12 Cmo 42/2025-73 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvého stupně uložil žalovaným 1) a 2) povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 140 000 Kč s úrokem 6 % ročně od 22. 6. 2024 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 466,67 Kč (výrok I.), a dále zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 7 624 Kč (výrok II.), vše do tří dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně předložila originál směnky vystavené žalovaným 1) dne 26. 7. 2019 na částku 140 000 Kč na řad , adresa, , avalovanou žalovanými 1) a 2). Směnka byla splatná dne 21. 6. 2024 a byla indosována na řad žalobkyně. Soud směnku posoudil jako platnou vlastní směnku obsahující náležitosti uvedené v § 75 z. s. š. Protože žalobkyně prokázala, že má za žalovanými splatnou směnečnou pohledávku, bylo žalobě vyhověno. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů ve výši 7 624 Kč zahrnující soudní poplatek ve výši 7 024 Kč a dvě paušální náhrady po 300 Kč. Soud neuznal vyúčtované náklady zástupce žalobkyně za účelně vynaložené s odůvodněním, že žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. Převzetí právního zastoupení bylo soudu oznámeno dne 14. 11. 2024, tedy poté, co bylo nařízeno vyhlášení rozsudku dne 12. 11. 2024. Soud proto náklady právního zastoupení žalobkyni nepřiznal.2. Žalobkyně podala včasné odvolání proti výroku II. shora uvedeného rozsudku, v němž navrhla tento výrok změnit a zavázat žalované k náhradě nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady dle žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 7 024 Kč, nákladů nezastoupeného účastníka a nákladů právního zastoupení. Za úkony nezastoupeného účastníka náleží žalobkyni částka 600 Kč bez DPH, v mezidobí se však stala zastoupenou, proto i za tyto úkony musí být přiznána náhrada DPH, tedy celkem 726 Kč. Dále byly v této věci poskytnuty dva úkony právní služby, a to převzetí zastoupení a účast na vyhlášení rozhodnutí. Za tyto úkony náleží žalobkyni částka 10 050 Kč bez DPH (za druhý z těchto úkonů náleží odměna v poloviční výši). Dále žalobkyni náleží náhrada za 21 % DPH odpovídající částce 2 236,50 Kč. Celkem tak náklady žalobkyně dosud činí 20 638,50 Kč.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený výrok o náhradě nákladů řízení podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.4. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se domáhala po žalovaných zaplacení směnečného peníze ve výši 140 000 Kč s příslušenstvím a odměnou ze směnky vystavené žalovanou 1) na řad , adresa, , který převedl směnku rubopisem na žalobkyni. Žalovaný 2) směnku podepsal v postavení směnečného rukojmí. K žalobě byly připojeny výzvy k plnění adresované žalovaným 1) a 2). Soud žalobě vyhověl směnečným platebním rozkazem ze dne 30. 7. 2024, č. j. 49 Cm 56/2024-12, který byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit žalovaným do vlastních rukou. Usnesením ze dne 30. 9. 2024, č. j. 49 Cm 56/2024-29 soud vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, a žalovaným uložil, aby se vyjádřili k žalobě. Žalobkyně ve svém podání ze dne 1. 10. 2024 vyjádřila souhlas s vyřízením věci bez jednání, žalovaní se nevyjádřili. Podáním ze dne 14. 11. 2024 oznámil advokát , tituly před jménem, převzetí právního zastoupení žalobkyně a přiložil generální plnou moc udělenou mu žalobkyní dne 30. 10. 2024 a osvědčení o registraci plátce DPH. Rozsudek byl vyhlášen dne 29. 11. 2024, účastníci nebyli předvoláni. K vyhlášení rozsudku se dostavil zástupce žalobkyně, který ve svém podání z téhož dne doručil soudu vyúčtování nákladů řízení.5. Podle § 137 odst. 1 o. s. ř. jsou náklady řízení zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty, odměna za zastupování a odměna pro mediátora podle zákona o mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem podle § 100 odst. 2.6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.7. Podle § 151 odst. 3 o. s. ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Tímto zvláštním právním předpisem je vyhláška č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, podle níž má nezastoupený účastník nárok na paušální náhradu ve výši 300 Kč za každý tam uvedený úkon (§ 1 odst. 3, § 2 odst. 3 cit. vyhlášky).8. V posuzované věci měla žalobkyně plný úspěch, podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. má proto právo na náhradu nákladů vynaložených v řízení před soudem prvního stupně. Tyto náklady zahrnují částku 7 024 Kč za zaplacený soudní poplatek podle ust. § 137 odst. 1 o. s. ř. a náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka za dva úkony (návrh ve věci samé a výzvu k plnění) po 300 Kč podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., celkem tedy částku 7 624 Kč.9. Jak vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšný účastník má právo na náhradu pouze těch nákladů řízení, které musel na uplatnění či obranu svého práva v řízení před soudem nezbytně vynaložit. Nelze tedy nahradit jakékoli náklady, které tomuto účastníkovi řízení vznikly, ale pouze ty z nich, které byly vynaloženy účelně. Zcela v souladu s tímto pravidlem proto soud prvního stupně posuzoval, zda lze náklady spojené se zastoupením žalobkyně podřadit pod toto zákonné hledisko.10. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobkyně v průběhu řízení jednala samostatně jako nezastoupený účastník, a to včetně svého podání ze dne 1. 10. 2024, jímž souhlasila s vyřízením věci bez nařízení jednání. Až následně dne 14. 11. 2024 oznámil , tituly před jménem, převzetí právního zastoupení žalobkyně. Účastníci nebyli předvoláni k vyhlášení rozsudku, které proběhlo dne 29. 11. 2024 a k němuž se dostavil zástupce žalobkyně. Žalobkyní vynaložené náklady na právní zastoupení tak nebyly potřebné k účelnému uplatňování práva ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť vznikly až v době, kdy žalobkyně již nemusela činit v řízení před soudem prvního stupně žádné další úkony, souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a byla si vědoma toho, že při jednání, k němuž se dostavil její právní zástupce, dojde pouze k veřejnému vyhlášení rozsudku. Odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě se nejednalo o náklady účelně vynaložené a jejich náhrada proto žalobkyni podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. nenáleží.11. Žalobkyni nelze přiznat ani požadovanou náhradu za daň z přidané hodnoty, a to ani z již přiznané paušální náhrady hotových výdajů. Odvolací soud podotýká, že účastník při provedení těchto úkonů nebyl zastoupen, přičemž dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. patří náhrada za daň z přidané hodnoty k nákladům řízení, jen je-li účastník zastoupen advokátem. O náhradě nákladů žalobkyně jako nezastoupeného účastníka bylo rozhodnuto dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., která právo na náhradu této daně nepřiznává.12. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II., kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.13. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalovaným, kteří byli v řízení úspěšní, žádné náklady nevznikly.