12 Cmo 60/2025-310 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Plzni (dále jen „soud prvního stupně“) výše označeným usnesením zastavil odvolací řízení (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaný nesplnil poplatkovou povinnost za podané odvolání (soudní poplatek byl připsán na účet České republiky až po uplynutí lhůty k jeho zaplacení), a proto soud prvního stupně podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) řízení zastavil.2. Proti tomuto usnesení podal včas odvolání žalovaný, který se domáhá jeho zrušení a pokračování v odvolacím řízení. Namítá, že soud prvního stupně vyhodnotil věc nesprávně. Žalovaný zaplatil vyměřený soudní poplatek z odvolání ve lhůtě k tomu určené, a to přímo v pokladně Krajského soudu v Plzni. Ve vztahu k žalovanému je nerozhodné, kdy byl jím takto uhrazený poplatek připsán na příslušný účet. On svou poplatkovou povinnost splnil a za další nakládání s platbou nemůže nést odpovědnost. Proto navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a rozhodl o pokračování v odvolacím řízení.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal bez nařízeného odvolacího jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ustanovení § 212, věta první, o. s. ř., jakož přezkoumal i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.4. Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.5. Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 19. 10. 2023, č. j. 31 Cm 39/2022-211, proti němuž podal žalovaný včasné odvolání. Soud prvního stupně jej vyzval usnesením ze dne 11. 12. 2024, č. j. 31 Cm 39/2022-293 (dále jen „výzva“) k zaplacení soudního poplatku z odvolání ve výši 6 331 Kč do 15 dnů ode dne doručení výzvy, k čemuž došlo prostřednictvím datové schránky zástupce žalovaného dne 25. 12. 2024. Ze spisu se taktéž podává, že Krajský soud v Plzni vystavil žalovanému, jako plátci, dne 6. 1. 2025 příjmový pokladní doklad o přijetí částky 6 331 Kč jakožto soudního poplatku v této věci. Podle záznamu o složení ze dne 15. 1. 2025 byla uvedená částka připsána tentýž den na příslušný účet soudních poplatků vedený u České národní banky.6. Na základě výše uvedených skutečností dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nerozhodl správně, když odvolací řízení zastavil.7. Lhůta k zaplacení soudního poplatku je skutečně lhůtou propadnou, její zmeškání nelze prominout (srovnej usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2017, sp. zn. 3 As 321/2017, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 1 As 269/2018), k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.8. Žalovaný však poplatkovou povinnost uloženou mu výzvou splnil včas, i když nezaplatil soudní poplatek přímo ve prospěch účtu uvedeného ve výzvě, ale v hotovosti u Krajského soudu v Plzni. Podstatné je, že se finanční prostředky ve správné výši a ve stanovené lhůtě dostaly do dispozice soudu, potažmo státu, k čemuž v posuzované věci jednoznačně došlo. Datum připsání složených prostředků na příslušný účet není pro posouzení splnění poplatkové povinnosti žalovaného rozhodné, neboť toto se již dělo na základě vnitřních postupů a pravidel soudu, což žalovaný nemohl nijak ovlivnit.9. Vzhledem k uvedeným skutečnostem nenastal stav, na který by bylo možné aplikovat postup podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.10. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení nebylo rozhodováno, rozhodne o nich soud prvního stupně v rámci jím vydaného konečného řízení o odvolání žalovaného proti jeho rozsudku.