12 Cmo 199/2024-71 — Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným usnesením soud prvého stupně nepřiznal žalované 1) osvobození od soudních poplatků. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaná 1) podala včasné odvolání proti rozsudku ze dne 30. 4. 2024, č. j. 13 Cm 183/2023-47 a podáním ze dne 26. 7. 2024 požádala o osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně s poukazem na podmínky poplatkové moderace vymezené ustanovením § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) předně uzavřel, že ze strany žalované nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Začal proto činit kroky ke zjištění aktuálních poměrů žalované 1) a usnesením ze dne 1. 8. 2024, č. j. 183/2023-59 ji vyzval k uvedení skutečností a předložení listin k prokázání jejích majetkových poměrů ve lhůtě 20 dnů od doručení usnesení. Usnesení bylo zástupci žalované 1) doručeno dne 2. 8. 2024. Podáním ze dne 21. 8. 2024 žalovaná 1) požádala soud o prodloužení stanovené lhůty o 15 dní, čemuž soud fakticky vyhověl, když posečkal s vydáním rozhodnutí do 12. 9. 2024. Žalovaná 1) přesto k prokázání svých majetkových poměrů ničeho nedoložila a tedy neprokázala splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků. Soud uzavřel, že z pouhé ničím neodůvodněné žádosti nelze ničeho usuzovat o aktuálních poměrech žalované 1). Její žádosti proto nevyhověl.2. Proti shora uvedenému usnesení podala žalovaná 1) včasné odvolání a navrhla jeho zrušení a vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že usnesení považuje za nesprávné a nezákonné, nepřiznáním osvobození jí byla nedůvodně odepřena soudní ochrana garantovaná čl. 36 odst. 1 Listiny, když s ohledem na své finanční možnosti není schopna soudní poplatek ve stanovené lhůtě uhradit, což pro ni může mít negativní následky v podobě zastavení odvolacího řízení a nemožnosti projednat námitky proti rozsudku v meritu věci.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o.s.ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.5. Ze shora uvedeného je zřejmé, že povinnost věrohodným způsobem prokázat, že jeho poměry odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků, leží na poplatníkovi (k tomu srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2017, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013 či ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Rovněž Ústavní soud opakovaně akcentoval povinnost žadatele poskytnout soudu úplný a přesný obraz o svých poměrech (srov. např. usnesení ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16). Tuto podmínku žalovaná 1) v posuzované věci nesplnila, neboť přes výzvu soudu prvního stupně ze dne 1. 8. 2024, č. j. 13 Cm 183/2023-59, která jí byla doručena dne 2. 8. 2024, ke dni vydání napadeného usnesení o svých poměrech nic konkrétního neuvedla a předpoklady poplatkové moderace ničím nedoložila. Tuto svou povinnost nesplnila ani dodatečně v odvolacím řízení. Závěr soudu prvního stupně, že za této situace nelze žalované 1) osvobození od soudních poplatků přiznat, je proto správný.6. K argumentaci týkající se porušení práva na soudní ochranu odvolací soud připomíná, že ustanovení čl. 36 zák. č. 23/1991 Sb., jímž se uvozuje Listina základních práv a svobod, přiznává každému právo domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu; současně však výslovně uvádí i to, že se tak musí dít „stanoveným postupem“. To v poměrech posuzované věci znamená buďto včasné zaplacení zákonem stanoveného soudního poplatku za odvolání, nebo podání přesvědčivého důkazu o tom, že tuto svou povinnost žalovaná 1) objektivně není schopna splnit. To se však v posuzované věci nestalo, v důsledku čehož žalované 1) nezbývá, než nést následky s tím spojené.7. Z uvedených důvodů bylo napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrzeno.8. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (§ 151 o. s. ř.).