9 Cmo 234/2023-3127 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně odmítl v rozsahu „úkon žaloby pro zmatečnost“ a „úkon žaloby na obnovu řízení“ podání žalobce doručená soudu dne 30. 12. 2019, 7. 12. 2020, 2. 1. 2021, 22. 1. 2021, 1. 3. 2021, 6. 4. 2021, 28. 6. 2021, 10. 8. 2021, 16. 8. 2021, 29. 9. 2021, 5. 10. 2021 (výrok I.). Dále odmítl podání žalobce v rozsahu „úkon žaloby pro zmatečnost“ doručené soudu dne 8. 9. 2020 proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2022, č. j. 50 Cm 258/2006-331 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2020, č. j. 4 Cmo 101/2020-356 (výrok II.). Dále odmítl podání žalobce v rozsahu „úkon žaloby pro zmatečnost“ a „úkon žaloby na obnovu řízení“ doručené soudu dne 20. 1. 2022 (shodné znění doručené soudu i dne 18. 2. 2022 a dne 25. 4. 2022) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2021, č. j. 50 Cm 258/2006-652 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 11. 2021, č. j. 4 Cmo 137/2021-824 (výrok III.). Dále odmítl podání žalobce v rozsahu „úkon žaloby pro zmatečnost“ a „úkon žaloby na obnovu řízení“ doručené soudu dne 18. 2. 2022 (shodné znění doručené soudu i dne 9. 3. 2022) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2022, č. j. 50 Cm 258/2006-978 (výrok IV.). Dále odmítl podání žalobce v rozsahu „úkon žaloby pro zmatečnost“ a „úkon žaloby na obnovu řízení“ doručené soudu dne 23. 5. 2022 proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2022, č. j. 50 Cm 258/2006-1224 (výrok V.). Dále odmítl podání žalobce v rozsahu „úkon žaloby pro zmatečnost“ a „úkon žaloby na obnovu řízení“ doručené soudu dne 11. 7. 2022 (shodné znění doručené soudu i dne 12. 9. 2022) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2022, č. j. 50 Cm 258/2006-1237 (výrok VI.). Dále odmítl podání žalobce v rozsahu „úkon žaloby pro zmatečnost“ a „úkon žaloby na obnovu řízení“ doručené soudu dne 8. 2. 2023 (shodné znění doručené soudu i dne 13. 2. 2023 a 27. 2. 2023) proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 11. 2022, č. j. 23 Nd 556/2022-1285 (výrok VII.).2. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že výše uvedená podání neobsahovala nezbytné náležitosti, což bránilo jejich projednání. Proto byl žalobce opakovaně vyzván k odstranění vytčených vad v podání s odpovídajícím poučením. Žalobce však setrval na formě svých podání a vytýkané vady neodstranil. Dále soud prvního stupně uvedl, že lze podání žalobce považovat za obstrukční a sudičská, kdy odkázal i na příslušnou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Navíc označuje podání žalobce za neprojednatelná. Rovněž poukázal na značné množství podání zaslaných žalobcem, které neobsahovala elektronický podpis, a tudíž se jimi nezabýval a uvádí, že mu bylo žalobcem doručeno i značné množství shodných podání. Navíc upozornil, že obnova řízení je možná jen u pravomocných rozsudků a usnesení ve věci samé, kdy však v předmětném řízení nebylo vydáno rozhodnutí, vůči kterému by byla žaloba na obnovu řízení přípustná.3. Proti tomuto usnesení podal žalobce včasné odvolání, v jehož odůvodnění uvedl, že o věci rozhodoval podjatý soudce. Namítá, že napadeným usnesením došlo k zásahu do jeho základních lidských práv chráněných Listinou základních práv a svobod. Napadené usnesení pak považuje i za útok na jeho osobu (jakož i další v minulosti vydaná rozhodnutí) a upozorňuje na „KAUZU CHMELAŘ“. V odvolání jsou pak uvedeny části textu, které jsou již opakovaně obsahem spisu a o jejichž obsahu již bylo několikrát rozhodnuto. Navrhl, aby bylo napadené usnesení v plném rozsahu zrušeno. Odvolacímu soudu dále zaslal sérii podání a koláží, které nikterak s předmětem řízení nesouvisí.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání žalobce bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle § 43 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.6. Podle § 43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.7. Odvolací soud nahlédnutím do soudního spisu zjistil, že žalobce mnohočetně doručil soudu prvního stupně podání převážně totožného obsahu, z nichž nebylo jasné a zřejmé, čeho se pomocí nich žalobce domáhá. Žalobce ve svých podáních nesrozumitelně citoval různá ustanovení zákona a snažil se využít všech možných řádných i mimořádných opravných prostředků. Soud prvního stupně proto opakovaně vyzval žalobce o doplnění podání a podrobně poučil žalobce, co je jeho podáním vytýkáno a jak má uvedené vady odstranit (viz například usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2022, č. j. 50 Cm 258/2006-1074, kde byl žalobce soudem prvního stupně i řádně poučen o následcích nesplnění výzvy).8. Námitku vyloučení (podjatosti) rozhodující soudkyně, jenž je odvolacím důvodem podle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., odvolací soud nepovažuje za důvodnou, neboť tato námitka nebyla žalobcem nikterak relevantně odůvodněna a ani z obsahu spisu se nepodává, že by byl dán důvod pro vyloučení soudkyně z projednávání a rozhodnutí předmětné věci ve smyslu § 14 a násl. o. s. ř. Nebylo ani třeba zabývat se námitkou podjatosti všech soudců Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze, když je navíc zřejmé, že nejde o vážně míněný procesní úkon, ale již několikrát shodně zaslanou část podání.9. Odvolací soud se plně ztotožnil s posouzením skutkového a právního stavu projednávané věci soudem prvního stupně, který v odůvodnění napadeného usnesení dostatečně objasnil, proč lze podání žalobce považovat za obstrukční a sudičská. Odvolací soud souhlasí i s názorem soudu prvního stupně, že v případě, že byl žalobce v minulosti již opakovaně poučen o vadách v jeho podáních, tak si jich musí být již náležitě vědom a zasílání stále stejných poučení by bylo postupem neefektivním a formalistickým. Navíc ani v odvolacím řízení neuvedl žalobce žádné relevantní skutečnosti a neodstranil jemu vytýkané vady v předmětných podáních.10. Lze proto shrnout, že postupu soudu prvního stupně nelze vytknout žádného pochybení, a proto odvolací soud výše uvedené usnesení ve shodě s § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.11. Soud prvního stupně však opomenul to, že ač předmětná podání žalobce odmítl, nerozhodl o nákladech řízení. Proto odvolací soud současně s rozhodnutím o nákladech odvolacího řízení rozhodl i o nákladech řízení před soudem prvního stupně, a to podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že na straně žalovaných žádné náklady nevznikly.