9 Cmo 311/2023-848 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci jako soud prvního stupně výrokem I. jmenoval procesním opatrovníkem navrhovatelky pro řízení na obnovu řízení, včetně dovolacího řízení, , právnická osoba, , advokáta a výrokem II. navrhovatelku vyzval, aby ve lhůtě do 15 dnů od právní moci usnesení o ustanovení opatrovníka zaplatila soudní poplatek za podané dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 2022, č. j. 6 Cmo 316/2021-679, který činí podle položky 23 odst. 1 písm. d) sazebníku soudních poplatků částku 14 000 Kč.2. Soud prvního stupně vyšel ze skutečnosti, že v souvislosti s řízením před soudem prvního stupně sp. zn. 38 cm 141/2015 a v souvislosti s řízením vedeným Policií ČR vyšlo najevo usnesení Policie ČR, KŘP Libereckého kraje, Územního odboru Liberec, ze dne 10. 10. 2023, č. j. KRPL-108867-148/TČ-2020-180581, jímž bylo odloženo trestní stíhaní navrhovatelky pro spáchání přečinu křivého obvinění podle ustanovení § 345 odst. 1 tr. zákoníku. pro nepříčetnost navrhovatelky. Stalo se tak na základě znaleckého posudku č. , Anonymizováno, ze dne 24. 3. 2023 vyhotoveného znalcem , tituly před jménem, , jenž zjistil, že navrhovatelka trpí minimálně od roku 2014 trvalou psychickou poruchou s bludy, že tato porucha se nachází v akutní fázi, a že navrhovatelka v důsledku své duševní poruchy má vymizelé ovládací rozpoznávací schopnosti, kdy zejména nedokáže rozpoznat pravdu od nepravdy, že tak duševní porucha, kterou navrhovatelka trpí, značně ovlivňuje její vnímání reality.3. Na základě uvedeného znaleckého posudku č. , Anonymizováno, ze dne 24. 3. 2023 znalce , tituly před jménem, , jejž má soud prvního stupně k dispozici, dospěl soud prvního stupně k závěru, že navrhovatelka je stižena duševní poruchou, pro kterou se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení a v řízení jako jeho účastník samostatně jednat, že je tak podle soudu prvního stupně dán důvod ustanovit jí postupem dle ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. pro toto řízení o žalobě na obnovu řízení ze dne 10. 10. 2023 procesního opatrovníka, a to advokáta z důvodu možnosti zastoupení navrhovatelky i v dovolacím řízení.4. Soud prvního stupně proto postupoval dle ustanovení § 29 odst. 3 a odst. 4 věty druhé o. s. ř. a ustanovil navrhovatelce jako účastnici řízení procesního opatrovníka z řad advokátů. Zároveň soud opětovně vyzval navrhovatelku k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání, přičemž lhůtu pro jeho zaplacení stanovil tak, aby počala běžet právní mocí usnesení, kterým byl navrhovatelce ustanoven procesní opatrovník.5. Proti usnesení soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu podala navrhovatelka obsáhlé odvolání. Rozsáhle rozebírala otázku zastoupení účastníka řízení. Namítala podjatost jak , tituly před jménem, (soudce rozhodujícího ve věci před soudem prvního stupně), tak senátu Vrchního soudu v Praze, již mj. shledávala v tom, že Vrchní soud v Praze pokračuje „v nezákonných postupech soudu prvního stupně“, když zastupování účastníka advokátem „nebylo právoplatné od počátku“. Uvedla též, že „napadená usnesení jsou důkazem podjatosti soudce“. Brojila proti znemožnění dovolacího řízení pomocí „zneužívání finančních možností pro zaplacení poplatku za dovolání ve výši 14 tisíc korun“. Dále brojila proti odborným schopnostem lékaře , tituly před jménem, , který je podle jejího názoru „zaprodaný korupčnímu dojednávání s policejním orgánem“ a je „lhář a podvodník“. Dále brojila proti tomu, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že je navrhovatelka stižena duševní poruchou, k čemuž soud podle jejího názoru neměl žádný doklad a pokud ano, měl být založen do spisu. Z odvolání vyplynul požadavek, aby navrhovatelce nebyl opatrovník ustanovován.6. Ve vztahu ke vznesené námitce podjatosti soudců Vrchní soud v Praze vyšel Vrchní soud v Praze z § 14 odst. 4 o. s. ř., podle něhož důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle právního názoru Vrchního soudu v Praze za této situace námitka podjatosti odůvodněná pouze okolnostmi, jež jsou nezpůsobilé být důvodem pro vyloučení soudce (§ 14 odst. 4 o. s. ř.), což je posuzovaný případ námitky proti soudcům Vrchního soudu v Praze, nepředstavuje řádnou námitku podjatosti, a byla-li takto vznesena, lze jí hodnotit jako obstrukční postup, jenž s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. podle rozhodovací praxe nepožívá právní ochrany (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a Vrchní soud v Praze k ní proto nepřihlížel.7. K námitce podjatosti tvrzené své podjatosti se vyjádřil dne 11. 12. 2023 soudce Foldyna na č. l. 825 tak, že nemá žádný vztah k věci, účastníkům ani k jejich zástupcům a rovněž mu není známa jakákoliv skutečnost, která by mohla založit pochybnost o jeho nepodjatosti.8. Ve vztahu ke vznesené námitce podjatosti uvedeného soudce soudu prvního stupně Vrchní soud v Praze konstatuje, že rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu zjevně brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, je-li taková pochybnost (objektivně posuzováno) dána.9. Soudcův poměr k projednávané věci může vyplývat především z jeho přímého právního zájmu na projednávané věci. Tak by tomu bylo v případě, jestliže by soudce sám byl účastníkem řízení. Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení. Žádné takové rozhodné a právně relevantní okolnosti však z obsahu předloženého spisu nevyplývají a nevyplývají ani z vyjádření shora uvedeného soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci.10. Ve vztahu ke vznesené námitce podjatosti soudce soudu prvního stupně Vrchní soud v Praze nemohl nevycházet rovněž z § 14 odst. 4 o. s. ř., podle něhož důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech, jak na to v projednávaném případě poukazuje odvolatelka.11. Z těchto důvodů proto odvolací soud v rámci posuzování uvedeného odvolacího důvodu neshledal, že by Mgr. Vladimír Foldyna byl podjatý, resp. že by vůbec existoval jakýkoliv důvod pochybovat o jeho nepodjatosti z pohledu zákonem předpokládaných a přípustných námitek podjatosti.12. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací, než přistoupil k přezkumu napadeného usnesení, posuzoval odvolání navrhovatelky nejdříve z hlediska jeho přípustnosti, a dospěl k závěru, že odvolání proti výroku II. - tedy proti výzvě k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání, není přípustné.13. Je tomu tak proto, neboť § 201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje, přičemž podle § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvolání není přípustné proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení.14. Jak je zřejmé z § 9 odst. 1 zák.č. 549/1991 Sb. nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.15. Odvolací soud konstatuje, že citované ustanovení o. s. ř. sice výslovně neobsahuje výčet usnesení, jimiž se upravuje vedení řízení, nicméně z povahy věci vyplývá, že se jedná jen o procesní usnesení, jež v zájmu hospodárnosti vedení řízení vyžadují rychlého řešení, aniž by odepření možnosti opravného prostředku mohlo být na újmu práv účastníků řízení či třetích osob. Soud jimi není vázán, může je změnit, aniž by bylo potřebné podávat odvolání.16. Výzva k zaplacení soudního poplatku je podle právního názoru odvolacího soudu typickým usnesením, jímž se upravuje vedení řízení, proto proti takovému rozhodnutí není přípustné odvolání. Ostatně závěr odvolacího soudu je zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu a obecnou rozhodovací soudní praxí. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 17. 9. 2009 sp. zn. 21 Cdo 5428/2008 výslovně uvedl, že závěr odvolacího soudu, že proti usnesení, jímž byl žalobce podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vyzván k zaplacení soudního poplatku za žalobu (vzor č. 064 o. s. ř.), není odvolání přípustné [§ 218 písm. c) o. s. ř.], je v souladu s ustálenou judikaturou soudů, na níž nemá dovolací soud důvod cokoliv měnit.17. Odvolací soud z výše vyloženého důvodu odvo