9 Cmo 50/2024-422 — Vrchní soud v Praze

1. Navrhovatelka se svým návrhem ze dne 6. 12. 2021, jenž došel soudu prvního stupně dne 8. 12. 2021 návrh na jmenování hmotněprávního opatrovníka účastníku řízení pro rozpor mezi zájmy člena statutárního orgánu a zájmy právnické osoby.2. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně návrh na jmenování opatrovníka účastníku ad 1), který by byl oprávněn vykonávat činnosti specifikované ve výroku rozhodnutí, zamítl (výrok I.), uložil navrhovatelce zaplatit účastníkovi ad 1) náhradu nákladů řízení ve výši 92 651,73 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce účastníka ad 1) (výrok II.) a dále uložil navrhovatelce zaplatit účastníkovi ad 2) plnou náhradu nákladů řízení ve výši 13 319 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka včasné odvolání.4. Podáním ze dne 29. 5. 2024 požádala navrhovatelka odvolací soud o odročení jednání nařízeného na 11. 6. 2024. Důvodem žádosti dle navrhovatelky bylo uplynutí funkčního období předsedy SVJ dne 1. 7. 2024, jmenování nového člena statutárního orgánu, o němž již shromáždění rozhodlo. K návrhu doložila navrhovatelka zápis ze shromáždění vlastníků jednotek. Dle předložené listiny se zasedání shromáždění uskutečnilo dne 12. dubna 2024 a dle bodu 4 programu, dle něhož byl „Do funkce předsedy SVJ, s účinností k 2. 7. 2024 zvolena společnost , právnická osoba, …“5. Podání ze dne 13. 6. 2024 navrhla navrhovatelka přerušení řízení do doby, kdy uplyne lhůta pro podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení o volbě předsedy SVJ. K dotazu odvolacího soudu byla navrhovatelka dne 17. 7. 2024 vyzvána, zda s ohledem na své podání ze dne 13. 6. 2024 vezme své odvolání zpět.6. Podání ze dne 5. 9. 2024 vzala navrhovatelka svůj návrh výslovně zpět z důvodu, že shromáždění zvolilo dne 12. 4. 2024 nového předsedu SVJ a odpadl tak důvod pro ustanovení opatrovníka. Dle navrhovatelky z informací poskytnutých krajským soudem v Plzni vyplývá, že účastník 2 nepodal návrh na zahájení řízení „proti rozhodnutí shromáždění“ do 1. 8. 2024. „Navrhovatelka tak nezavinila, že muselo být řízení zastaveno.“ Navrhla, aby odvolací soud vydal následující usnesení: „Řízení o ustanovení opatrovníka se zastavuje.“ (výrok I.), „Žádný z účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení.“ (výrok II.).7. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud v důsledku zpětvzetí návrhu navrhovatelkou rozhodl o zrušení odvoláním napadeného usnesení soudu prvního stupně a řízení zastavil (§ 222a odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.).8. Odvolací soud byl dále povinen rozhodnout o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.9. Podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. „Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. „Jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalované (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).“10. Obecně (především ve sporném řízení - nikoliv však výlučně) platí, že náhradu nákladů řízení ovládá zásada úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), která je doplněna zásadou zavinění. Zásada zavinění se uplatní zejména v případě, kdy je řízení zastaveno (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Smyslem využití této zásady je sankční náhrada nákladů řízení, které by při jeho řádném průběhu nevznikly, uložená rozhodnutím soudu tomu, kdo jejich vznik zavinil. Pokud soud zastavuje řízení, zabývá se tedy v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Otázka zavinění se posuzuje z procesního hlediska. Zavinění typicky může spočívat v tom, že žalobce /navrhovatel/ podal žalobu /návrh/ ve věci, o níž bylo již pravomocně rozhodnuto nebo v níž už probíhá jiné řízení, či že podal žalobu /návrh/ proti někomu, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení. Z procesního hlediska zásadně zaviní zastavení řízení žalobce /navrhovatel/, který žalobu /návrh/ vezme zpět, lhostejno, zda žalobu /návrh/ podal důvodně či nikoliv. V procesním slova smyslu zaviní zastavení řízení a soud v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. přizná žalovanému /jinému účastníku/ řízení náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložil na uplatňování nebo bránění svého práva.11. Uvedené neplatí, jestliže ke zpětvzetí žaloby /návrhu/ dojde u důvodně podané žaloby /návrhu/ pro chování žalovaného /jiného účastníka/. Platí, že žalobce/navrhovatel/ nezavinil zastavení řízení z důvodu zpětvzetí, a tudíž není povinen nahradit náklady řízení žalovanému /jinému účastníkovi/ - a naopak žalovaný /jiný účastník/ je povinen nahradit náklady řízení žalobci /navrhovateli/. Ke zpětvzetí žaloby /návrhu/ pro chování žalovaného /jiného účastníka/ (tj. ke splnění druhé podmínky podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř.) zpravidla dojde tehdy, jestliže žalovaný /jiný účastník/ po podání žaloby /návrhu/ žalobci /jinému účastníkovi/ poskytl plnění, jež po něm žalobce /navrhovatel/ ve svém žalobním petitu /návrhu/ požadoval.12. Shrnuto, soud při postupu podle § 146 odst. 2 o. s. ř. primárně zkoumá míru procesního zavinění, kvůli němuž dojde k zastavení řízení a aplikuje podle „zavinění“ ve výše vyloženém smyslu první nebo druhou větu § 146 odst. 2 o. s. ř. Naopak, pokud „zavinění“ nelze jednoznačně stanovit, nelze na věc aplikovat § 146 odst. 2 o. s. ř., soud rozhoduje podle obecného ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř.13. V daném případě došlo ke zpětvzetí návrhu, a potažmo k zastavení řízení v důsledku přijetí rozhodnutí účastníkem ad 1) výše popsaného, tedy pro chování účastníka. Za této situace nelze učinit závěr, že by navrhovatelka „zavinila“ zastavení řízení (neuplatní se § 146 odst. 2 o. s. ř. a jeho první věta), a tudíž navrhovatelka není povinna hradit účastníkovi náhradu nákladů řízení. Naopak aby vzniklo navrhovatelce právo na náhradu nákladů řízení podle § 146 odst. 2 o. s. ř. a jeho věty druhé, muselo by ke zpětvzetí dojít nejen pro chování účastníka, ale současně by se muselo jednat i o důvodně podaný návrh. Tedy musely by být splněny obě výše vymezené podmínky. Zkoumání první podmínky, tedy zda byl návrh podán důvodně, je však v daném případě bezpředmětné, neboť odvolací soud by i při případném závěru o důvodnosti návrhu navrhovatelce stejně nemohl přiznat náhradu nákladů řízení, neboť ta náhradu nákladů řízení, jak vyplývá z jejího podání ze dne 5. 9. 2024, nepožaduje. Proto rozhodl odvolací soud tak, jak uvedeno ve výroku II.