12 Cmo 118/2025-40 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Plzni (dále jen „soud prvního stupně“) shora uvedeným usnesením zamítl návrh navrhovatele na přiznání osvobození od soudních poplatků.2. Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí tím, že jakožto předpoklad pro částečné, případně plné, osvobození účastníka od povinnosti platit soudní poplatky musí na straně účastníka existovat objektivní neschopnost splnit poplatkovou povinnost, musí být pro takový postup dány závažné důvody a zároveň se nesmí jednat o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Soud prvního stupně měl také za to, že žadatel je povinen sdělit a doložit soudu údaje nutné pro posouzení důvodnosti žádosti o osvobození od poplatkové povinnosti. Soud prvního stupně v tomto ohledu poukázal na informace navrhovatele spočívající ve sdělení, že důvodem žádosti je absolutní nemajetnost účastníka, který více jak 20 let nevyvíjel žádnou činnost. Soud prvního stupně byl na základě navrhovatelem poskytnutých informací toho názoru, že účastník byl rozhodnutím ze dne 29. 2. 2024 zrušen, bylo rozhodnuto o jeho likvidaci a likvidátorem byl jmenován navrhovatel. Soud prvního stupně měl v návaznosti na uvedené skutečnosti za to, že je věcí účastníka, aby podal návrh na zápis příslušných změn do obchodního rejstříku rejstříkovému soudu, včetně zápisu jmenovaného likvidátora. Navrhovatel se však domáhá zrušení účastníka zásahem soudu, což vzhledem k popsaným skutečnostem není možné, tj. jedná se o zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Již jen z tohoto důvodu nelze navrhovateli přiznat osvobození od soudních poplatků.3. Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel včasné odvolání s odůvodněním, že žádá odvolací soud o opětovné zvážení důvodů pro osvobození od soudních poplatků. Poukázal na to, že účastník nevykazoval 20 let žádnou činnost, proto nemá žádné finanční prostředky, z nichž by mohl hradit soudní poplatky.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal bez nařízeného odvolacího jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.] rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v § 212, věta první, o. s. ř., jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že navrhovatel se návrhem podaným soudu prvního stupně dne 7. 3. 2024 domáhal likvidace společnosti , právnická osoba, . Usnesením ze dne 9. 7. 2024, č. j. 69 Cm 38/2024-11, vyzval soud prvního stupně navrhovatele k zaplacení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč. Podáním doručeným dne 24. 7. 2024 navrhovatel požádal o osvobození od soudních poplatků, jako důvod uvedl, že společnost neprováděla po celou dobu své činnosti žádnou výdělečnou činnost, tudíž nemá žádné finanční prostředky, společnost navíc již nefunguje 20 let a nemá zdroje, z nichž by zaplatila soudní poplatek. K výzvě soudu prvního stupně ze dne 6. 9. 2024 byl podáním doručeným dne 2. 10. 2024 návrh doplněn s tím, že na základě společného jednání správní a dozorčí rady konaného dne 29. 2. 2024 bylo rozhodnuto o ukončení činnosti , právnická osoba, a o její likvidaci. Navrhovatel k uvedené skutečnosti založil Zápis ze společného jednání správní a dozorčí rady účastníka ze dne 29. 2. 2024, jenž obsahuje rozhodnutí o ukončení činnosti společnosti z důvodu dosažení jejich cílů, o její likvidaci a o ustanovení , tituly před jménem, , jméno FO, likvidátorem společnosti. Z připojeného rejstříkového spisu účastníka se dále podává, že do současnosti nebyl příslušnému rejstříkovému soudu podán návrh na zápis shora uvedených skutečností do obchodního rejstříku.6. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.7. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků přihlíží soud k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování a k povaze uplatněného nároku. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnostem si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). Rozhodnutí soudu musí vždy odpovídat požadavku, aby účastníku nebylo jen pro nepříznivou majetkovou situaci, pro kterou by nemohl zaplatit soudní poplatek, znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc od počátku soudního řízení. Žadatel je povinen své poměry prokázat (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2015, sp. zn. 32 Cdo 3047/2014, dostupné na www.nsoud.cz), přičemž vyjevení skutečného rozsahu příjmů a majetku je podmínkou pro přiznání osvobození od soudních poplatků (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 18. listopadu 2013, sp. zn. I. ÚS 3769/12, dostupné na www.usoud.cz). Zároveň musí být vždy splněna další z podmínek, a to absence svévole a zřejmě bezúspěšného uplatňování či bránění práva.8. Podle názoru odvolacího soudu, za respektování uvedených hledisek a zjištění, která z obsahu spisu vyplývají, je skutečně namístě navrhovateli osvobození od soudních poplatků nepřiznat.9. Není pochyb o tom, čeho se navrhovatel domáhá – zrušení účastníka a jeho likvidace. Sama společnost však již 29. 2. 2024 o svém zrušení, likvidaci a jmenování likvidátora rozhodla, pročež je současný návrh zcela irelevantní, tedy bezúčelný a zjevně bezúspěšný. Zároveň je třeba konstatovat, že v tomto řízení je to navrhovatel, jehož stíhá poplatková povinnost, nikoliv společnost, a proto veškeré informace, na jejichž základě by snad mělo být založeno rozhodnutí o osvobození, se musí týkat osoby navrhovatele, nikoliv účastníka. Ale jak již bylo řečeno, stěžejní je bezúspěšnost podaného návrhu, a již jen z tohoto důvodu by i při perfektním vylíčení osobních, majetkových a výdělkových poměrů navrhovatele nebylo možné tomuto osvobození od soudních poplatků ani zčásti přiznat. Podmínky stanovené ve shora citovaném § 138 odst. 1 o. s. ř. totiž musí být splněny kumulativně.10. Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.