12 Cmo 58/2025-93 — Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným usnesením Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl, že usnesení přijatá na schůzi valné hromady organizační složky Odborného sportovního úseku , právnická osoba, (dále jen „složka účastníka“) konané dne 23. 4. 2024 spolku , Jméno advokátky B, ., IČO: , IČO, (dále jen „rozhodnutí účastníka“), jsou neplatná (výrok I.), a že , Jméno advokátky B, ., IČO: , IČO, , je povinen zaplatit navrhovateli náhradu nákladů řízení 2 300 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.).2. Soud prvního stupně vyšel z návrhu došlého mu dne 23. 7. 2024, jímž navrhovatel požadoval vyslovení neplatnosti rozhodnutí účastníka. Argumentoval tím, že je členem účastníka, přičemž složka účastníka vydává a řídí se vlastními statuty a organizačními řády, byť nemá právní osobnost. Navrhovatel se domáhal návrhem podaným 20. 5. 2024 neplatnosti rozhodnutí účastníka také u jeho odvolací komise podle čl. 17 odst. 6 stanov účastníka, bylo mu sděleno, že řízení bylo zahájeno dne 28. 5. 2024, avšak žádné rozhodnutí neobdržel. V důsledku toho, že odvolací komise nerozhodla ve lhůtě tří měsíců, pozbyla podle názoru navrhovatele k vydání takového rozhodnutí pravomoc, takže navrhovatel vyčerpal veškeré opravné prostředky v rámci účastníka. Důvod neplatnosti rozhodnutí účastníka spatřoval navrhovatel v tom, že mu nebyla doručena pozvánka na valnou hromadu, její součástí nebyly přílohy a pozvánka nebyla zveřejněna na webových stránkách účastníka, ačkoliv to jeho statut vyžaduje. Pozvánku včetně podkladů získal navrhovatel vlastním přičiněním pouze několik dnů před konáním valné hromady. Za další důvody neplatnosti navrhovatel označil následující skutečnosti: delegátu nebyly poskytnuty vyžádané dokumenty a nebylo mu poskytnuto vysvětlení k dotazům, nebylo ověřeno zmocnění delegátů k účasti na valné hromadě (byť je to statutem složky účastníka vyžadováno), došlo k přijetí usnesení, o kterém nebylo dle zápisu z valné hromady hlasováno, a nebyly schváleny zprávy o činnosti, pouze byly vzaty na vědomí. Navrhovatel specifikoval zájem hodný právní ochrany na vyslovení neplatnosti rozhodnutí účastníka tak, že vícero členů spolku se nemohlo dozvědět o konání valné hromady a nebyl jim tak poskytnut dostatečný časový prostor k přípravě na ni.3. Soud prvního stupně se taktéž zabýval obranou účastníka, který s požadavkem navrhovatele nesouhlasil. Namítal, že navrhovatel podal návrh v době před vydáním rozhodnutí odvolací komise, nesplnil tak podmínky pro možnost obrátit se na soud podle § 258 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Co se týče doručování, tak pozvánky na valnou hromadu se doručují pouze delegátům, nikoliv členům, jedná se o běžnou praxi.4. Soud prvního stupně měl za prokázané, že navrhovatel je členem účastníka, konkrétně jeho složky. Rovněž bylo prokázáno, že pozvánka na valnou hromadu byla rozeslána pouze delegátům, nebyla zveřejněna na internetových stránkách. Rovněž bylo prokázáno, že navrhovatel podal návrh na přezkum platnosti napadených rozhodnutí odvolací komisi účastníka, a to dne 20. 5. 2024, do doby vydání usnesení soudu prvního stupně nebylo tímto orgánem o návrhu navrhovatele rozhodnuto.5. Soud prvního stupně posoudil věc po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), pravidla a postup při dovolání se neplatnosti usnesení hodnotil soud prvního stupně konkrétně podle § 258 a § 259 o. z., postup při svolání členské schůze podle § 249 o. z. Soud prvního stupně dále posuzoval charakter odvolací komise účastníka podle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „z. r. ř.“), lhůtu pro vydání jejího rozhodnutí konkrétně podle § 40h z. r. ř. Soud prvního stupně dále postupoval podle stanov účastníka a statutu složky účastníka.6. Soud prvního stupně uzavřel, že navrhovatel je aktivně věcně legitimován k podání návrhu, podal jej včas. Soud prvního stupně měl dále za to, že navrhovatel podal návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku, tj. rozhodnutí, které lze přezkoumat v soudním řízení, neboť organizační složka Odborného sportovního úseku , právnická osoba, sice nemá právní osobnost, ale podle stanov účastníka je jejím orgánem. Navrhovatel splnil podle názoru soudu prvního stupně rovněž podmínku vyčerpání prostředků nápravy uvnitř účastníka. Navrhovatel totiž podal návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí účastníka k jím zřízené odvolací komisi, kterou soud prvního stupně považoval za komisi rozhodčí, která v důsledku marného uplynutí lhůty tří měsíců pro rozhodnutí o návrhu navrhovatele ztratila ke dni 20. 8. 2024 v posuzované věci pravomoc. Není tedy dána překážka pro vydání soudního rozhodnutí. Soud prvního stupně dále uzavřel, že rozesílání pozvánky přímo a pouze delegátům nemá oporu ve statutu složky účastníka, v souladu s ním mají být pozvánky zaslány rovněž registrovaným oddílům, klubům a územním celkům. Soud prvního stupně dále konstatoval, že konkrétní způsob volby delegátů na valnou hromadu složky účastníka není stanovami účastníka ani statutem složky účastníka upraven. Není tedy postaveno na jisto, komu má Rada složky účastníka pozvánku zaslat. Delegát navíc zastupuje více členů, na valné hromadě prosazuje jejich zájmy, v důsledku postupu účastníka však není členům umožněno seznámit se s programem valné hromady a jejími podklady, nemohou tak vůči delegátovi vyjádřit svůj názor, jak má na valné hromadě postupovat při prosazování jejich zájmů. Soud prvního stupně měl rovněž za to, že nebyla splněna ani podmínka zveřejnění pozvánky na internetových stránkách. Již jen z vadného procesu svolání valné hromady soud prvního stupně vyvodil, že navrhovateli byla upřena jeho členská práva, přičemž valná hromada se za popsaných okolností konala v rozporu se statutem složky účastníka, proto návrhu vyhověl.7. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), a jejich náhradu přiznal plně úspěšnému navrhovateli. Za jeho účelně vynaložené náklady považoval soud prvního stupně zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a paušální náhradu nákladů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za jeden úkon (sepis návrhu ve věci), tedy celkem 2 300 Kč.8. Proti tomuto usnesení podal včas odvolání účastník. Namítal, že ve věci nebyly splněny hmotněprávní podmínky pro podání nyní posuzovaného návrhu, neboť navrhovatel sice podal návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí složky účastníka k odvolací komisi účastníka, avšak nevyčkal na její rozhodnutí. Tato komise podle názoru účastníka rozhodně není rozhodčí komisí ve smyslu § 40e a násl. z. r. ř, když touto námitkou se soud prvního stupně vůbec nezabýval. Řízení před odvolací komisí nesplňuje obecné náležitosti řízení před rozhodčí komisí spolku, jejím úkolem je zajistit moderaci apod. mezi jednotlivými složkami a členy účastníka. Podle názoru účastníka navíc nebylo porušeno žádné právo navrhovatele hodné právní ochrany. O jednání valné hromady a jeho programu věděl (i když pozvánka nebyla zveřejněna na internetových stránkách, což zjevně není informovanosti na újmu), přesto se valné hromady ani z vlastní vůle „jako pozorovatel“ nezúčastnil. Neplatnosti rozhodnutí účastníka se navíc dovolává pouze jediný člen, předmětné řízení tak vyvolává nejistotu uvnitř spolku. Co se týče svolání valné hromady, měl účastník za to, že není důvod, proč by mělo doručení pozvánky delegátu vylučovat doručení příslušnému oddílu. Zveřejňování pozvánek na valnou hromadu na internetových stránkách pak není běžnou praxí u účastníka. Na svých webových stránkách však účastník naopak zveřejňuje veškerá usnesení vrcholných orgánů, a řádně tak o nich členy informuje. Během valné hromady také žádný z delegátů nenamítal pozdní doručení podkladů pro její konání. Účastník také poukázal na to, že soud prvního stupně vycházel ze znění statutu, které v době svolání valné hromady nebylo účinné. „Správné“ znění statutu obsahuje povinnost svolatele valné hromady zaslat pozvánku pouze snowboardovým oddílům. Účastník rovněž zdůraznil, že se navrhovatel stal členem účastníka až 12 dnů před konáním valné hromady, nemohla tedy být splněna povinnost včas jej informovat o konání valné hromady. Účastník ve výsledku uvedl, že soud prvního stupně svým rozhodnutím nepřípustně zasáhl do autonomie spolku a navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a návrh zamítl. Při jednání odvolacího soudu účastník tvrdil, že odvolací komise v mezidobí již o návrhu navrhovatele rozhodla, za těchto okolností již vůbec není dána možnost vydat rozhodnutí soudu v nyní projednávané věci.9. Navrhovatel se vyjádřil k odvolání tak, že není důvodné. Navrhovatel měl opětovně za to, že nebylo na místě vyčkávat rozhodnutí odvolací komise, neboť nevydáním rozhodnutí do tří měsíců od podání návrhu ztratila pravomoc ve věci rozhodnout. Odvolací komise je pak v návaznosti na její definici a náplň její rozhodovací činnost