9 Cmo 112/2024-20 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 28. 8. 2023 se navrhovatel domáhal, aby soud rozhodl, že neplatné je usnesení účastníka 2) jako jediného společníka účastníka 1) (dále jen „jediný společník“) v působnosti valné hromady účastníka 1) (dále jen „společnost“) ze dne 9. 3. 2023, kterým jediný společník rozhodl o zrušení společnosti s likvidací a jmenoval likvidátora , tituly před jménem, . Rozhodnutí jediného společníka sepsala notářka , tituly před jménem, jako notářský zápis , Anonymizováno, . Jediný společník rozhodl o zrušení společnosti přesto, že proti ní bylo usnesením policejního orgánu ze dne 1. 11. 2017, č.j. KRPU-183724-13/TČ-2017-040080-MM, zahájeno trestní stíhání pro zločin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku a dne 27. 10. 2022 podalo Okresní státní zastupitelství v Ústí nad Labem proti společnosti (a jejímu jednateli) obžalobu u Okresního soudu v Ústí nad Labem. Trestní věc byla zapsána pod sp. zn. 27 T 156/2022 a přidělena předsedovi senátu Mgr. Janu Faltejskovi (dále jen „trestní věc“). Skutečnost, že společnost byla zrušena s likvidací, zjistil navrhovatel dne 21. 7. 2023 při nařizování hlavního líčení. Společnost nesplnila ohlašovací povinnost, kterou jí ukládá § 32 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob (dále jen „t. o. p. o.“) a svůj záměr podniknout kroky směřující k jejímu zrušení neoznámila předsedovi senátu. Naopak osoby jednající za jediného akcionáře předložily notáři, který zápis zrušení společnosti do obchodního rejstříku provedl, nepravdivé prohlášení. Navrhovatel má za to, že splnění oznamovací povinnosti je hmotněprávní podmínkou zrušení společnost s likvidací, a pokud společnost tuto svou povinnost nesplnila, jednal jediný společník mimo své oprávnění. Zánik právnické osoby bez právního nástupce by vedl k zastavení trestního stíhání, čímž by se právnická osoba vyhnula trestní odpovědnosti a osoby s ní spojené důsledkům majetkové trestní sankce jí uložené. Oprávnění podat návrh potom navrhovatel odvozuje z § 32 odst. 4 t. o. p. o.2. Soud prvního stupně napadeným usnesením ukončil účast jediného společníka v řízení (výrok I.), návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnut jediného společníka o zrušení společnosti s likvidací a o jmenování likvidátora zamítl (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok III.). Ve věci rozhodl podle § 89 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) bez jednání, neboť neprováděl dokazování. Konstatoval, že řízení v projednávané věci je řízením o statusové věci právnické osoby podle § 2 písm. e) a § 85 písm. a) z. ř. s., a že účastníkem řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady je pouze navrhovatel a společnost. Jediný společník je totiž pouze orgánem společnosti. Proto podle § 7 odst. 2 z. ř. s. ukončil účast jediného společníka v řízení.3. Soud prvního stupně uzavřel, že napadené rozhodnutí jediného společníka není nicotné, neboť rozhodnutí o zrušení společnosti a jmenování likvidátora je v působnosti valné hromady, potažmo jediného společníka. V úvahu proto podle soudu prvního stupně přichází jedině vyslovení neplatnosti napadeného rozhodnutí. Ustanovení § 32 odst. 4 t. o. p. o. dává předsedovi senátu v trestní věci vedené proti společnosti s ručením omezeným zvláštní aktivní legitimaci k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení její valné hromady (rozhodnutí jediného společníka) o jejím zrušení s likvidací. Pokud takové rozhodnutí bude přijato bez předchozího oznámení předsedovi senátu v trestní věci a bez jeho souhlasu, bude obecně neplatné pro rozpor s právním předpisem. Ovšem návrh na vyslovení jeho neplatnosti může předseda senátu v trestní věci podat jen za podmínek stanovených jiným právním předpisem, tj. zákonem o obchodních korporacích a občanským zákoníkem, jinak se na takové rozhodnutí bude hledět podle § 32 odst. 4 t. o. p. o. jako na platné. Zrušení společnosti s likvidací bylo do obchodního rejstříku zapsáno 24. 3. 2023, a to po podání obžaloby. Od tohoto dne mohl navrhovatel vědět, že společnost je v likvidaci, a od téhož dne také začala běžet subjektivní prekluzívní lhůta k podání návrhu, která marně uplynula dne 24. 6. 2023. Návrh by tedy podán opožděně. Soud prvního stupně doplnil, že stejně opožděný by návrh byl i v případě, kdy by se tříměsíční lhůta počítala ode dne vydání trestního příkazu proti společnosti (12. 4. 2023).4. Proti tomuto usnesení (všem jeho výrokům) podal navrhovatel odvolání, v němž uvedl, že se soud prvního stupně v napadeném usnesení náležitě nevypořádal s tím, že napadené rozhodnutí jediného společníka je zdánlivé. Ustanovení § 32 t. o. p. o. rozděluje proces vedoucí ke zrušení, přeměně nebo zániku trestně stíhané právnické osoby do dvou fází - nejprve je právnická osoba povinna oznámit státnímu zástupci nebo po podání obžaloby předsedovi senátu záměr svého zrušení a následně o návrhu na povolení zrušení rozhodne soudce, případně předseda senátu. Oznámení záměru zrušení je tedy podle navrhovatele zákonnou podmínkou, bez jejíhož splnění nejsou orgány právnické osoby oprávněny o zrušení rozhodnout. Rozhodnutí valné hromady společnosti, která neoznámila záměr se zrušit, o zrušení společnosti, je rozhodnutím přijatým mimo působnost valné hromady a hledí se na ně, jako by nebylo přijato (navrhovatel odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1141/2020). Marné uplynutí lhůty k podání návrhu na vyslovení neplatnosti takového usnesení je podle navrhovatele bez významu.5. Pravidlo § 32 odst. 4 t. o. p. o., podle kterého má být na usnesení valné hromady nahlíženo jako na platné, nebylo-li v zákonné lhůtě zahájeno řízení o jeho neplatnosti, se uplatní jen v případě, že právnická osoba oznámila státnímu zástupci nebo soudu záměr rozhodnout o svém zrušení, avšak následně rozhodla o svém zrušení bez rozhodnutí trestního soudu podle § 32 odst. 3 t. o. p. o. Tento výklad navrhovatel podpořil argumentem, podle kterého až po oznámení záměru rozhodnout o zrušení mohou státní zástupce nebo předseda senátu s náležitou ostražitostí hlídat splnění zákonných podmínek zrušení a v poměrně krátké lhůtě zahájit řízení o vyslovení neplatnosti. Bez předchozí notifikace by se využití práva podat návrh stalo iluzorní, neboť ani rejstříkový soud by neměl jak realizovat případnou povinnost oznámit soudu nebo státnímu zástupci, že takový zápis hodlá učinit. Ještě složitější je to potom v případě, který nastal v projednávané věci, kdy notáři provádějícímu zápis byla předložena nepravdivá prohlášení, že společnost není trestně stíhána. Výklad soudu prvního stupně by doširoka otevřel bránu pro machinace s cílem vyhnout se trestní odpovědnosti.6. Navrhovatel má navíc za to, že návrh podal včas, neboť dne 3. 3. 2023 pořídil výpis z obchodního rejstříku, podle kterého společnost ještě v likvidaci nebyla, a fakt likvidace zjistil až nahlédnutím do obchodního rejstříku dne 21. 7. 2023, přičemž následujícího dne pořídil výpis. Od tohoto dne má být podle navrhovatele počítána tříměsíční prekluzívní lhůta. Navrhovatel má dále za to, že účastníkem řízení má být i jediný společník, neboť se v něm jedná i o jeho právech a povinnostech. Navíc předmětem řízení je jeho rozhodnutí v působnosti valné hromady. Navrhovatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.7. Společnost ani jediný společník se k odvolání nevyjádřili.8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Rozhodl přitom bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), neboť odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a navrhovatel s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasil. Společnost ani jediný společník nereagovali na výzvu odvolacího soudu, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu bez nařízení jednání, přestože součástí výzvy bylo poučení podle § 101 odst. 4 o. s. ř., že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez ústního jednání souhlasí.9. Podle § 191 odst. 1 zákona věty první a třetí zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“) každý společník, jednatel, člen dozorčí rady, je-li zřízena, nebo likvidátor se může v mezích tohoto ustanovení dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro rozpor s právními předpisy nebo společenskou smlouvou. […] Totéž platí, rozhodl-li v působnosti valné hromady jediný společník.10. Podle § 191 odst. 2 z. o. k., nebylo-li právo podle § 191 uplatněno v zákonné lhůtě, případně nebylo-li návrhu na vyslovení neplatnosti vyhověno, nelze platnost usnesení valné hromady již přezkoumávat, ledaže jiný právní předpis stanoví jinak.11. Podle § 259 občanského z