9 Cmo 296/2023-23 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. října 2021 č. j. 85 Cm 518/2021-5 rozhodl takto: „Obchodní korporace , Jméno navrhovatele, ., IČO , IČO, , sídlem , Adresa navrhovatele, , se zrušuje a nařizuje se její likvidace“ (výrok I.), „Soud jmenuje likvidátorem obchodní korporace , Jméno navrhovatele, ., IČO , IČO, , sídlem , Adresa navrhovatele, , společnost , Anonymizováno, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, “ (výrok II.)., „Obchodní korporace , Jméno navrhovatele, ., IČO , IČO, , sídlem , Adresa navrhovatele, , je povinna zaplatit českému státu - Městskému soudu v Praze soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 2 000 Kč, na číslo účtu 3703-2928021/0710, pod VS 8322051821, a to do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení“ (výrok III.) a „Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení“ (výrok IV.).2. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně následovně: „Dne 23.6.2021 byl podán návrh na zrušení shora označené obchodní korporace, odůvodněný tím, že obchodní korporace (dále též „společnost“) nevykonává svoji činnost, což je zřejmé mimo jiné z toho, že v letech 2016 až 2019 nepodala daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob, přičemž veškeré pokusy o kontakt se společností jsou marné, ve Sbírce listin nejsou založeny dokumenty zákonem stanovené. Z uvedeného důvodu navrhl postup dle ust. § 93 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích. Soud ze Sbírky listin obchodního rejstříku zjistil, že společnost nezakládá zákonem stanovené listiny do Sbírky listin a lze tedy usuzovat její nečinnost. Z těchto důvodů společnost vyzval usnesením ze dne 2.9.2021 č.j. 83 Cm 518/2021 – 4 k vyjádření a odstranění důvodů vedoucích k jejímu zrušení, ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení. Předmětné usnesení bylo obchodní společnosti doručeno dne 7.9.2021. Lhůta k nápravě uplynula marně. Podle ustanovení § 93 písm. b) zákona o obchodních korporacích, soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci také, jestliže není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel. Řízení o zrušení společnosti je řízením nesporným, okruh účastníků je vymezen v ustanovení § 6 odst.1 a 2 z.ř.s. Podle ustanovení § 6, odst.1 z.ř.s. v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, je účastníkem řízení (dále jen „účastník“) navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. Účastníkem řízení je také navrhovatel a ten, koho zákon za účastníka označuje (odst. 2 téhož). Účastníkem řízení o zrušení společnosti a nařízení její likvidace je tedy navrhovatel, zrušovaná společnost a od právní moci rozhodnutí o zrušení společnosti a nařízení její likvidace také likvidátor.“3. V rámci odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl dále toto: „Pokud se týká společníků společnosti, jejíž zrušení je navrhováno, soud i se znalostí rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 230/95 ze dne 12. 9.1995 dospěl k závěru, že společníky zrušované společnosti za účastníky řízení paušálně považovat nelze. K tomuto závěru dospěl soud na základě aktuální úpravy zákonem č.89/2012 Sb. a zákonem č. 90/2012 Sb., účinné od 1. 1. 2014, podle které se postavení akcionářů a společníků společnosti s ručením omezeným výrazně sbližují, neboť k obchodnímu podílu je možno vydat kmenový list, který je cenným papírem, menší míra podobnosti postavení je také s postavením členů družstva a dalších korporací podle občanského zákoníku, akcionáři ani členové těchto korporací nejsou považováni právní vědou ani judikaturou za účastníky řízení, byť mají majetkovou účast ve společnosti. Postavení společníka společnosti s ručením omezeným v řízení o zrušení společnosti jakožto účastníka řízení nemůže z pohledu soudu bez dalšího založit pouze fakt, že společník společnosti s ručením omezeným je, na rozdíl od akcionáře, soudu znám, zákon z pohledu rozsahu práv osob s majetkovou účastí na společnosti nerozlišuje mezi akcionářem a společníkem společnosti s ručením omezeným, případně osobou majetkově zainteresovanou na jiné formě obchodní korporace. Dle názoru soudu pak podle stávající právní úpravy právem společníka primárně není být pasivním společníkem společnosti, ale to, že po založení společnosti z titulu svého postavení společníka chod společnosti řídí a kontroluje tak, aby společnost plnila svůj zákonem vymezený účel. Samo zrušení společnosti ze zákonných důvodů za stavu, kdy společnost je i po výzvě soudu k odstranění dlouhodobě trvajícího závadného stavu, který by mohl způsobit, že společnost může být zrušena, nečinná, je tedy pouze důsledkem nezájmu společníků o chod společnosti, neboť společník má po celou dobu existence společnosti právo aktivně kontrolovat krom činnosti společnosti i činnost statutárního orgánu, a nápravu vytýkaného stavu případně iniciovat. Samo zrušení společnosti pak za stavu absolutní pasivity společníků, jak je tomu v projednávané věci, nemůže dle názoru soudu zasáhnout do majetkové sféry společníků a ohrozit tak jejich práva, neboť po zrušení společnosti je nařízena její likvidace nezávislým likvidátorem, nad rámec soud poukazuje na to, že osobou přímo odpovědnou za péči o majetek a chod společnosti je statutární orgán společnosti, proti němuž se společník může v mezích zákona domáhat případné reparace, pokud statutární orgán tyto svoje povinnosti nevykonával řádně. V neposlední řadě závěru o tom, že společník společnosti s ručením omezeným není automaticky účastníkem řízení v řízení o zrušení společnosti svědčí dle názoru soudu i to, že společník není ani účastníkem řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady (viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 247/2016). Za stavu, kdy účastník nereagoval na výzvu soudu, a náprava nebyla do dnešního dne zjednána, dospěl soud k závěru, že zjištěné skutečnosti naplňují podmínky zákona pro zrušení společnosti a její likvidaci, proto rozhodl jak uvedeno ve výroku I. usnesení. Podle ustanovení § 191 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, rozhoduje-li o zrušení právnické osoby soud, aniž byl jmenován likvidátor příslušným orgánem právnické osoby, jmenuje likvidátora soud. Dle odst. 3 téhož paragrafu nebyl-li podán jiný návrh či nelze-li návrhu vyhovět, může soud při postupu podle odstavce 1 nebo 2 likvidátorem jmenovat i bez jeho souhlasu člena statutárního orgánu. Takový likvidátor nemůže ze své funkce odstoupit. Může však navrhnout soudu, aby ho funkce zprostil, prokáže-li, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby funkci vykonával. V daném případě, soud jmenoval likvidátorem osobu vedenou v seznamu insolvenčních správců, jak je uvedeno ve výroku II. usnesení. Řízení o zrušení společnosti podléhá poplatkové povinnosti, která podle položky 4 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků, uvedeného v zákoně č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, činí 2 000 Kč. Vzhledem k tomu, že navrhovatel je dle ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení dle § 2 odst. 3 téhož zákona poplatek za řízení žalovaný (zde účastník řízení – obchodní společnost). Má-li poplatník za to, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, může u soudu podat návrh dle ustanovení § 138 o.s.ř., aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Výrok o náhradě nákladů vychází ze skutečnosti, že se jedná o nesporné návrhové řízení, jehož náklady nese každý účastník ze svého (§ 23 zákona č. 292/2013 Sb.).“4. Proti usnesení soudu prvního stupně podala účastnice řízení - předmětná rušená společnost s ručením omezeným, v zákonné lhůtě odvolání. Odvolatelka uvedla, že navrhovatel neuvedl ohledně zdaňovacího období 2017 všechny skutečnosti a nevyužil všech možností. Společnost vykonává ekonomickou činnost. Probíhá rekonstrukce účetnictví, aby mohla být podána přiznání k dani z příjmů právnických osob za roky 2015 - 2020 a založeny stanovené listiny do Sbírky listin. Její konec se předpokládá do listopadu 2021. Odvolatelka navrhla zrušení usnesení o zrušení společnosti.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, když napadené usnesení soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné. Nelze ovšem přehlížet ani to, že se soud prvního stupně snažil výzvou určenou společnosti dosáhnout založení relevantních listin do sbírky listin a potud se snažil řádně plnit svoji poučovací povinnost, a tyto listiny nebyly do dne rozhodování odvolacího soudu do sbírky listin založeny.6. Dle ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. (ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.) musí odůvodnění rozhodnutí obsahovat stručně a jasně, které skutečnosti má soud prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; …. Soud dbá o to, aby odů