9 Cmo 193/2023-82 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným opravným usnesením ze dne 1. srpna 2023, č. j. 79 Cm 23/2021-66 Městský soud v Praze jako soud prvního stupně opravil výrok III. usnesení ze dne 16. 6. 2023, č. j. 79 Cm 23/2021-57 tak, že uvedený výrok správně zní ,,Navrhovatelé jsou povinni zaplatit účastnici rovným dílem na náhradě nákladů řízení 6 800 Kč k rukám zástupce účastníka , Jméno advokáta, , advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.“.2. Důvodem uvedeného postupu byla podle soudu prvního stupně skutečnost, že v daném případě došlo v původním znění výroku III. uvedeného usnesení ke zjevné chybě spočívající v založení solidarity mezi navrhovateli v povinnosti hradit náklady řízení, když účastníci řízení mají správně hradit náklady řízení rovným dílem. Soud prvního stupně přitom vyšel ze skutečnosti, že se navrhovatelé návrhem doručeným soudu dne 14. 2. 2021 domáhali určení, že je neplatné rozhodnutí shromáždění vlastníků , adresa, , IČ , IČO zmocněnce B, (dále jen „účastnice“) o schválení účetní závěrky za rok 2019 a o doplnění stanov v čl. IX o bod 2, jež se uskutečnilo formou „per rollam“ ve dnech 14. 10. 2020 až 3. 11. 2020, přičemž však vzali svůj návrh zpět a soud prvního stupně usnesením ze dne 16. 6. 2023, č. j. 79 Cm 23/2021-57 řízení zastavil (výrok I.), navrhovateli a) vrátil poměrnou část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč (výrok II.) a navrhovatelům stanovil povinnost společně a nerozdílně zaplatit účastnici na náhradě nákladů řízení částku 6 800 Kč k rukám jejího právního zástupce (výrok III.).3. Do výroku II. a III. usnesení soudu prvního stupně ze dne 16. 6. 2023, č. j. 79 Cm 23/2021-57, podali všichni tři navrhovatelé odvolání (dále též odvolatelé), v němž odvolatelé b) a c) namítají, že ve výroku II. byli v právu na vrácení soudního poplatku opomenuti. Dále odvolatelé a), b) a c) nesouhlasí s vrácením pouze poměrné části zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, kdy tuto výši považují v rozporu se zákonem. Konečně odvolatelé a), b) a c) nesouhlasí ani s výrokem III. o nákladech řízení, jelikož podle jejich názoru jsou v jejich případě dány důvody hodné zvláštní zřetele dle § 150 zák. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) a z toho důvodu by náklady řízení neměly být přiznány žádnému z účastníků.4. Proti uvedenému opravnému usnesení podali navrhovatelé a), b) a c) společné včasné odvolání (dále též odvolatelé).5. Z obsahu odvolání je zřejmé, že považují opravu nákladového výroku ohledně opravou stanovené povinnosti navrhovatelů a), b) a c) hradit náklady řízení každý svým stejným dílem, na rozdíl od původního solidárního závazku, za nesprávnou proto, že z jejich pohledu jim byla nesprávně stanovena povinnost hradit náklady, když by při rozhodování o nákladech řízení v zastavovacím usnesení mělo být v jejich případě aplikováno ustanovení § 150 o. s. ř., neboť ve své argumentaci vůči nesprávnému postupu účastníka v rámci hlasování per rollam ve dnech 14. 10. 2020 až 3. 11. 2020 měli pravdu, byť návrh vzali zpět. Tento procesní úkon však učinili pouze proto, že „ztratili důvěru v justici a chtějí si zachovat duševní zdraví“. Odvolatelé zastávají názor, že jsou v jejich případě dány důvody hodné zvláštní zřetele dle § 150 o. s. ř. Proto navrhli napadené opravné usnesení zrušit s tím, že původní opravované usnesení by mělo být změněno tak, že náklady řízení nebudou žádnému z účastníků přiznány.6. Účastnice se k podanému odvolání proti opravnému usnesení nevyjádřila.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal opravné usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.8. Jak je zřejmé z § 164 o. s. ř. opraví předseda senátu v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci. Podle § 167 odst. 2 o. s. ř. se přitom, není-li stanoveno jinak, a to v projednávané věci zákon nestanoví, užije na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.9. Podle právního názoru odvolacího soudu podpořeného rozhodovací praxí je odvolání proti opravnému usnesení o opravě výroku rozhodnutí možno odůvodnit jen tím, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání a není tak důvod k jeho opravě, jelikož to, co je opravováno, není chybou v psaní, v počtech ani jinou zřejmou nesprávností. Uvedené však podle odvolacího soudu není projednávaný případ, když odvolatelé v projednávaném odvolání nebrojí proti vlastní opravě původního usnesení, vedoucí k jeho změně v části hrazení nákladů řízení v rámci subjektivní kumulace na straně navrhovatelů, a to nově jako dílčích závazků k náhradě nákladů řízení. Odvolatelé brojí proti samotné povinnosti hradit náklady řízení, uložené v jiném usnesení, a to v usnesení Městského soudu v Praze č. j. 79 Cm 23/2021-57 ze dne 16. 6. 2023. Tuto základní otázku, zda navrhovatelé b) a c) vůbec stíhá povinnost hradit náklady zastavovaného řízení, nelze přitom řešit v rámci odvolání proti opravnému usnesení, ale v rámci přezkumu uvedeného usnesení Městského soudu v Praze č. j. 79 Cm 23/2021-57 ze dne 16. 6. 2023 o uložení povinnosti hradit náklady řízení. Ostatně odvolatelé v odvolání neuvádějí žádná tvrzení, z nichž by vyplývalo, že nebyly v daném případě splněny podmínky pro vydání opravného usnesení. Pouze uvádí stejná tvrzení a vznášejí námitky proti správnosti výroku II. a III usnesení soudu prvního stupně ze dne 16. 6. 2023, č. j. 79 Cm 23/2021-57. Správnost důvodů pro vydání opravného usnesení odvolatelé nenapadají a odvolací soud při přezkumu opravného usnesení rozpor s § 164 o. s. ř. neshledal.10. Naopak oprava shora uvedeného usnesení byla podle právního názoru odvolacího soudu na místě neboť původní rozhodnutí o solidaritě závazku k hrazení nákladů řízení je z pohledu § 1871 NOZ zjevnou nesprávností, když solidaritu hrazení uvedeného závazku zákon nestanoví a uvedený společný závazek s dělitelným plněním je tak dílčím závazkem.11. Na základě výše uvedeného odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.12. Věcnou správnost usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2023, č. j. 79 Cm 23/2021-57 (ve znění opravného usnesení) přezkoumá odvolací soud v rámci odvolání do usnesení soudu prvního stupně ze dne 16. 6. 2023, č. j. 79 Cm 23/2021-57.13. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Účastnici však žádné náklady nevznikly, a proto nebyla náhrada nákladů přiznána žádnému z účastníků.