9 Cmo 206/2024-86 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením ze dne 16. 6. 2023, č. j. 79 Cm 23/2021-57 ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. srpna 2023, č. j. 79 Cm 23/2021-66 Městský soud v Praze jako soud prvního stupně pro zpětvzetí návrhu zastavil řízení (výrok I.), určil, že navrhovateli a) se vrací poměrná část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč (výrok II.) a navrhovatelům uložil povinnost zaplatit účastnici rovným dílem na náhradě nákladů řízení částku 6 800 Kč (výrok III.).2. Soud prvního stupně vyšel ze skutečnosti, že se navrhovatelé návrhem doručeným soudu dne 14. 2. 2021 domáhali určení, že je neplatné rozhodnutí shromáždění vlastníků , adresa, , IČ , IČO zmocněnce B, (dále jen „účastnice“) o schválení účetní závěrky za rok 2019 a o doplnění stanov v čl. IX o bod 2, jež se uskutečnilo formou per rollam ve dnech 14. 10. 2020 až 3. 11. 2020, přičemž však vzali svůj návrh zpět a soud prvního stupně proto shora uvedeným usnesením ze dne 16. 6. 2023 rozhodl způsobem uvedeným shora.3. Do výroku II. a III. usnesení soudu prvního stupně ze dne 16. 6. 2023, č. j. 79 Cm 23/2021-57, podali navrhovatelé odvolání, ve kterém namítali, že ve výroku II. byli opomenuti navrhovatelé b) a c). Dále nesouhlasí s vrácením poměrné části zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, kdy tuto výši navrhovatelé považují v rozporu se zákonem. S výrokem III. o nákladech řízení rovněž nesouhlasí, jelikož jsou dle jejich názoru v daném případě dány důvody hodné zvláštní zřetele dle § 150 zák. č. 99/1963 Sb. (o. s. ř.) a neměly by tak být přiznávány náklady řízení účastnici. Má tomu tak být proto, že jejich argumentace ve věci samé byla pravdivá a důvodná, dále pro nemožnost navrhovatelů (pro důkazní nouzi) prokázat svá tvrzení z důvodů na straně účastnice (SVJ) a konečně pro nedůvěru navrhovatelů, že soud vydá spravedlivé rozhodnutí.4. Účastnice se podáním ze dne 2. 11. 2023 vyjádřila k odvolání navrhovatelů proti výroku II. a III. usnesení ze dne 16. 6. 2023, č. j. 79 Cm 23/2021-57 a navrhla napadené usnesení potvrdit s ohledem na jeho věcnou správnost.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal shora uvedené usnesení soudu prvního stupně ze dne 16. 6. 2023, č. j. 79 Cm 23/2021-57 ve znění opravného usnesení a dospěl k následujícím zjištěním a závěru závěrům.6. Jak je zřejmé z obsahu spisu, soud prvního stupně usnesením ze dne 29. 11. 2023, č. j. 79 Cm 23/2021-19 vyzval navrhovatele a), b) a c) k zaplacení soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 2 000 Kč, který navrhovatelé uhradili. Když potom navrhovatelé vzali návrh na zahájení řízení zpět, soud prvního stupně s poukazem na § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích (ZSP), vrátil, a to pouze navrhovateli a), poměrnou část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč.7. Ve vztahu k uvedenému vrácení soudního poplatku v případě zpětvzetí návrhu na zahájení řízení odvolací soud vyšel z § 10 ZSP, podle jehož odst. 3 soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním, jak se tomu stalo v projednávané věci.8. Jak je zřejmé z § 2 odst. 8 ZSP, vznikne-li více poplatníkům povinnost zaplatit poplatek, platí jej společně a nerozdílně.9. Naopak, vrací-li soud soudní poplatek více poplatníkům vázaných solidaritou stanovenou zákonem při placení soudních poplatků, podle právního názoru odvolacího soudu v souladu s § 1877 NOZ splní soud svoji povinnost vrátit poplatek tak, když vrátí poplatek některému z poplatníků zákonem vázaných k poplatkové solidaritě.10. Soud prvního stupně proto nepochybil, jestliže rozhodl tak, že soudní poplatek vrátí navrhovateli a). Výše vraceného poplatku přitom odpovídá § 10 ZSP.11. Ve vztahu k povinnosti navrhovatelů, již vzali svůj návrh na zahájení řízení zpět, odvolací soud vychází z § 146 odst. 2 o. s. ř., podle něhož jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).12. Odvolací soud nemohl odhlédnout ani od rozhodovací praxe, podle níž jsou-li naplněny podmínky § 146 odst. 2 občanského soudního řádu, a obecný soud žalovanému nepřizná náhradu nákladů řízení proti žalobci, který vzal žalobu zpět z důvodu pro něj nepříznivé důkazní situace (neunesení důkazního břemene), nikoli pro pozdější chování žalovaného, poruší tím právo žalovaného na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 665/21).13. Jestliže v projednávaném případě navrhovatelé z procesního hlediska zpětvzetím návrhu na zahájení řízení zavinili, že řízení muselo být zastaveno, a to z důvodu své důkazní nouze, dále z důvodů tvrzených ohledně věci samé a konečně z nesnadno prokazovaného důvodů nesouvisejícího s účastnicí (SVJ) - z důvodu nedůvěry v to, že bude vydáno spravedlivé rozhodnutí, jsou povinni hradit jeho náklady, přičemž soud prvního stupně ani soud odvolací rozhodující o těchto nákladech, již s ohledem na uvedené ustanovení zákona, není oprávněn v takovémto případě zohlednit argumentaci týkající se věci samé.14. Ve vztahu k požadavku navrhovatelů na aplikaci § 150 o. s. ř., jež měla být podložena pravdivostí argumentace navrhovatelů ve věci samé případně nedůvěrou navrhovatelů v budoucnu vydané soudní rozhodnutí, nejedná se o zákonné argumenty, a to jednak s ohledem na již uvedenou nemožnost vznášet argumenty týkající se věci samé a jednak s ohledem na § 150 o. s. ř., podle něhož jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Důvodem hodným zvláštního zřetele podle právního názoru odvolacího soudu přitom nemůže být subjektivní stav navrhovatelů spočívající v nedůvěře navrhovatelů v rozhodnutí soudu, jež má být vydáno v budoucnu.15. Na základě výše uvedeného odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.16. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.17. Procesně úspěšné účastnici v průběhu odvolacího řízení v této návrhové věci vznikly náklady řízení spojené s právním zastoupením ve výši 2 238,50 Kč, představované odměnou advokáta za odvolací řízení podle § 9 odst. 3 a § 11 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. (AT) ve výši ½ z 3 100 Kč za úkon právní služby podle § 11 odst. 2 písm. c) představovaný vyjádřením se k odvolání do nákladů řízení, k čemu náleží náhrada hotových výdajů 300 Kč. Advokátovi účastnice náleží podle § 137 odst. 3, odst. 4 o. s. ř. také právo na náhradu za advokátem odvedenou DPH ve výši 388,50 Kč.18. Z uvedených důvodů odvolací soud ve výroku II. tohoto usnesení navrhovatelům a), b) a c) uložil povinnost nahradit účastnici náklady odvolacího řízení ve výši 2 238,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce účastnice.