12 Cmo 1/2025-133 — Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným usnesením Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl, že navrhovateli se osvobození od soudních poplatků nepřiznává.2. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně tím, že navrhovatel nijak nedoložil skutečnosti uvedené v Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků (dále jen „Prohlášení“), přestože byl soudem prvního stupně na tuto povinnost upozorněn. Soudní poplatek za odvolání je navíc pouze 2 000 Kč a o navrhovatelem tvrzené částce, jíž se vůči němu má v jiných řízeních domáhat účastník, není dosud pravomocně rozhodnuto, takže je irelevantní.3. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel včas odvolání, neuvedl žádné odvolací námitky.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal bez nařízeného odvolacího jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.] rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v § 212, věta první, o. s. ř., jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.6. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků přihlíží soud k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku, k sociálním poměrům a zdravotnímu stavu žadatele. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnostem si tyto prostředky opatřit. Rozhodnutí soudu musí vždy odpovídat požadavku, aby účastníku nebylo jen pro nepříznivou majetkovou situaci, pro kterou by nemohl zaplatit soudní poplatek, znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc od počátku soudního řízení.7. Podle ustálené judikatury zároveň platí, že důkazní břemeno o prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudních poplatků nese zásadně ten, kdo o osvobození od soudních poplatků žádá (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2015, sp. zn. 32 Cdo 3047/2014, dostupné na www.nsoud.cz). Je tedy na žadateli, aby věrohodně tvrdil, že jeho celkové poměry odůvodňují osvobození od soudních poplatků, a aby tato svá tvrzení doložil. A contrario se tedy zásadně nejedná o povinnost soudu. Ustálená judikatura dále vychází z teze, že vyjevení skutečného rozsahu příjmů a majetku je podmínkou pro přiznání osvobození od soudních poplatků (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 18. listopadu 2013, sp. zn. I. ÚS 3769/12, dostupné na www.usoud.cz).8. Z obsahu spisu se podává, že navrhovatel se návrhem podaným 14. 9. 2023 domáhá zrušení účastníka jakožto spolku. Soud prvního stupně usnesením ze dne 8. 4. 2024, č. j. 64 Cm 187/202392, jeho návrh zamítl. Navrhovatel podal proti tomuto usnesení včasné odvolání, soud prvního stupně jej poté vyzval k zaplacení soudního poplatku z odvolání ve výši 2 000 Kč podle položky 22 bod 1 písm. b) sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Navrhovatel následně požádal o osvobození od soudních poplatků s tím, že vyměřený poplatek přesahuje jeho majetkové možnosti. Dále tvrdil, že úhradou soudního poplatku by mu vznikla újma spočívající v nemožnosti přezkumu jiného soudního rozhodnutí v řízeních, kde po něm účastník vymáhá částku cca 2 mil. Kč. V Prohlášení navrhovatel uvedl, že žije sám, je advokátem, výše jeho příjmů za rok 2023 činí 314 825,60 Kč, nepobírá žádné dávky, nemá jiný příjem ani majetek větší hodnoty, jen šest let staré vozidlo. Pravidelné měsíční výdaje navrhovatel specifikoval jako 3 100 Kč na daň, 6 000 Kč na sociální pojištění, 1 000 Kč na zdravotní pojištění a 26 000 Kč na nájemné. Navrhovatel neoznačil žádné důkazy k prokázání svých tvrzení, k Prohlášení ničeho nedoložil. Rovněž se podává, že soud prvního stupně přípisem z 21. 6. 2024 navrhovatele upozornil na nutnost doložit tvrzené obsažená v Prohlášení.9. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně rozhodl správně, když navrhovateli osvobození od soudních poplatků nepřiznal.10. Odvolací soud má za to, že navrhovatel sice v základních parametrech popsal v Prohlášení své majetkové poměry, avšak žádný z jím uvedených údajů nedoložil. Neposkytl tedy dostatečné důkazy pro to, aby si soud mohl vytvořit jasný a ucelený obraz o jeho finanční a majetkové situaci, což je základním předpokladem pro posouzení, zda žadatel splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků či nikoliv.11. Rovněž nelze přehlédnout, že průměrný měsíční příjem navrhovatele odpovídající jím sdělené částce 314 825,60 Kč činí 26 235,50 Kč, naproti tomu součet jím tvrzených výdajů je 36 100 Kč, tj. tyto převyšují příjmy o cca 10 000 Kč měsíčně. V čemž navíc nejsou zohledněny náklady na základní potřeby (které navrhovatel zcela jistě musí mít) jako je strava, hygienické potřeby, ošacení a obuv. Měsíční výdaje navrhovatele tedy musí být ještě vyšší, než jaké tvrdil. Vzhledem k těmto skutečnostem nelze než uzavřít, že navrhovatel musí mít ještě jiné finanční zdroje, než jaké sdělil soudu prvního stupně v Prohlášení. O to spíš není možné považovat jeho majetkovou situaci za věrohodně popsanou a prokázanou.12. Odvolací soud pro úplnost dodává, že k navrhovatelem tvrzené pohledávce 2 000 000 Kč, kterou vůči němu má uplatňovat účastník v jiných řízeních, skutečně nelze přihlížet.13. Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.