14 Cmo 247/2024-133 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh navrhovatele na přerušení řízení [výrok I.], vyslovil „nicotnost“ rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady společnosti , Jméno advokáta, ., IČO , IČO, (dále jen „společnost“), ze dne 7. 1. 2021, jímž byl z funkce jednatele společnosti odvolán , jméno FO, a novým jednatelem společnosti byl jmenován , jméno FO, (dále jen „rozhodnutí jediného společníka“) [výrok II.], a dále uložil společnosti povinnost zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů řízení částku 43 503 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám právního zástupce navrhovatele [výrok III.].2. Soud prvního stupně (mimo jiné) vyšel z toho, že dne 1. 2. 2011 byla mezi navrhovatelem jako úvěrujícím a společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , která je jediným společníkem společnosti (dále jen „jediný společník“), jako úvěrovaným uzavřena smlouva o úvěru, v níž se navrhovatel zavázal poskytnout jedinému společníku úvěr ve výši 30 000 000 Kč a jediný společník se zavázal úvěr i se sjednanými úroky splatit ve sjednaných splátkách (dále jen „smlouva o úvěru“). Téhož dne byla mezi navrhovatelem (jako zástavním věřitelem) a jediným společníkem (jako zástavcem i zástavním dlužníkem) uzavřena zástavní smlouva k zajištění pohledávek z úvěrové smlouvy zástavním právem k obchodnímu podílu jediného společníka ve společnosti (dále jen „zástavní smlouva“ a „podíl“). Jediný společník se dne 31. 1. 2020 dostal do prodlení se splácením dluhu, dne 5. 3. 2020 proto navrhovatel v souladu s úvěrovou smlouvou svou pohledávku zesplatnil. Dne 19. 10. 2020 navrhovatel sdělil jedinému společníku, že přistoupil k výkonu zástavního práva k podílu a že podíl bude v souladu s čl. 5.1 zástavní smlouvy prodán v obchodní veřejné soutěži dle § 1362 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“ nebo „občanský zákoník“). Dne 29. 10. 2020 bylo v Obchodním věstníku zveřejněno vyhlášení obchodní veřejné soutěže k podílu, jejímž vyhlašovatelem byl navrhovatel. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 11. 2020, č. j. 28 C 383/2020-49, bylo vydáno předběžné opatření, které navrhovateli zakazovalo „prodat“ formou obchodní veřejné soutěže podíl ve společnosti do doby „právní moci rozhodnutí v řízení“; oznámení o tomto rozhodnutí bylo dne 20. 11. 2020 zveřejněno v Obchodním věstníku. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 12. 2020, č. j. 80 Cm 186/2020-32, bylo mimo jiné navrhovateli zakázáno „vykonávat hlasovací práva“ a přijímat jakákoli rozhodnutí na valné hromadě společnosti; usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 4. 2021, č. j. 7 Cmo 89/2021-101, bylo usnesení soudu prvního stupně změněno tak, že návrh na vydání předběžného opatření se zamítá. Navrhovateli se nepodařilo podíl zpeněžit. Navrhovatel tvrdil, že přestože ode dne 25. 11. 2020 byl v souladu s § 1326 o. z. oprávněn vykonávat společnická práva ve společnosti on, jediný společník dne 7. 1. 2021 rozhodl v působnosti valné hromady společnosti o odvolání předchozího a jmenování současného jednatele společnosti. Sporné bylo i posouzení právní otázky, dle které právní úpravy se může jediný společník bránit výkonu zástavního práva. Podle navrhovatele bylo třeba použít právní úpravu účinnou od 1. 1. 2014, neboť jeho právo na uspokojení ze zástavy vzniklo dne 31. 1. 2020. Podle společnosti bylo třeba použít právní úpravu účinnou do 31. 12. 2013, neboť zástavní smlouva byla uzavřena dne 1. 2. 2011.3. Na takto ustanoveném základě soud prvního stupně došel k závěrům, že přestože navrhovatel není osobou uvedenou ve výčtu v § 191 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích, dále jen „z. o. k“), je aktivně věcně legitimován, neboť na vyslovení „nicotnosti“ rozhodnutí jediného společníka má právní zájem. Jediný společník byl sice jediným vlastníkem podílu, tento byl však zastaven ve prospěch navrhovatele k zajištění dluhu vzniklého ze smlouvy o úvěru. Jelikož jediný společník přestal dne 31. 1. 2020 dluh z úvěrové smlouvy splácet, došlo dne 5. 3. 2020 k zesplatnění celé pohledávky. Tímto okamžikem nastal případ vymáhání ve smyslu čl. 1.1 zástavní smlouvy a osobou oprávněnou vykonávat společnická práva ve společnosti se stal v souladu s čl. 4.1 zástavní smlouvy místo zástavce (jediného společníka) navrhovatel jako zástavní věřitel. Na uvedených závěrech nemění nic ani dvě (výše zmíněná) předběžná opatření. Ta sice zakazují navrhovateli prodej podílu v obchodní veřejné soutěži, ale nezakládají jedinému společníku oprávnění vykonávat společnická práva. Oprávnění jediného společníka k výkonu společnických práv navíc podle soudu prvního stupně zaniklo i na základě skutečnosti, že se navrhovatel pokusil bez úspěchu podíl prodat. Jediný společník „nebyl oprávněn k výkonu práv společníka ani na základě smluvního ujednání a právní úpravy § 117 (správně zřejmě „§ 117a“ – poznámka odvolacího soudu) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále i jen „obch. zák.“ nebo „obchodní zákoník“), neboť se v době napadeného rozhodnutí již nastala situace, kdy se nepodařilo podíl prodat“. Výkon zástavního práva posuzoval soud prvního stupně dle nové právní úpravy – občanského zákoníku (s odkazem na § 3073 o. z. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2000, sp. zn. 21 Cdo 2525/99), proto výkonu zástavního práva navrhovatelem nemohlo bránit ani podání žaloby podle § 166 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále i jen „obč. zák.“). Dále soud prvního stupně uvedl, že porušení smluvně založeného zákazu výkonu společnických práv má za následek „nicotnost“ rozhodnutí jediného společníka (k tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3903/2017), nedůvodná je proto i námitka společnosti, že ujednání zástavní smlouvy mají účinky pouze mezi smluvními stranami.4. S odkazem na § 1320 odst. 1, § 1322 odst. 1, § 1326, § 1359 odst. 1 o. z. a § 191 z. o. k. a § 90 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., zákona o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), tak dospěl soud prvního stupně k závěru, že dne 5. 3. 2020 jediný společník oprávnění k výkonu společnických práv ve společnosti ztratil, zatímco navrhovatel je téhož dne nabyl. Přijal-li tedy přesto jediný společník dne 7. 1. 2021 rozhodnutí v působnosti valné hromady společnosti, nevyvolalo toto rozhodnutí žádné právní účinky, neboť jednala osoba k tomu neoprávněná.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž úspěšnému navrhovateli přiznal náhradu nákladů za soudní poplatek, odměnu za právní zastoupení advokátem za 10 úkonů právní služby po 3 100 Kč [§ 6 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. c), § 7 a § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, advokátní tarif (dále jen „AT“)] a za 11 paušálních náhrad po 300 Kč, včetně náhrady za 21% DPH.6. Proti výrokům II. a III. usnesení soudu prvního stupně podala společnost odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud výrok II. usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se návrh zamítá, a aby výrok III. usnesení soudu prvního stupně zrušil a společnosti přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Případně navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II. a III zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.7. Odvolatelka rekapituluje dosavadní průběh řízení. Namítá, že soud prvního stupně nesprávně vyložil § 3073 o. z. ve vztahu k otázce, jakou právní úpravou se řídí výkon zástavního práva, k němuž došlo po 1. 1. 2014, vzniklo-li zástavní právo v roce 2011. Správně měl soud prvního stupně vycházet z právní úpravy účinné do 31. 12. 2013. To dokládá mimo jiné rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10, který pravomocně vyhověl žalobě odvolatelky proti zástavnímu věřiteli na určení nepřípustnosti prodeje zástavy podle § 166 obč. zák. Strany si totiž v zástavní smlouvě sjednaly, že prodej zástavy má proběhnout formou obchodní veřejné soutěže ve smyslu § 117a odst. 4 obch. zák. ve spojení § 166 obč. zák. Daným rozhodnutím je soud vázán. Výkonu zástavního práva tedy bránila žaloba podaná dle § 166 obč. zák. Následkem toho nemohlo dojít k pokusu o zpeněžení podílu, a tedy ani k přechodu výkonu společnických práv na navrhovatele. K tomu odvolatelka dodává, že i kdybychom připustili aplikaci nové právy úpravy, je nepřípustné realizovat výkon zástavního práva formou „privátního prodeje“, neboť tento způsob výkonu zástavního práva by si strany musely sjednat (což strany dle zákona ani učinit nemohly), i formou obchodní veřejné soutěže, neboť tento způsob výkonu zástavního práva nová úprava neobsahuje. Pak by navrhovatel musel využít soudního prodeje zástavy nebo prodeje ve veřejné dražbě, což neučinil. Nedošlo tedy k pokusu o zpeněžení podílu ve smyslu § 1326 o. z., a tedy ani k přechodu výkonu společnických práv na navrhovatele. Na podporu svých tvrzení cituje pasáže z komentářové literatury a judikatu