12 Cmo 125/2025-77 — Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným usnesením soud prvého stupně zastavil řízení o odvolání žalovaného č. 2 proti rozsudku téhož soudu ze dne 15. 8. 2024, č. j. 53 Cm 24/2024-35 (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že žalobkyně a žalovaný č. 2 nemají vůči sobě právo na jejich náhradu (výrok II.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že výše uvedeným rozsudkem byl ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz vydaný týmž soudem dne 15. 5. 2024, č. j. 53 Cm 24/2024-20 (výrokem I.) a bylo rozhodnuto o nákladech námitkového řízení (výrokem II.). Žalovaný č. 2 napadl tento rozsudek včasným odvoláním. Soud v tomto řízení již jednou žalovanému č. 2 nepřiznal osvobození od soudních poplatků usnesením ze dne 24. 10. 2024, č. j. 53 Cm 24/2024-45, proti němuž podal žalovaný č. 2 včasné neodůvodněné odvolání, které bylo odmítnuto usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 2025, č. j. 12 Cmo 15/2025-58. Následně soud žalovaného č. 2 vyzval usnesením ze dne 19. 2. 2025, č. j. 53 Cm 24/2024-63 k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 79 466 Kč do 15 dnů od doručení usnesení (doručeno dne 27. 2. 2025). Lhůta skončila žalovanému č. 2 dnem 14. 3. 2025, žalovaný znovu požádal o osvobození od soudních poplatků dne 21. 3. 2025. Žalovaný č. 2 soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatil a žádost o osvobození podal až po marném uplynutí lhůty, nelze k ní tedy přihlížet (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2017, č. j. 3 As 321/2017-19). Soud proto dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích (dále jen „ZoSP“), po marném uplynutí lhůty odvolací řízení zastavil. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud prvního stupně rozhodl dle ust. § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když zastavení odvolacího řízení zavinil svým chováním žalovaný č. 2, avšak žalobkyni v tomto řízení žádné náklady nevznikly.2. Žalovaný podal proti usnesení včasné blanketní odvolání, které po výzvě soudu doplnil tak, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o.s.ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný č. 2 podal včasné odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2024, č. j. 53 Cm 24/2024-35, v němž požádal rovněž o osvobození od soudního poplatku. Soud prvního stupně žalovanému č. 2 osvobození nepřiznal usnesením ze dne 24. 10. 2024, č. j. 53 Cm 24/2024-45. Odvolání žalovaného č. 2 proti tomuto usnesení bylo odmítnuto usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 2025, č. j. 12 Cmo 15/2025-58. Soud prvního stupně následně usnesením ze dne 19. 2. 2025, č. j. 53 Cm 24/2024-63 vyzval žalovaného č. 2 k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 79 466 Kč do 15 dnů od doručení usnesení, za současného poučení o následku jeho nezaplacení. Usnesení bylo žalovanému č. 2 doručeno do datové schránky dne 27. 2. 2025. Dne 21. 3. 2025 podal žalovaný č. 2 druhou neodůvodněnou žádost o osvobození od soudního poplatku za odvolání.5. Podle ust. § 9 odst. 1 ZoSP nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.6. Podle ust. § 9 odst. 4 ZoSP pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví, a) začal-li již jednat o věci samé, b) vznikla-li povinnost zaplatit poplatek poplatníku, kterému soud v řízení ustanovil opatrovníka jako účastníku, jehož pobyt není znám nebo jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, c) je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odstavců 1 a 2 sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit, d) došlo-li k rozšíření návrhu na zahájení řízení v téže věci nebo rozšířil-li poplatník odvolání nebo dovolání poté, co soud začal jednat o věci samé.7. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaný č. 2, který nezaplatil soudní poplatek za odvolání ve lhůtě jeho splatnosti, tedy při podání odvolání dle § 7 odst. 1, § 4 odst. 1 písm. b) ZoSP, byl soudem prvního stupně řádně vyzván k jeho zaplacení v dodatečné patnáctidenní lhůtě a poučen o následcích nesplnění své zákonné poplatkové povinnosti. Výzva byla žalovanému doručena do datové schránky dne 27. 2. 2025; lhůta k zaplacení poplatku tedy začala běžet dne 28. 2. 2025 a skončila dne 14. 3. 2025. V průběhu této lhůty žalovaný č. 2 ani nezaplatil soudní poplatek, ani nedoložil, že se tak stalo bez jeho viny a nesdělil soudu žádné okolnosti osvědčující nebezpečí z prodlení ve smyslu ust. § 9 odst. 4 písm. c) ZoSP. Rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení podle ust. § 9 odst. 1 ZoSP je proto správné.8. Ohledně druhé žádosti žalovaného č. 2 o osvobození od soudních poplatků odkazuje odvolací soud na judikaturu Nejvyššího soudu, která je ustálena v závěru, že žádost o osvobození od soudního poplatku s účinky zabraňujícími zastavení řízení pro nezaplacení poplatku dle § 9 odst. 1 ZoSP lze podat nejpozději v poslední den lhůty určené soudem pro jeho zaplacení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019). To v poměrech posuzované věci znamená, že novou žádost o osvobození od soudního poplatku mohl žalovaný č. 2 podat nejpozději v pátek 14. 3. 2025. Protože tato žádost byla soudu doručena až dne 21. 3. 2025, postupoval soud prvního stupně správně, když k ní pro její opožděnost nepřihlížel.9. Soud prvního stupně správně rozhodl podle ust. § 146 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. též o náhradě nákladů odvolacího řízení, když zastavení odvolacího řízení zavinil žalovaný č. 2, žalobkyni však v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly. Napadené usnesení soudu prvního stupně tak bylo v obou výrocích podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrzeno.10. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na to, že žalobkyni, která měla ve věci úspěch, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.