9 Cmo 146/2024-215 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou ze dne 22. února 2018 doručenou soudu prvního stupně dne 23. února 2018 se žalobkyně jako členka , adresa, domáhá po žalovaném (dále též jen „družstvo“) zaplacení částky 198 000 Kč s příslušenstvím.2. Městský soud v Praze svým „prvním“ rozsudkem ze dne 6. 10. 2020 č. j. 77 Cm 21/2018-58 zamítl žalobu o zaplacení 198 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Soud prvního stupně (dále též jen „soud“) vyšel (mimo jiné) z toho, že: Dopisem ze dne 10. 4. 2001 oznámila Městská část Praha 7 nájemcům domu , adresa, (dále jen „dům“), že dům nabízí k odprodeji. Družstvo vzniklo dne 25. 9. 2001. V domě se nacházely i tzv. volné byty (č. , Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, ), k nimž nikomu nesvědčilo právo nájmu. Mezi členy družstva bylo dohodnuto, že „za tzv. volné byty zaplatí členové družstva (zakládající členové družstva), aby mohlo dojít k privatizaci domu“. Dne 13. 1. 2014 uzavřeli družstvo a , tituly před jménem, (dále jen „, právnická osoba, .“) dohodu o podmínkách vzniku členství v družstvu s právem nájmu k bytu č. , Anonymizováno, . , právnická osoba, . splnil vkladovou povinnost ve výši 1 140 000 Kč a dne 16. 1. 2014 byl přijat za člena družstva s právem nájmu k bytu č. , Anonymizováno, . „Prodejem“ družstevních podílů, s nimiž byla spojena práva nájmu k bytům č. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, , obdrželo družstvo od nových členů další členské vklady v souhrnné výši 4 552 050 Kč. Členská schůze družstva přijala dne 23. 2. 2016 usnesení ve znění „prodej-částka z prodeje se rozúčtuje mezi členy, kteří se na pořízení bytu podíleli“, nebo ve znění „prodej-částka z prodeje se rozúčtuje mezi zakládající členy, kteří se na pořízení bytu podíleli“ (dále též jen „usnesení členské schůze“). Dne 8. 2. 2017 uzavřeli družstvo a , právnická osoba, . smlouvu o bezúplatném převodu bytu č. , Anonymizováno, do vlastnictví , právnická osoba, . dne , Anonymizováno, zemřel. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 8. 11. 2017, č. j. 32 D 1063/2017-202, potvrdil nabytí dědictví po , právnická osoba, . jediné dědičce - žalobkyni. V řízení o pozůstalosti nebyl družstevní podíl , právnická osoba, . projednán. Družstvo vede , právnická osoba, . (stále) v seznamu svých členů. Na takto ustaveném skutkovém základě soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně se dosud nestala členkou družstva, a nemá tudíž aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby. Z § 1670 o. z. podle soudu vyplývá, že dědictví nabývají dědici až na základě potvrzení soudem s účinky ke smrti zůstavitele. Žalobkyně ani na výzvu soudu neprokázala, že se stala dědičkou družstevního podílu, neboť nedoložila „dědické rozhodnutí, jehož předmětem“ by byl družstevní podíl. Pro případ, že by žalobkyně jako jediná dědička po , právnická osoba, . „automaticky“ zdědila i družstevní podíl, „i když o něm nebylo v pozůstalostním řízení rozhodováno“, dospěl soud k závěru, podle něhož usnesení členské schůze nezakládá žalobkyni právo na zaplacení žalované částky. Soud měl za prokázané, že usnesením členské schůze bylo schváleno rozdělení částky „z prodeje předmětných bytů“ mezi členy, kteří se na pořízení těchto bytů podíleli. Žalobkyně však není členem té skupiny členů, která se na pořízení bytů podílela, neboť na ni (na jejího právního předchůdce) nebyly „rozúčtovány splátky pořizovací ceny těchto bytů“. I když existují dva různé texty usnesení členské schůze, nebylo podle soudu třeba provádět dokazování ohledně správnosti zápisu z členské schůze, neboť „význam obou textů je stejný - v obou případech se jedná o skupinu členů družstva, kteří financovali volné byty“.3. Vrchní soud v Praze coby odvolací soud k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 11. ledna 2022 č. j. 6 Cmo 82/2021-100 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).4. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala ani vůči družstvu ani v rámci soudního řízení, že nabyla družstevní podíl. Odvolací soud přisvědčil rovněž závěru soudu prvního stupně, podle něhož žalobkyni nevzniklo právo na vyplacení žalované částky družstvem. Na základě usnesení členské schůze žalobkyni žalovaná částka nenáleží, neboť toto usnesení, „ať v tom či onom znění znamená jediné, a to, že si částku utrženou za prodaný družstevní podíl mají rozdělit členové družstva, kteří se podíleli na vzniku družstva a potažmo tak na pořízení domu a potažmo tak na pořízení bytů v něm se nacházejících“. , právnická osoba, . nebyl členem družstva, jenž by se na pořízení domu a bytů v něm se nacházejících podílel, neboť se členem družstva stal až dodatečně dne 13. 1. 2014 tím, že „od družstva koupil“ družstevní podíl s právem nájmu k bytu č. 23. Žalovaná částka proto žalobkyni nenáleží „minimálně v souladu s dobrými mravy“. Jako nedůvodnou shledal odvolací soud námitku žalobkyně, že , právnická osoba, . byl „druhořadým členem družstva“. Uvedl, že zakládající členové družstva se museli „svými členskými (dalšími) vklady podílet na kupní ceně domu... Stal-li se někdo další v době, kdy již družstvo vlastnilo dům s příslušnými družstevními byty, členem družstva originárně ... pak je logické a přirozené, jakož i v souladu se zákonem, že jeho ... družstevní podíl byl, resp. je v souladu se stanovami kvantitativně či kvalitativně odlišný od družstevních podílů členů družstva, kteří družstvo založili a na koupi domu s družstevními byty se svými vklady přímo podíleli. Takováto diferenciace družstevních podílů co do jejich obsahu není ani nespravedlivá, ani v rozporu se zákonem (viz § 212 odst. 1 o. z.)“. V daném případě není podle odvolacího soudu rozdílný obsah družstevního podílu a potažmo tak obsah členství bezdůvodný, neboť někteří členové se na kupní ceně domu podíleli, zatímco jiní nikoli a až po letech „zakoupili ,jen‘ samotný družstevní podíl“.5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, majíc za to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to: 1) zda je nutnou podmínkou pro aktivní věcnou legitimaci dovolatelky, aby bylo formálně „doprojednáno“ dědictví, a dovolatelka tak získala formální doklad o tom, že je dědičkou družstevního podílu po , právnická osoba, ., a 2) zda člen družstva, který nabyl podle smlouvy výslovně stejný družstevní podíl jako ostatní členové, má nárok na podíl na „kupní ceně za prodej dalších bytů“ v situaci, kdy stanovy tento postup nijak neupravují a kdy tento člen družstva byl i výslovně družstvem ujištěn, že mu daný nárok náleží.6. Nejvyšší soud coby dovolací soud rozsudkem ze dne 28. 3. 2023 č. j. 27 Cdo 2404/2022-120 zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.7. K otázce aktivní věcné legitimace dovolací soud uvedl, že „podle § 193 z. ř. s. objeví-li se po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti majetek, který tvoří aktivum pozůstalosti, popřípadě též pasivum pozůstalosti, soud o ně doplní v dosavadním řízení vyhotovený soupis nebo seznam o aktivech a pasivech pozůstalosti; to neplatí, jde-li o aktiva nebo pasiva, k nimž se v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé nepřihlíží (odstavec 1). Nepožádal-li žádný z dědiců ve lhůtě k tomu určené, aby soud projednal pozůstalost o aktivech pozůstalosti, které se objevily až po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti, platí, že podle pravomocného rozhodnutí o pozůstalosti došlo rovněž k nabytí aktiv pozůstalosti uvedených v odstavci 1; v případě, že pozůstalost byla rozdělena mezi více dědiců nebo že bylo potvrzeno nabytí pozůstalosti více dědicům podle dědických podílů, nabývají dědicové majetek uvedený v odstavci 1 v podílech, vyplývajících z provedeného vypořádání dědictví. Je-li to potřebné, soud o tom vydá usnesení (odstavec 2).“ Dále dovolací soud poukázal na svoji ustálenou judikaturu, dle níž „právní úprava projednání pozůstalosti a nabývání dědictví vychází z principu úřední ingerence státu (ingerence veřejné moci). Ta spočívá v tom, že s nabytím dědictví je spojeno obligatorní pozůstalostní řízení a vydání usnesení o dědictví, jímž se deklarují právní vztahy s účinností ke dni smrti zůstavitele, popř. pozdějšímu dni, kterým pominulo odsunutí dědického práva. V každém případě však platí, že ten, kdo se stal - podle pravomocného usnesení o dědictví - zůstavitelovým dědicem, nabývá celou pozůstalost, tedy i tu její část, která případně nebyla v pozůstalostním řízení projednána (např. pro spornost) nebo známa (a může být předmětem dodatečného projednání dědictví); v tomto ohledu se řízení o pozůstalosti (popř. jeho výsledek) týká také majetku, který z tohoto důvodu nebyl v pozůstalostním řízení z uvedených důvodů projednán (srovnej zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 12. 2021, sp. zn. 21 Cdo 382/2020, a v něm citovanou judikaturu).“ Dle dovolacího soudu odvolací soud citované judi