9 Cmo 251/2023-25 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. června 2023, č. j. 84 Cm 65/2023-7 rozhodl takto: „Obchodní korporace , Jméno navrhovatele A, ., IČO: , IČO, , sídlem , adresa, , , adresa, , se její likvidace“ (výrok I.), „Soud jmenuje likvidátorem obchodní korporace , Jméno navrhovatele A, ., IČO: , IČO, , sídlem , adresa, , , adresa, , společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, “ (výrok II.), „Obchodní korporace , Jméno navrhovatele A, ., IČO: , IČO, , sídlem , adresa, , je povinna zaplatit českému státu - Městskému soudu v Praze soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 2.000 Kč, na číslo účtu 3703-2928021/0710, pod VS 8422006523, a to do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení“ (výrok III.) a „Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení“.2. Důvody svého rozhodnutí uvedl soud prvního stupně následující: Dne 16. 1. 2023 byl podán návrh na zrušení obchodní korporace (dále též „společnosti“). Navrhovatel odůvodnil návrh tím, že společnost za zdaňovací období let 2018 - 2021 nepodala daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob, resp. již od roku 2011, pokusy o kontakt se společností byly marné a ve Sbírce listin obchodním rejstříku nejsou založeny listiny zákonem stanovené. Z uvedeného lze dovodit, že společnost nevykonává žádnou činnost, a jsou tedy dány důvody pro postup podle § 93 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích. Soud z rejstříkového spisu vedeného k zrušované společnosti zjistil, že společnost nezakládá zákonem stanovené listiny do Sbírky listin a lze tedy usuzovat její nečinnost. Žádná účetní uzávěrka nebyla do Sbírky listin založena. Z těchto důvodů společnost vyzval usnesením ze dne 31. 1. 2023, č. j. 84 Cm 65/2023-5 k vyjádření a odstranění důvodů vedoucích k jejímu zrušení, ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení. Předmětné usnesení bylo účastníku č. 1 doručeno do vlastních rukou dne 24. 4. 2023, účastníku č. 2 doručeno do vlastních rukou dne 15. 2. 2023, lhůta k nápravě uplynula marně. Za stavu, kdy účastníci nereagovali na výzvu soudu, a náprava vytýkaného stavu nebyla do dnešního dne zjednána, dospěl soud k závěru, že zjištěné skutečnosti naplňují podmínky § 93 písm. b) zákona o obchodních korporacích pro zrušení společnosti a její likvidaci, neboť závěr o tom, že společnost není schopna vykonávat svoji činnost, pro nečinnost účastníků učinit lze, a to zejména s ohledem na stav Sbírky listin, v možnostech soudu pak není blíže ověřovat případné aktivity společnosti, které nevyplývají z veřejně dostupných údajů. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení, a návrhu vyhověl. V daném případě je statutární orgán společnosti nečinný a ve vztahu k soudu nekontaktní, neskýtá tedy záruku řádného provedení likvidace, proto soud jmenoval likvidátorem osobu vedenou v seznamu insolvenčních správců, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení, a to podle ustanovení § 191 odst. 4 občanského zákoníku.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost včasné odvolání (do jeho výroků I. - III.). V odvolání uvedla, že společnost měla být zrušena podle § 105a z. v. r., kdy dlouhodobě nevykonávala žádnou činnost a nemá žádný majetek. Vzhledem k nemajetnosti společnosti žádá odvolatelka o zrušení jmenování likvidátora soudem, stejným důvodem je i odvolání do výroku III. Z odvolání tedy plyne nesouhlas s usnesením soudu prvního stupně a potažmo tak požadavek jeho zrušení.4. Vrchní soud v Praze coby odvolací soud dospěl k závěru, že napadené usnesení soudu prvního stupně je částečně nepřezkoumatelné, důvody pro jeho vydání nekorespondují se zákonem a navíc by v daném případě situaci více odpovídal postup statusového soudu podle § 105 případně dle § 105a z. v. r.5. V prvé řadě je nutné konstatovat, že soud prvního stupně pochybil ohledně svého výroku I., od něhož se odvíjí opodstatněnost všech dalších výroků. Ve výroku uvedl, že: „Obchodní korporace , Jméno navrhovatele A, ., IČO: , IČO, , sídlem , adresa, , se její likvidace“. Nerozhodl tedy o zrušení předmětné obchodní společnosti, ale jen o jakési „její likvidaci“, což je navíc i nesrozumitelné. Přitom však likvidace ve smyslu § 187 a násl o. z. je možná jen u právnické osoby, jež byla předtím či nejpozději k okamžiku vstupu do likvidace zrušena. V daném případě ovšem soud prvního stupně o zrušení společnosti vůbec nerozhodl, společnost tak není, a to ani nepravomocně zrušena, pročež nemůže následovat, resp. ani být zahájena její likvidace, tím spíše pak být jmenován likvidátor. I jen tento důvod je sám o sobě natolik zásadní, že vede jedině ke zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně.6. Dle ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. (ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.) musí odůvodnění rozhodnutí obsahovat stručně a jasně, které skutečnosti má soud za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Uvedené ustanovení se uplatní i na posuzovaný případ.7. Soud prvního stupně v prvním odstavci odůvodnění usnesení v rámci rekapitulace důvodů podání návrhu navrhovatelem zmiňuje, že společnost nepodala daňová přiznání za období 2018 až 2021, resp. již od roku 2011, je nekontaktní a ve sbírce listin obchodního rejstříku nejsou založeny listiny zákonem stanovené. Je proto na místě postup dle § 93 písm. b) z. o. k. Zmíněný odstavec odůvodnění usnesení lze ovšem považovat jen za shrnutí důvodů zrušení společnosti tvrzených samotným navrhovatelem, včetně jím podřazeného skutkového stavu pod zákonné ustanovení § 93 písm. b) z. o. k. a jím učiněného právního závěru. Nikoliv však za zjištění a závěry soudu prvního stupně.8. V následujícím odstavci soud prvního stupně konstatoval, že „z rejstříkového spisu vedeného ke společnosti zjistil, že společnost nezakládá zákonem stanovené listiny a lze tedy usuzovat její nečinnost,…“ a z těchto důvodu vyzval společnost k vyjádření a odstranění důvodů vedoucích k jejímu zrušení. Na výzvu soudu ve lhůtě k tomu určené nikdo nereagoval. A následně po citaci ustanovení § 93 písm. b) z. o. k. na straně 2 usnesení (odstavec 5) pak soud jen uzavřel: „Na základě shora uvedeného, kdy náprava nebyla do dnešního dne sjednána, dospěl k závěru, že zjištěné skutečnosti naplňují podmínky zákona pro zrušení společnosti a její likvidaci,..“ Soud prvního stupně v první větě druhého odstavce jen poukazuje na nezaložení „zákonem stanovených listin“, aniž by však tyto listiny jakkoli specifikoval a konkretizoval. Z obecného nezaložení blíže neurčených listin nelze ničeho usuzovat….., tedy bylo třeba, aby soud prvního stupně uvedl konkrétní listiny resp. jejich typ (a časové období, ke kterému se vážou), s nimiž je dle jeho názoru spojena úvaha o nečinnosti společnosti. Není tedy jasné a zřejmé, zda „zákonem stanovenými listinami“ měl soud prvního stupně na mysli daňová přiznání (která zmínil v rámci shrnující části tvrzených důvodů pro zrušení společnosti navrhovatelem) a jež se však nezakládají do sbírky listin obchodního rejstříku, či zda měl na mysli jiné listiny - např. účetní závěrky, jež se naopak zakládají do sbírky listin obchodního rejstříku, resp. ohledně, nichž existuje u obchodní korporace zákonná povinnost k jejich založení do sbírky listin obchodního rejstříku. Popsaná nekonkrétnost ve specifikaci „zákonem stanovených listin“, jež „společnost nezakládá“, však způsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Dále šestého odstavce - uzavírajícího úvahy soudu, proč rozhodl o zrušení společnosti s likvidací nelze dovodit, jaké „zjištěné skutečnosti“ dle soudu „naplňují podmínky zákona pro zrušení společnosti“. Rozhodnutí soudu prvního stupně je proto částečně nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.9. Odvolací soud poukazuje i na to, že neschopnost obchodní korporace vykonávat svou činnost (ve smyslu § 93 písm. b/ z. o. k.) nelze zaměňovat s nečinností. Žádný právní předpis neukládá obchodní korporaci povinnost vyvíjet činnost, resp. vyvíjet ji aktivně po celou dobu její existence. Existuje celá řada jak externích, tak interních, jak ekonomických, tak i lidských, osobních, vztahových důvodů, proč obchodní korporace fakticky činnost nevykonává. V každém případě je však zapotřebí, aby ve vztahu k předmětu podnikání či činnosti nečinná obchodní společnost plnila všechny své zákonné povinnosti vůči třetím osobám a orgánům veřejné moci včetně soudu a úřadům státní správy, včetně finančního či živnostenského úřadu. Toliko jen s některým neplněním zákonem stanovených povinností zákon spojuje negativní účinek. Jedním z takových negativních následků může být i rozhodnutí soudu o zrušení obchodní korporace s likvidací. Důvodem pro zrušení obchodní korporace tedy není samo o sobě, že obchodní korporace fakticky nevykonává činnost předmětu podnikání nebo předmětu činnosti, tj. nemá