, . v likvidaci, IČ: , IČO, , sídlem , adresa, , ve výši 3 672 Kč, která bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze po právní moci tohoto usnesení. Výrokem III. uložil likvidátorce povinnost zaplatit nespotřebovanou část zálohy na náklady likvidace ve výši 6 328 Kč na účet Městského soudu v Praze, číslo , č. účtu, vedený u České národní banky, pod variabilním symbolem , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci usnesení.2. Usnesení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na §§ 5, 7 a § 9 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují se některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob (dále jen „nařízení“), tím, že ukončením likvidace vznikl likvidátorce nárok na odměnu. Likvidátorce přiznal odměnu ve výši 8 000 Kč, kterou s ohledem na obtížnost a délku trvání likvidace shledal jako přiměřenou. Dále přiznal likvidátorce náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v celkové výši 3 672 Kč, sestávající se z náhrady za archivaci ve výši 2 000 Kč a za administrativní výdaje ve výši 600 Kč (výdaje za kancelářské potřeby, kopírování a telefon), když likvidátorkou původně požadovanou částku 5 000 Kč za archivaci a 2 000 Kč za administrativní výdaje shledal, s ohledem na výši těchto nákladů v obdobných věcech, za nepřiměřeně vysokou. Závěr, podle něhož by likvidátorka měla administrativní výdaje, které není možné pro každou jednotlivou likvidaci individualizovat (a tak spolehlivě doložit), nést ze své odměny, považuje za nespravedlivý a příliš formalistický. Rovněž přiznal likvidátorce náklady na poštovné a správní poplatky ve výši 1 072 Kč.3. Požadovanou náhradu hotových výdajů za inzerci o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč, zpracování a podání daňového přiznání ve výši 3 000 Kč likvidátorce soud prvního stupně nepřiznal, neboť se podle soudu prvního stupně nejedná o účelně vynaložené náklady, a to zejména s ohledem na skutečnost, že se v daném případě jednalo o nemajetnou společnost. V souvislosti s likvidátorkou nárokovanou náhradou nákladů za inzerci o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku soud prvního stupně konstatoval, že zjistí-li likvidátor, že neexistuje majetek likvidované společnosti, z něhož by mohl uspokojit závazky společnosti vůči věřitelům, nelze považovat výdaj na zveřejnění oznámení o vstupu společnosti do likvidace za účelně vynaložený, když případné přihlášení pohledávky věřitele by na stav likvidace nemělo žádný vliv, přičemž samotný zápis likvidace v obchodním rejstříku lze považovat ve vztahu k věřitelům za dostatečný (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. ledna 2020, sp. zn. 5 Cmo 11/2020). Ve vztahu k požadované náhradě nákladů likvidace za zpracování daňových přiznání soud prvního stupně uvedl, že v případech, kdy se jedná o společnost zcela nemajetnou, není k dokončení likvidace a jejímu výmazu z obchodního rejstříku potřebné předkládat souhlas finančního úřadu s výmazem společnosti, postačí prohlášení likvidátora o neexistenci majetku, na jehož základě obchodní rejstřík společnost vymaže /srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. dubna 2023, sp. zn. 8 Cmo 77/2023). Vzhledem k tomu, že likvidátorce byla vyplacena záloha ve výši 10 000 Kč, soud prvního stupně odečetl přiznanou výši náhrady nákladů spojených s likvidací od poskytnuté zálohy ve výši 10 000 Kč a rozdíl likvidátorce uložil výrokem III. k zaplacení.4. Proti výrokům II. a III. usnesení soudu prvního stupně podala likvidátorka odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a přiznal jí náhradu hotových výdajů v plné požadované výši (tj. 13 250,01 Kč).5. Odvolatelka nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o neúčelnosti vynaložených nákladů na zveřejnění oznámení o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku, neboť „nemajetnost“ likvidované společnosti je možno konstatovat až teprve při ukončení likvidace a při vyčerpání všech možností, jak zjistit, zda-li společnost nemá majetek. K tomu poznamenala, že likvidátor je při výkonu své funkce povinen jednat s péčí řádného hospodáře podle § 193 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), § 51 odst. 1 a § 52 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/. Rovněž je povinen plnit zákonnou povinnost danou mu § 198 o. z.6. Zpracování účetních výkazů, tj. podání daňových přiznání, odvolatelka rovněž považuje za účelně vynaložený náklad likvidace, neboť likvidátor je povinen zpracovat a podat daňové přiznání za příslušný rok, zajistit řádné vedení účetnictví a podle § 199 o. z. je povinen sestavit ke dni vstupu právnické osoby do likvidace zahajovací rozpis a soupis jmění společnosti. Pro tuto činnost je třeba mít odborné znalosti. Po likvidátorovi, který těmito odbornými znalostmi nedisponuje, nelze spravedlivě požadovat, aby tuto činnost vykonával výlučně sám na svůj náklad. K tomu odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016, ze dne 21. prosince 2020, sp. zn. 7 Cmo 169/2020, či ze dne 6. února 2023, sp. zn. 7 Cmo 273/2022.7. Výdaj za archivaci též považuje za účelně vynaložené náklady, požadovanou částku má za přiměřenou. K tomu poukázala na odlišnou rozhodovací praxi Městského soudu v Praze. Výše nákladů za archivaci na dobu 10 let odpovídá rozsahu předpokládaných činností s archivací spojených (např. zpracování a evidence dokumentů, skartace dokumentů, přeprava dokumentů apod.).8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích II. a III. a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. Výrok I. nabyl samostatně právní moci.9. Z obsahu předloženého spisu se podává, že:- odvolatelka byla jmenována likvidátorem společnosti usnesením soudu prvního stupně usnesením ze dne 3. ledna 2019, č. j. 81 Cm 5/2018-19, jež nabylo právní moci dne 2. února 2019;- odvolatelka v rámci vyhledávací a zjišťovací činnosti vyzvala společnost i jejího společníka a předchozího likvidátora k předání veškeré dokumentace společnosti, zejména účetnictví apod.; k předání dokumentů však nedošlo;- oznámení o vstupu společnosti do likvidace likvidátorka zveřejnila v Obchodním věstníku ve dnech 18. ledna 2022 a 1. února 2022 a současně vyzvala věřitele likvidované společnosti, aby ve stanovené lhůtě přihlásili své pohledávky;- společnost nemá žádný movitý ani nemovitý majetek a nemá žádné zaměstnance;- pohledávky společnosti ani závazky vůči třetím osobám zjištěny nebyly;- se společností nejsou vedeny žádné soudní či jiné spory;- likvidační zůstatek činí 0 Kč;- společnost zanikla výmazem z obchodního rejstříku dne 1. listopadu 2022;- dne 13. prosince 2022 doručila likvidátorka soudu prvního stupně zprávu o provedení likvidace společnosti datovanou dne 12. listopadu 2022, v níž likvidátorka požadovala náhradu hotových výdajů ve výši 13 250,01 Kč a odměnu za provedenou likvidaci. Likvidátorka vyčíslila výdaje, které jí vznikly v souvislosti s prováděním likvidace, následovně:- zveřejnění v Obchodním věstníku – 2 178 Kč;- zpracování daňových přiznání – 3 000 Kč;- poštovné a správní poplatky – 1 072 Kč;- administrativní výdaje (kancelářské potřeby, kopírování, telefon) – 2 000 Kč;- archivace – 5 000 Kč.10. Vzhledem k tomu, že odvolatelka byla jmenována likvidátorkou společnosti v roce 2019 (viz výše specifikované usnesení soudu prvního stupně), je třeba při zkoumání toho, zda likvidátorce přísluší náhrada uplatněných výdajů, vycházet z právní úpravy účinné v době, kdy byla likvidátorka soudem jmenována do své funkce, v daném případě tedy z nařízení.11. Podle § 9 odst. 2 nařízení má likvidátor právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů. Podle odstavce 3 téhož ustanovení hradí-li stát náhradu hotových výdajů v případě, že ji nelze zcela nebo zčásti uhradit z majetku zrušené právnické osoby, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z těchto zdrojů, nejvýše však ve výši 50 000 Kč.12. Podle § 198 odst. 1 o. z. při vstupu do likvidace povolá příslušný orgán právnické osobě likvidátora; likvidátorem může být jen osoba způsobilá být členem statutárního orgánu. Zanikne-li funkce likvidátora ještě před zánikem právnické osoby, povolá příslušný orgán právnické osobě bez zbytečnéh